Úvod

Naše cesta do Indie

17.12.2006-14.1.2007

Úvodní obrázek

Do Indie jsme se vydali ve čtyřech - Gábina, Olča, Michal a já a tento počet se velmi osvědčil. Podařilo se nám během měsíce navštívit 11 zajímavých míst v severní Indii, dozvědět se něco o této fascinující zemi a vlastními smysly poznat něco o životě a kultuře zde.

Na cestu jsme byli poměrně dobře připraveni, jako zdroje nám sloužily cestopisy na Internetu, povídání s těmi, kdo už tam byli, průvodci Lonely Planet a Rough Guide a také knihy (Jazairiová atp.). Tušili jsme, do čeho jdeme, ale přesto nás střet se zdejší realitou místy zaskočil. Přivykli jsme si na špínu, smog, smlouvání, hluk. Prakticky nikdy jsme ale nevyšli "ze střehu" - kde na nás chce někdo vydělat, aby nás nepřejelo auto, aby nám něco neukradli, aby v hotelu splachoval záchod, aby koupená voda byla originální, aby nám po jídle nebylo zle...

Putovali jsme spíše po turistických místech, ale používali jsme baťůžkářské prostředky. Sami jsme si zajišťovali lístky, nejezdili jsme turistickými autobusy, jezdili jsme druhou třídou ve vlaku, spali v levnějších (ale ne nejlevnějších) hotýlcích, nejedli jsme v drahých restauracích (ale většinou ani v pouličních dhábách - jídelnách). Neustále jsme byli ve styku s lidmi na ulici, prodavači, špínou a chudými lidmi. Poznali jsme vlastně nejvíc chudé lidi z nižších kast.

Přistáli jsme v Dillí, městě o 14 miliónech lidí. Tady jsme začali poznávat, jak to tady chodí a vypadá. Podívali jsme se na hlavní památky, bazarové uličky a rozkoukávali se, kde si obstarat vodu, jídlo a jak se kupují lístky na vlak. Z Dillí jsme jeli vlakem do Amritsaru, hlavního města Sikhů, kde byl nádherný chrám a spousta lidí v turbanech. Z Amritsaru jsme jeli autobusem do Dharamšaly (též McLeod Ganj), kde sídlí tibetská exilová vláda a Dalajláma. Byla to příjemná relaxace v horách, milí lidé, čistý vzduch a krásné hory. Buddhistické chrámy, čorteny, točící mlýnky, mniši. Z Dharamšaly jsme jeli autobusem do Chandigarhu, uměle založeného města, navrženého Le Corbusierem. Zvláštní, ale nikterak krásné město, zcela neindické. Nejzajímavější je v něm Kamenná zahrada, kde jsou sochy, zdi a různé tvary vytvořené z odpadních materiálů, střepů apod.

Pak nás čekal přesun na západ země do pouště Rádžastán. Je to oblast, kde dříve vládli maharádžové ve svých pouštních pevnostech a královstvích. Zde jsme navštívili "Modré město" Jodhpur a Jaisalmeer ("Zlaté město"). V obou byly zajímavé pevnosti, úzké uličky, povrchová kanalizace, zdobné domy a okolo poušť. Z Jaisalmeeru jsme do pouště vyrazili na dvoudenní výlet na velbloudech a posléze oslavili Silvestr.

Dlouhým vlakovým přejezdem jsme se dostali do Agry, kde stojí slavný Taj Mahal, opravdu nádherná stavba. V Agře se nám ještě líbila pevnost a mešita. Z Agry jsme jeli opět vlakem do Váranásí. V něm jsme se zdrželi několik dní a nejvíce se nám líbily koupací gháty (schody na březích řeky). Krom koupacích ghátů jsou tu i známé spalovací gháty a líbila se nám i neuvěřitelná spleť uliček starého města.

Dalším místem byl Darjeeling, opět převážně buddhistické místo, v horách. Klid, čistěji, příjemný vzduch, plno Nepálců, Tibeťanů a Gurků. Mají tu ZOO, botanickou zahradu, výhled na Kančandžungu (3. nejvyšší hora světa), čajové plantáže a mnoho buddhistických i hinduistických chrámů. Poslední naší zastávkou byla Kalkata, opět velikánské město plné aut. Za pozornost určitě stojí pomník královny Viktorie, most Howrah a květinový trh. A ruční rikšáci, ti již jinde v Indii nejsou. A z Kalkaty jsme už letěli domů...

