Feráty kolem Innsbrucku 15.06.2012 - 17.06.2012

Na třídenní tátovací akci po ferátách jsme vyrazili narychlo s Martinem a s Radkem. Odjezd byl v pátek po ránu a s malou přestávkou v Plzni jsme dorazili do Absamu chvíli před 15. hodinou. Na severu Absamu u vjezdu do Haltalu je parkoviště, kde je nutno zaparkovat (dříve byla cesta zpoplatněna, teď je zcela uzavřena). Za parkování se neplatí.

Vyrazili jsme asi v 15 hodin. Údolím Haltal vede malá asfaltka a podél ní se proplétá malá pěšina - jít se dá po obojím. Asfaltka míjí malou kapličku, 1. Ladhütte (bývalý sklad bývalých horníků) a 2. Ladhütte (asi 40 minut). U té je odbočka přes potok na cestu k chatě Bettelwurfhütte a také k nové ferátě Absamer Klettersteig - za potokem vlevo a ještě kousek k nástupu. Nastupovali jsme krátce před 16. hodinou, na chatě jsme byli v 19 hodin. Feráta má obtížnost C, těžká není a jsou na ní hezké výhledy po údolí Haltal. Občas jsou přechody nebo úseky s velmi malým sklonem, kde jsme se lana jen přidržovali. Na konci feráta přejde v cestu kosodřevinou, odkud začne být vidět chata, ale ještě to k ní pár desítek minut trvá.

Chata Bettelwurfhütte (2079 m n. m.) je pěkná jako snad všechny alpské chaty, chatári byli milí a návštěvníků bylo toho dne pomálu, což je taky příjemné. Západ slunce, hezké výhledy, dobré jídlo. A to hodně jídla :-)

V sobotu ráno jsme vyrazili na Kleiner Bettelwurf (2650 m n. m.). Nejdříve je asi 40 minut nástup, pak feráta Bettelwurf Klettersteig (B/C). Lezecky netěžké, ale i teď v červnu tady bylo ještě hodně sněhu, pod nímž ležela cesta. Čekalo nás tak několik přechodů sněhových polí, kde by uklouznutí mohlo končit dost hluboko. Tak jsme se dostali až k sedlu mezi Kleiner Bettelwurf a Großer Bettwelwurf. Odtud vede odbočka - turistická pěšina - na Kleiner Bettelwurf. Na něm jsme byli asi za 1:45 od odchodu z chaty. Pak jsme sešli zpět do sedla, přešli ho po sněhovém poli a čekala nás druhá část feráty, takové velké schody. Po asi hodině a půl jsme byli na Großer Bettelwurf (2726 m n. m.).

Z Großer Bettelwurfu jsme šli zpět k chatě (asi hodina), poobědvali a sešli zpět do údolí Haltal a k autu. Měli jsme domluvený nocleh v Gasthof Ebner - trojlůžák za 87 € na noc (se snídaní). Večer se v rámci nějakého svátku chodilo s pochodněmi po vršcích hor a také tam rozdělávali vatry, což byla z údolí moc pěkná podívaná.

Na neděli jsme měli v plánu ferátu Innsbrucker Klettersteig, jak jsme ale zjistili (po zakoupení lístku na lanovku, že... [lanovka 23 € pokryje i parkování]), byla ještě zavřená! To se mi ještě nestalo, ale zde byl oficiální zákaz a ten jsme si netroufli porušit. Letos byla asi pořádná sněhová nadílka... Vyjeli jsme lanovkou nahoru alespoň se podívat - výhledy tam musí být úžasné! Tak příště...

Jako náhradní program jsme narychlo zvolili Kaiser Max Klettersteig. Už při příjezdu od silnice vypadá Martinswand monumentálně, byť jde vlastně o malý kopeček. Na něm je tato feráta s pověstí jedné z nejhorších. Není až tak krásná (ve smyslu horské túry), spíše sportovní, ale výhledy jsou také. My jsme chytli pěkné vedro, stěna je otočená na jih... Nastupovali jsme trochu s očekáváním až obavami, ale ono to šlo. V průvodci popisují pasáže v první půlce (pod jeskyní) jako snazší, označené jako C a D, ale mně přišly podobně těžké jako horní část, kde je označení E. Na konci feráty nad vrcholovou knížkou je trošku zmatek, protože se lano bez vysvětlení dělí. Jde o dva různé výstupy, ten vpravo je o jeden úsek E delší - ale rozhodně to není ten nejtěžší, doporučuji jít vpravo. Celkem jsme ferátu nahoru šli asi 2 hodiny. Konec nám nachystal dvě překvapení - i sestup je v horní části jištěn lanem a není na škodu se k němu cvaknout. A druhý - sestupová cesta opět stoupá, horem obchází sousední lom a kolem něj sestupuje k silnici (po pravé straně lomu nelze sejít!). Po ní se musí zpět k silnici. Alternativou je sejít k jeskyni a od jeskyně po první části feráty v protisměru. Sestup zabere asi hodinu.

Nakonec jsme se vykoupali v Innu a jeli domů...