Wildspitze 02.09.2011 - 04.09.2011

Tento záříový víkend jsme s kolegy a přáteli podnikli túru na Wildspitze. Výchozím bodem pro nás byl Vent (1895 mnm), do nějž jsme dojeli třemi auty a sešli se na parkovišti u lanovky (další parkoviště je před vesnicí; za obě se platí 4 € za den, platí se u lanovky). V devět hodin jsme vyrazili nahoru do kopce ke stanici lanovky Stablein (2365 mnm), kde jsme byli asi v deset. Sem se dá vyjet lanovkou za 8 €; lanovka má ještě druhý segment, ten ale v létě nejezdí. Pokračovali jsme v stoupání směrem k Breslauerhütte, většina z nás v průběhu cesty odbočila na Wildes Mannle. Měli jsme procházkové tempo, na vrchol (3023 mnm) jsme se dostali až ve 13 hodin. Po hřebeni jsme šli dál a sestoupili do Rofenkaru (cestou krátká zajištěná pasáž, jištění netřeba, stačí se držet) k ledovcovému jezírku (cca 2700 mnm). Odtud vede cesta na chatu Breslauerhütte (2844 mnm), k níž jsme došli asi v půl čtvrté. Krom občerstvení nás Předseda zasvětil do nasazování sedáku, nazouvání maček a pohybu na ledovci s navázáním na lano.

Chata je pěkná zvenčí i zevnitř a poměrně komfortní (sušárna, slušné sociálky, studená voda, dá se nabrat do láhve; teplá ve sprše za cca 2 €). Spaní v "Zimmerlageru“ (12 postelí v místnosti) s polopenzí nás stálo 34 € (s členstvím v  Alpenverein) nebo 42 €. K večeři bylo na výběr z pěti jídel včetně vegetariánského. Pití na chatě točí po půliterch a stojí 4-4,20 € (pivo, Radler, citronáda, Almdudler). Čaj umí uvařit i ve velkém množství a samozřejmě ho nalejou do termosky či lahve. Chatař i obsluha byli velmi milí. Ani nás nepřekvapilo, že jedna slečna z obsluhy byla Slovenka - tož už je v Rakousku skoro všude.

Hlavní výstup na Wildspitze jsme si nechali na neděli. Vstávali jsme v 5:15, na 5:30 jsme měli nachystanou snídani a v půl sedmé jsme odcházeli. Cesta je od chaty značená a vychozená. V Mitterkaru už není tak patrná a jít se dá mnoha způsoby, ale až téměř na konec vedou červenobílé značky. Na konci karu se pod kameny začal objevovat led a i trhliny, které jsou však dobře patrné. Zde se také konec karu stáčí doprava a na jeho konci je výstup do sedla Mitterkarjoch. Pod sedlem (asi 3370 mnm) se dá jít buď žlabem (pokud je sníh a prý tam padají kameny) nebo po krátké ferátě (asi 100 m). Pro zkušené se dá jít bez problémů bez jištění, za námrazy nebo pro nejisté je dobrý ferátový set. My jsme se do sedla Mitterkajoch (3470) dostali v 9:40.

V sedle jsme nazuli mačky, navázali se na lano a vyrazili po ledovci Taschachterner k Wildspitzi. Na tu je za pěkného počasí v podstatě vidět a my jsme tento víkend rozhodně nebyli na ledovci sami, takže stačilo jít vyšlapanou cestou. Ta jde nejdříve víceméně po vrstevnici a poté začne stoupat. Zde se vyskytují trhliny, vcelku dobře viditelné. Obvykle se zřejmě obcházejí obloukem zleva, teď byla ale cesta vyšlapaná přes ně - nicméně mosty na nich byly spolehlivé a šly bez problémů přejít. V 11 hodin jsme došli k vrcholku, kde končil led (3670 mnm). Odtud jsme šli po hřebínku pěšky mezi kameny až na vrcholek Wildspitze (3770 mnm). Došli jsme tam v 11:30 a nutno říci, že jsme byli ten den poslední. Což bylo ale také proto, že předpověď slibovala přes den zatažení a příchod deště.

Zpátky jsme šli po stejné cestě, přišel déšť a už nás neopustil ani na cestě k chatě (16:30), ani na cestě do Ventu k autům (19:30).