Vidět Indii a začít ji na vlastní kůži bylo rozhodně zajímavé. Jejich kultura a způsob života se natolik liší od našeho, že není možné si ji představit jen z knih nebo filmu. Koexistuje tu vedle sebe mnoho náboženství, mísí se tu tolerance i nenávist. Jsou hluboce věřící, jejich náboženství a tradice jsou v nich hluboce zakořeněny. Ač zakázán, stále tu funguje kastovní systém, přesun do jiné kasty není možný. Za nevěstu se platí věno. Dosud v malé míře dochází k zabíjení mimin - děvčátek v chudých rodinách, kde je dívka pouze přítěží - bude se za ni muset zaplatit věno a odstěhuje se za manželem. Problém v rodině je vždy zaviněn manželkou, největší hanbou je její vrácení do původní rodiny, díky čemuž dochází až k vydírání.

Nádherné stavby, ať už mešity, paláce, hrobky nebo domy chátrají, jsou šedivé od prachu, oprýskané. Jak kdyby předchozí dynastie vladařů vysoko převyšovaly současnou kulturu a teď už se vše jen rozpadalo. Kolem příbytky z plachet, igelitů, krabic. Toulají se tu zvířata, spí lidé, prosí žebráci. Prodává se tu a šidí, modlí, pracuje i živoří. Rodiny, kteří bydlí pod igelitem mezi kolejemi. Všude spousta lidí a dopravních prostředků - aut, cyklorikš, motorykš, mopedů, kol, vozíků. A mezitím krávy, psi, lidé. Maminy v sárí s dětmi. Svatí mužové - sádhuové. Spousty prodavačů - sedí na zemi, chodí, tlačí vozík nebo zametají před krámem. Pestrá směsice lidí ve velikánské změti barev, vůní a zvuků.

Mapa naší cesty

Praktické informace

Praktické k cestě do Indie

Přehled našich výdajů, sledovaný a vygenerovaný skvělým programem Holiday Debts

Naše příprava na cestu: India_plan_A12.doc

Odkazy na jiné cestopisy:

Mapa naší cesty

Mapa naší cesty

Orientační ceny

1 Rupie = 0.488 Kč (tedy přibližně cena v rupiích děleno dvěmi je cena v Kč) - ceny z přelomu 2006/2007.

čaj masaladhába: 5 R, restaurace 10-15 R
čaj černýrestaurace 5-10 R
čaj ve vlaku nebo na nádraží 3-5 R
voda1 litr: 8-15 R
2 liry: 17-20 R
placka čápátí2 R
internet (často malé monitory)20-50 R, většinou 30 / hod
Vypálení CD (nezkoušeli jsme)40 R, DVD 70 R
sušenky12 R
pohled5 R
známka8 R
pepsi nebo cola (0,3 litru)12-15 R
záchod2 R, výjimečně 5
toaleťák25-40 R
buráky 100 g5 R
koření (100 g)15-40 (60) R
šafrán (1 g )40 R (ale setkali jsme se taky s 200 R!)
másala cai (koření na čaj) 100 g40 R

