Kurz skialpy 22.02.2007 - 24.02.2007

Kurz pořádá CK Klíč a my jsme byli přihlášeni na kurz pro začátečníky. My, účastníci, jsme se postupně sešli ve Velké Úpě a seznámili se v hospodě Úpa. Na kurz nás přijelo 6 - Eva, Petr M. a Honza z Brna, Kuba ze Zlína, Karel a já (Petr H.) z Prahy. Mě a Karla navíc doprovázela přítelkyně, resp. manželka, které však měly svůj vlastní program.

V sobotu ráno přijel instruktor Petr Kulich Bendák, který nás zasvětil do tajů nandavání tuleních pásů (nejsou z tuleňů, jde o umělé materiály) a ovládání vázání. Má v zásadě dvě funkce - pevnou patu a volnou patu. Volná pata se dá navíc nastavit různě vysoko, aby vyrovnávala příkré kopce. Přesunuli jsme se k nbsp;začátku kopce, nandali lyže a vyrazili. První kroky provázela nedůvěra - ale opravdu to nepodkluzuje! Prostě se jde vzhůru, nohy (lyže) šourajíc s sebou. Petr nás netrápil dlouho a po chvilce došlo na pauzu, využitou k výkladu "jak s tou lyží zatočit". Zejména otočka na místě se zdá být nedosažitelný artistický výkon. Stoupáme vzhůru, zkoušíme sjet mírný svah napříč, přelézáme potok. Pak už kolmo vzhůru na Růžovou horu. Cestou ještě trénujeme pozvolné a prudší zatáčení. Všude je mlha, ale neprší a nasněží, teplota tak akorát. Nabíráme první stovky výškových metrů... Přestávka přichází vhod. Další stoupání, mlha, neprošlapaný sníh, naštěstí starší, uleželý. Prudké stoupání žlebem a po chvilce - kde se vzala tu se vzala - chata Růžohorky. Tam si dáváme zasloužený obídek...

Z Růžohorek jsme šli dále k horní stanici lanovky, odbočili do svahu a lesem sjeli ke Křížovému potoku. Za námahu se šlapáním jsme byli odměněni netknutým hlubokým sněhem, prudkým svahem a opuštěným koutem přírody. Krása. Dole v údolí jsme ještě museli překonat kus cesty údolím Jeleního potoka, načež přišlo opět stoupání. Messnerovým dolem jsme vylezli na Portášky a sjeli po sjezdovce dolů do Úpy. Celý den jsme se pohybovali v hrozně malém výseku mapy, ale když člověk může opustit cesty, hory se zázračně zvětšují...

Večer nám instruktor Petr povídal o lavinách, zasypání, hledání, vyhrabávání a prevenci. Součástí bylo i související povídání, založené na materiálech ze stránek Alpy 4000, ovšem také výcviku a vlastním prožitku Petra.

V neděli jsme vyrazili Javořím dolem k Červenohorské boudě a od ní po sjezdovce kolmo vzhůru. Petr B. nám schoval na pasece pípák (beeper pro vysílání či hledání v lavině), označil místo, kde spadla lavina a kde se naposledy nacházel náš kamarád. Po chvilce hledání jsme našli, ale díky naší nezkušenosti s pípáky a triku Petra (vylezl hodně vysoko na paseku, takže jsme všichni směřovali tam, ale pípák zahrabal dole "pod lavinou"). To jsme pak zkoušeli ještě jednou, zkušenější a úspěšnější...

Následoval kousek chůze k Vlašským boudám, kde jsme zkoušeli udělat pokusný blok sněhu, zkoumat strukturu a tvrdost sněhu a nakonec shodit lavinu o rozměrech 3x3 metry - neúspěšně, dneska prostě nebyl lavinový den. O mnoho úspěšnější byla simulace „pobytu” pod lavinou. Zahrabali jsme vybraného účastníka do sněhu tak, že měl nad sebou přes 50 cm sněhu. Kdo nezkusil, neuvěří... stísněný pocit, nemožnost pohybu, bezmoc, strach. Zapomeňte na plivání - víte moc dobře, kde je nahoře, ale nemáte šanci sám sebe vyhrabat. Už taková trocha sněhu má velký tlak... První odvážlivec byl Honza, ale postupně jsme si to zkusili všichni - hodně zajímavý zážitek...

Po všem tom hrabání a zahrabávání jsme si dali obídek na Sosně, ekologické farmě poblíž, pěkně venku na sluníčku. Posilněni jsme vyrazili na Pěticestí a na Václavák, sjeli ke Kolínské boudě a skrz les a sjezdovku k Červenohorské boudě. Opět, lesní sjezd a sjezdovka nám byly odměnou. Javořím dolem jsme splužili až do Úpy, odevzdali výbavu, sbalili... a víkend nám skončil.