Dokumenty

Účtenka z hotelu Royal Palace (Dillí)
Autor
Pořízení v
Clona
Čas
ISO
Kompenzace
Ohnisko mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#Delhi_1noc.jpg
Účtenka z hotelu Vivek (Dillí)
Autor
Pořízení v
Clona
Čas
ISO
Kompenzace
Ohnisko mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#Delhi_Vivek.jpg
Bankovka  - 5 rupií (2,50 Kč)
Autor
Pořízení v
Clona
Čas
ISO
Kompenzace
Ohnisko mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#IN_banknote_005a.jpg
Bankovka 50 R (50 rupií = 25 Kč)
Autor
Pořízení v
Clona
Čas
ISO
Kompenzace
Ohnisko mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#IN_banknote_050a.jpg
Bankovka 500 Rupií (500 R = 250 Kč)
Autor
Pořízení v
Clona
Čas
ISO
Kompenzace
Ohnisko mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#IN_banknote_500a.jpg
Objednávka výletu na velbloudech
Autor
Pořízení v
Clona
Čas
ISO
Kompenzace
Ohnisko mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#Jaisalmer_Ratan-velbloudi.jpg
Lístek na vlak
Autor
Pořízení v
Clona
Čas
ISO
Kompenzace
Ohnisko mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#jizdenky_01a.jpg
Účet a stvrzenka na "shared jeep" z Darjeelingu do New Jaipalguri
Autor
Pořízení v
Clona
Čas
ISO
Kompenzace
Ohnisko mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#jizdenky_05.jpg
Formulář na rezervaci lístku na vlak
Autor
Pořízení v
Clona
Čas
ISO
Kompenzace
Ohnisko mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#jizdenky_reservation-form.jpg
Lístky na autobus. Cestující dostane několik lístečků v nominální hodnotě jízdného. Průvodčí ("conductor") procvakne na okraji datum.
Autor
Pořízení v
Clona
Čas
ISO
Kompenzace
Ohnisko mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#listky_bus.jpg
Účet z restaurace Ashoka (McLeod Ganj)
Autor
Pořízení v
Clona
Čas
ISO
Kompenzace
Ohnisko mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#McLeodGanj_AshokaRestaurant.jpg
Indické vízum
Autor
Pořízení v
Clona
Čas
ISO
Kompenzace
Ohnisko mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#Visa.jpg
Různé vstupenky
Autor
Pořízení v
Clona
Čas
ISO
Kompenzace
Ohnisko mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#vstupenky_01.jpg
Různé vstupenky
Autor
Pořízení v
Clona
Čas
ISO
Kompenzace
Ohnisko mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#vstupenky_02.jpg
Potvrzení o výměně peněz z banky
Autor
Pořízení v
Clona
Čas
ISO
Kompenzace
Ohnisko mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#vymena_Rs_SBI.jpg
Elektrické součástky. Vpravo dole je zásuvka - český dvojkolík tam lze dát, trochu se viklá.
Autor
Pořízení v
Clona
Čas
ISO
Kompenzace
Ohnisko mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#zasuvka.jpg
Popisek vložený do pytlíku čaje koupeného v Darjeelingu
AutorScan: Petr Hendl
Pořízení v
Clona
Čas
ISO
Kompenzace
Ohnisko mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#Obal_caje.jpg

O Dillí

Dillí

Na cestu jsme se vydali čtyři – Olča, Michal, Gábina a já – Petr. Odlétali jsme brzo ráno z Prahy – Ruzyně, mezipřistání v Miláně, čekání a nakonec odlet do Dillí. Už v Miláně pozorujeme Indy, jestli dodržují pravidla chování, o kterých jsme četli (nemít chodidla k obrácená k nějaké jiné osobě, nic nepodávat levou rukou, zda jí rukama a používají k tomu jen tři prsty a zda se opravdu na veřejnosti neobjímají). Výsledky jsou neurčité.

Let nám utekl docela dobře, jen přelet nad Teheránem nebo Kábulem v nás vyvolával zvláštní pocity (místa někde daleko, která má člověk uložena v podvědomí v souvislosti s válkou a leteckými útoky, a najednou letíme nad nimi…). Po půlnoci jsme přistáli v Dillí. Letiště působilo docela dobrým dojmem - nebylo zrovna moderní, ale čisté a přehledné, jen s nízkými stropy. Shledali jsem se se všemi svými zavazadly, vyměnili rupie (kurz je přibližně 100 rupek = 50 Kč; zpravidla berou velké množství měn, dolary a eura vždy) a vyrazili k východu. Cestou jsme se nechali odchytit turistickým okýnkem, chlápek nám dal mapy a nabízel ubytování – věděli jsme, že chceme jet do čtvrti Pahargandž, kde by měl stát dvojlůžák asi 150 rupií, on nabízel pokoj za 800... Neměli jsme zájem, po chvíli slevil na 600, nižší že vůbec nemá. Byla jedna v noci, tak jsme si nebyli jisti, jak bychom něco sehnali až na místě, tak jsme nakonec kývli.

Do hotelu, který se vznosně jmenoval Royal Palace, nás odvezl osobně, jeli jsme starým bílým roztřeseným Ambasadorem, které jsme pak viděli ještě hodně. Cesta se docela vlekla, ale už jsme viděli Indii – rozbité ulice (byť dvouproudé), podél cest lidi hřející se u ohňů v sudu, odpadky a polorozpadlé domy. Jel, stejně jako ostatní, pruh-nepruh, kde bylo místo a kdo byl rychlejší. Pořád troubil, ostatní také. Poučil nás, že na silnici v Indii potřebuje člověk tři věci: „Good horn, good brakes and good luck.“ (dobrý klakson, dobré brzy a hodně štěstí). Trvalo to dost dlouho, ale nakonec zajel do nějakých uliček a zastavil před hotelem. Chtěli jsme vědět, kde jsme a potvrzovali jsme si, že cena 600 za dvojlůžek je finální. Bylo nám podezřelé, že neprotestovali, ale nikdy to nepotvrdili. Později už bychom chtěli platit předem, teď jsme ale ještě byli důvěřiví. Cestou k pokojům jsem si všiml deky na pohovce na chodbě – po chvilce se ukázalo, že pod ní je nějaký spáč :-) Jeden pokoj byl trochu slabší – neměl vůbec žádné okno a byl takový vlhce zatuchlý. Ten druhý nebyl špatný, se starobylým nábytkem, oknem, větrákem, televizí, ovšem taky plísní na stropě. Koupelna byla (jak se později ukázalo) indický standard, tj. kachlíčkovaná místnost, ve které bylo umyvadlo, záchod (zde evropský) a sprchová růžice ve zdi – žádný sprchový kout nebo aspoň závěs, takže po sprchování bylo všechno mokré a po podlaze různě vysoký vrstva vody. Z toho jednoho okna, které jsme měli, byl hned ráno krásný indický pohled – cvrkot na ulici, babičky na střechách, obchodníci v krámcích.

Dobrou náladu nám zkazilo až ráno (pondělí 18. 12.) placení. Započítali si 10 % služby a 12,5 % daň z luxusu, tedy dohromady 1475 R místo předem dojednaných 1200 (už tak dost drahé), což jsme asi půl hodiny odmítali zaplatit, ale nakonec jsme jim nechali 1400 a jeli pryč. Alespoň byl v ceně taxík, který nás měl odvézt do centra. Ubezpečovali jsme se, že je to zadarmo, což bylo, ale zneužil nepřesného zadání – my jsme chtěli k nádraží, on nás chtěl dovézt do nějaké turistické agentury. Trvali jsme na tom, aby nás dovezl na to nádraží, ale odmítal a říkal, že je to jen kousek a že je tam hrozná doprava a podobně. Pak nás zavezl do nějakých malých uliček, kde bydleli lidi na ulici. Asi myslel, že se raději necháme odvézt kam chce on, seděli jsme ve stojícím autě a odmítali vystoupit. Když už to vypadalo, že by nám vyhodil batohy z auta, tak jsme vystoupili a šli dál po svých. Nebylo to jednoduché, protože nikde nejsou názvy ulic, takže se dá orientovat jen podle směru. Dillí má navíc 14 miliónů obyvatel a je adekvátně velké, takže mapa není nikterak podrobná. Díky tomu se také ukázalo, že od slibovaného Pahargandže jsme spali asi 8 km a i teď jsme byli tak 2 km daleko. Rozhodli jsme se to dojít pěšky, cestou nás pořád někdo zastavoval a někam nás posílal, nabízel nám rikšu, taxi nebo dobrou radu. Nebyli jsme s to posoudit, která je užitečná a která ne, byli jsme ale naštvaní a otrávení a rozhodnuti věřit jen sami sobě. Jak jsme později zjistili, tahle pozornost se věnuje všem turistům, enormně pak v případě, že mají na zádech batohy. Kolem byl dost provoz, několikaproudá hlavní silnice, na ní auta, kola, rikši, autobusy. Porůznu zastavovaly nebo přibrzďovaly autobusy se zamřížovanými okénky a lidé vyskakovali a naskakovali prakticky za jízdy. Rámus, troubení, smog a smrad – čoud z aut, pach moči a nezaměnitelná vůně krav.

Nakonec jsme se dostali až k vytouženému vlakovému nádraží New Delhi. Jako první jsme si chtěli zajistit vlaky pryč :-) – varování předchozími cestovali jsme měli obavu, že budou příliš obsazeny, takže je lepší zamluvit vlaky déle dopředu. Před nádražím bylo pěkně rušno, spousta taxíků a nahaněčů. My jsme ale nic nechtěli a jen jsme hledali „Tourist reservation office“, který měl podle průvodce (kniha – jediný průvodce, kterému jsme věřili) být v prvním patře. A taky byl. Klimatizovaná místnost, klid, žádní naháněči – rázem jsme se cítili jak v oáze, v klidu a bezpečí. Podle cedule na zdi jsme si našli vlak do Amritsaru, vyplnili rezervační formulář (musí se vypsat odkud kam, číslo a jméno vlaku, jména cestujících, věk, pohlaví a plná adresa jednoho člověka), ukázali pasy ke kontrole a po chvilce práce s rezervačním systémem (počítačový, byť na černobílé znakové obrazovce) jsme měli svá místa „jistá“. S místy ani nebyl problém, dostali jsme i lůžka, která jsme si vybrali (horní a střední).

A zpátky do města. Potřebovali jsme koupit vodu a najíst se (od rána jsme nepili a nejedli). Vyrazili jsme na Main Bazar, hlavní třídu Paharganje. Hned zkraje jsme našli krámek, kde vodu prodávali – podle instrukcí jsme koukali, jestli není propíchnutá, má celofánovou čepičku přes víčko a jestli cena odpovídá ceně na láhvi (průmyslově vyráběné výrobky mají maximální cenu uvedenou na obalu, např. podobně jako trvanlivost, často je označena jako MRP = Maximum Rupies Price). Vše se zdálo být v pořádku, tak jsme si ji koupili – no vlastně banalita, ale poprvé v Indii, s obavami, na co všechno si má člověk dát pozor, je to docela stres. Šli jsme po Main Bazaaru a koukali po vyhlédnutých hotelích – zjistili jsme, že hlavní hity za těch 120 – 150 rupií jsou fakt dost špatné (Camran Lodge, Bright), spíše kobky než pokoje, od pohledu špinavé. Nakonec jsme se ubytovali v hotelu Vivek, který byl zmíněn v jednom z cestopisů, které jsme studovali, a s tím jsme byli spokojeni. Dvojlůžek stál 250 – 400 rupií, podle toho, zda měl koberec, teplou vodu apod. Vybrali jsme nakonec trojlůžák, kde nás za 450 nechali spát všechny. Podlahy byly z mramoru, dokonce tu byl i výtah. Museli jsme se zapsat na recepci – vždycky na to mají mohutnou vázanou knihu se spoustou kolonek a kopírují si pasy. Zde si nás dokonce natočili na video. Na střeše byla restaurace, kde jsme si dali konečně oběd. Byli tu samozřejmě hlavně cizinci, ale díky tomu byl i mírně poupravený jídelní lístek. Černý čaj stál 10 R, masala 15 R, hlavní jídlo tak 70 – 90 R (thálí – různé omáčky s plackami a rýží) – 95 R, Shai Paneer – omáčka se sýrem – 55 R a rýže za 25. Konečně jsme se najedli a měli jsme kde bydlet – a v Indii se nám začalo tady trochu líbit… Během oběda jsme se bavili pozorováním cvrkotu na Main Bazaaru.Odpočinuli jsme si a začali plánovat, co dál.

Po 16. hodině jsme se vydali na první výlet po městě. Kousek před hotelem jsme si chytli rikšu, namačkali se do ní a za 50 R (domluveno předem) jsme se nechali dovézt k bráně Indie. Kolem nás jezdily rikši, autobusy, kola, motorky a auta – všechny možné značky – americké, evropské, japonské, Ambasadory, viděli jsme i Octavii. Teoreticky se jezdí vlevo, v praxi se však všichni přesouvají z pruhu do pruhu, jak jde vidí kousek místa. Nerozpakují se ani vjet dočasně do protisměru. Brána Indie je památník válečným hrdinům a výlet si tam udělalo spousta Indů. Všude se motali prodavači všeho možného, ale oproti dopoledni to bylo vcelku klidné. Pěšky jsme se vydali po Raj Path (Královské cestě) ke Královskému paláci, který byl sice na přímé spojnici, ale ve skutečnosti se ztrácel ve smogu. Bylo vcelku teplo, šli jsme v krátkých rukávech, ale slunce nebylo vidět. Po paláci a přilehlých budovách se proháněli opice, parlament opodál obletovali papoušci. Všude hlídkovali vojáci. Už se stmívalo (17:45) a tak jsme zamířili zpět. Chtěli jsme si vzít rikšu, ale chvilku trvalo, než nás někdo chtěl vzít za rozumný peníz. Ukázalo se, že nejpoctivější na to jsou sikhové – ti s velkým turbanem.

„Doma“ na Main Bazaaru jsme si koupili pomeranče (4 ks za 40 R), prodírali se davem, který notně zhoustl, vyhýbali se motorkám, krávám i lidem, snažili jsme se nereagovat na nabídky a oslovení, ale zase jsme byli zvědaví, co to tam všude nabízí. Nabízejí všechno. Hodinky, drogerii, oříšky, oblečení, elektro, ... Gábina s Michalem už šli do hotelu, my s Olčou jsme se šli ještě projít dál. Viděli jsme krejčíky, jak před obchodem šijí oblečení, jak si Indové před domem vaří vajíčka, malý chrám v jedné boční uličce, truhláře pracovat ve druhém patře (lezlo se tam po žebříku z ulice), mladíky šijící deky, obchodníky s moukou... konečně jsme se trochu uklidnili, ztratili něco z napětí, které nás drželo „stále ve střehu“ a užívali si to. Sem tam nás někdo chtěl někam odvézt nebo nám chtěl něco prodat, ale když jsme odmítli, byl klid. Odbočili jsme do uličky zelinářů, několik desítek metrů jeden krámek za druhým, prodavači na zemi, z obou stran, prodávali zeleninu a ovoce. Různě jsme kličkovali, objevili jsme dokonce stáje s bílými koňmi (od nich se Olča nemohla odtrhnout), až jsme nakonec zabloudili. Vydali jsme se po hlavních a nakonec se nám podařilo najít nádraží a z něj jsme trasu už znali. Cestou nás obklopil houf malých dětí, vypadalo to, že si jen hrají, ale raději jsme je razantně odstrčili, zřejmě nás chtěly okrást.

Večer jsme šli na Internet (přímo v hotelu, 20 R za hodinu, Windows 2000, rychlost vcelku ok, asi nějaké DSL), alespoň jsme o sobě dali vědět rodinám a kamarádům. Večeři jsme si dali opět na střeše v restauraci, místy pohasínala světla, asi jak kolísal proud. Hotel má několik vtipných vychytávek – například vypínač k pokoji je na chodbě. Každý pokoj má také klimatizaci, takovou tu velkou krabici – je prostrčená oknem do chodby, takže chodba je plná krabic od klimatizací. Řada pokojů má okna jen do dvorečku nebo na chodbu. Dům je ale vzdušný, takže je to spíš výhoda, protože ulice je dosti rušná.

V úterý ráno (19. 12.) jsme posnídali na střeše hotelu – chtěli jsme brzo ráno (otevřeno bylo od osmi), ale snídani jsme stejně dostali v půl desáté. Dali jsme si evropskou snídani (poridge podle příchuti 40 – 50 R, palačinky 35 – 45 R). Vyrazili jsme do Starého Dillí – chtěli jsme si vzít rikšu, ale nedohodli jsme se na ceně a tak jsme šli dál a dál pěšky. Potkávali jsme pouliční jídelny, obchůdky, prodírali se davem lidí, všude ten chaotický rušný provoz. Samozřejmě krávy. Pak jsme potkali stanoviště cyklorikšů, bylo jich tam spousta, takže nebylo těžké usmlouvat cenu na 20 R za dvojici (když chtěli víc, šli jsme za jiným, většinou někdo „zradil“). Cyklorikša byla dobrá, člověk sedí vysoko, rychlost je tak akorát, projížděli jsme spletí uliček Starého Dillí, všude kolem nás spousty lidí, obchůdků, zanedbaných baráků, změti drátů, krávy, jízdní kola ověšená vším od kuřat po hrnce či žoky bavlny. Gábina držela batohy, já jsem nadšeně fotil. Bez problémů nás dovezli k Jami Masjid (Páteční mešitě), jen při placení se tvářili, že jako 20 R, ale za osobu, a že nemají drobné nazpět a podobně. Trvali jsme na 20, ale nakonec nám nezbylo nechat jim 50, ale zdůrazňovali jsme, že 30 je dýško (což, když jim člověk chce dát vydělat, je to doporučovaný postup, raději než mávnout rukou nad přemrštěnou cenou).

V Indii nikdo nikdy nemá drobné. Často je to asi trik, kdy doufají, že řekneme, ať o tedy nechají být a nevrací nám, často ale opravdu nemají. Snažili jsme se vždycky rozměňovat, abychom měli drobné do míst, kde se smlouvá – jinak se člověk dostane z pozice, že peníze dává, do pozice, kdy je musí vyžadovat.

Před vstupem do Mešity jsme museli nechat boty před branou. Trochu jsme se o svoje Goretexky, mezi všemi těmi pantoflíčky, báli (časem jsme zjistili, že turisté si boty často berou s sebou - do batohu nebo do ruky). Zaplatit 20 R za člověka za vstup a 200 R za focení (tady jsme jejich nepěknou taktiku obešli tím, že fotil vždy jen jeden z nás a druhý foťák jsme dali do batohu). Dalo se chodit po nádvoří (bohatě pokryto ptačím trusem), v čele mešity pod arkádami a bylo možno vylézt na minaret, odkud byl moc hezký výhled. Byl by ještě hezčí, kdyby nebylo všude tolik smogu. I tak město vypadalo nekonečné. Po prohlídce mešity jsme pěšky přešli k Lal Qila (Červené pevnosti). Vstup 100 R na osobu (cizinecké vstupné, ale i s focením a vstupy do objektů uvnitř) a bylo nutno projít rentgenem a osobní prohlídkou. Můj dodatečný objektiv, velikosti granátu, upevněný u pasu, vzbudil poněkud rozruch, ale nebyl s tím problém. Vstup střežil voják v zákopech z písku, vyzbrojený samopalem. Většina pořádkových sil je jinak vyzbrojena bambusovou holí. V areálu byla řádka obchodů, ale taky mramorových paláců, pavilónku a dalších staveb. Mramor byl vykládán drahými kameny a zdobený rytinami. Když si člověk představí ještě koberce na zemi a zdech, vodu protékající domy a zahradami, muselo to být nádherné.

Z pevnosti jsme šli na hlavní třídu Chandni Chowk. Mumraj tady byl ještě větší než na Main Bazaaru – zácpa cyklorikš, davy lidí, obchodníci nabízející kde co (třeba masážní hřebeny nebo létající modely helikoptér). Chtěli jsme navštívit džinistický chrám, ale už byl bohužel pro bezvěrce zavřený. Našli jsme zapadlou dhábu „Vig Coffee House“, doporučenou v Rough Guide (námi zvané „er-géčko“, který jsme doplňovali „el-péčkem“, čili Lonely Planet). Dháby jsou levné pouliční jídelny, které mají různou kvalitu jídla, ale hlavně rozdílnou čistotu. Tato vypadala dobře, jako bělochů se nás tam ochotně ujali, a tak jsme si dali thálí za 32 R a čínské nudle za 28 R – asi třetinové ceny oproti hotelu. Prošli jsme Chandni Chowk a snažili se dostat na stejnojmennou stanici metra. Ta ale nebyla přímo na ulici, muselo se do boční a pak ještě menší uličky, projít kolem veřejných záchodků. Ty tvoří vykachlíčkovaná stěna – místy se ve městě vyskytuje a i když není od ulice moc oddělena, což se pozná zrakem i čichem, je to alespoň jedno obecně používané místo. Co dělají ženy, nevíme. Pravděpodobně, stejně jako muži když není stěna, přidřepnou někde na ulici, rozloží sukni či košili do široka a uleví si. Nedoporučuje se prý jen tak kopat do zmuchlaných novin na ulici.

Přešli jsme ještě hordy žebráků a odpočívajících cyklorikšáků. Když už to vypadalo, že se octneme ve slumu (už jsme skoro mysleli, že Indové udělali cedulky, ale metro ještě ne), objevil se mezi vyprahlou trávou a pobíhajícími dětmi vchod kamsi pod zem. Jakmile jsme vešli do podchodu, ocitli jsme se v jiném světě. Čisté prostorné chodby, obložené leštěným kamenem, klimatizace. Došli jsme do vestibulu, kde byl plán obou dvou linek, pokladny a informace. Lístek stál 8 R na člověka (jeli jsme 3 stanice), museli jsme projít rentgenem a osobní prohlídkou, hlídkovali zde vojáci po zuby ozbrojení bambusovou holí a puškou. V metru se nesmělo fotit (na spoustě míst se nesmělo fotit), cestovalo jím poměrně hodně lidí. Vystoupili jsme na Connaught Place, což je velké kruhové náměstí v Novém Dillí, které obtáčí mohutný kruhový objezd. Dostali jsme se tak do moderního města, kde byl „klid“, zelená tráva, výstava fotografií pod širým městem a na dohled výškové domy. Samotné náměstí je lemováno koloniálními stavbami z dob Britů. Odtud jsme šli pěšky k astronomické observatoři Jantar Mantar (různé stavby na měření polohy planet a hvězd, jejich výšky, průměru, fází apod.) – mezi astronomickými objekty je trávník, který vyloženě lákal k odpočinku. Neodolali jsme... Zpět na Pahargandž jsme se svezli rikšou, v hotelu jsme se navečeřeli (dohromady 200 R) a v 19 hodin šli na nádraží na vlak.

V hale i na nástupišti se mačkalo spousta lidí, mnozí seděli, leželi nebo spali na zemi (Indové v tomto nemají problém, prostě si lehnou a ostatní je překračují nebo obcházejí). Bylo tu dost stánků, dalo se koupit leccos k jídlu a pití, časopisy nebo knihy. Našli jsme se na rezervačním listech, vlak přijel včas a až na slušnou mačkanici u všech dveří jsme snadno našli svůj vagón a svá místa. Na kolejích bylo vidět menší slumoviště – lidé pod igelitovými přístřešky, u ohňů na kolejích. Vlak, přestože šlo o druhou lehátkovou třídu (second sleeper class), asi třetí nejlepší ze sedmi tříd indických železnic, nemá kupé, za sedačkami jsou zdi, ale z boku nejsou nijak odděleny od uličky. Jsou vždy 3 a 3 lehátka nad sebou, přes uličku 2 podélně nad sebou. Přes den je prostřední lehátko sklopené a tvoří opěradlo. Vagón byl docela špinavý, všude byl prach. Vlak odjel na čas, ještě asi do desíti jsme koukali z okna (často jsme viděli nuzné přístřešky, lidi hřející se u ohňů, ale i moderně a nově vypadající domky) a pak šli spát. Cestující z Dillí byli příjemní Indové, asi nějací úředníci, později přistupovala rozjařená mládež a bylo trochu hlučno.

Fotky z Dillí

Odlet na letišti Praha - Ruzyně
AutorMichal Harsa
Pořízení17.12.2006 v 07:25
Clona2
Čas1/60
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_01_IMG_6438.jpg
Dillí - naše první spaní - vlhké a bez oken, předražené, v hotelu "Royal Palace"
AutorPetr Hendl
Pořízení17.12.2006 v 21:58
Clona5
Čas1/30
ISO1600
Kompenzace-2/3
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_04_CRW_8125.jpg
Dillí - koupelna v hotelu Royal Palace
AutorPetr Hendl
Pořízení18.12.2006 v 10:35
Clona5.6
Čas1/50
ISO1600
Kompenzace-1/3
Ohnisko14 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_05_CRW_8126.jpg
Dillí - střechy Pahargandže ze střechy hotelu Vivek
AutorPetr Hendl
Pořízení18.12.2006 v 14:33
Clona10
Čas1/250
ISO100
Kompenzace-1/3
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_06_CRW_8133.jpg
Dillí - Main Bazaar - drátovník, rikši, lidé (po ránu, takže ještě relativně prázdná ulice)
AutorPetr Hendl
Pořízení18.12.2006 v 14:35
Clona5.6
Čas1/100
ISO100
Kompenzace-1/3
Ohnisko90 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_08_CRW_8138.jpg
Dillí - Main Bazaar na Pahargandži - plná krámků, chodců, rikš, pojízdných prodavačů, krav, motorek
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 17:00
Clona4.5
Čas1/50
ISO800
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_10_CRW_8240.jpg
Poprvé rikšou po rušném Pahargandži
AutorMichal Harsa
Pořízení18.12.2006 v 12:33
Clona4
Čas1/100
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_11_IMG_6470.jpg
Dillí - Phargandž - kráva u obchodu s cetkami
AutorPetr Hendl
Pořízení18.12.2006 v 15:59
Clona5
Čas1/60
ISO400
Kompenzace-1/3
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_12_CRW_8141.jpg
Dillí  - Raj Path (Královská cesta) vedoucí ke královskému paláci
AutorPetr Hendl
Pořízení18.12.2006 v 16:51
Clona9
Čas1/320
ISO400
Kompenzace-1/3
Ohnisko132 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_16_CRW_8147.jpg
Dillí - Main Bazaar na Pahargandži večer
AutorPetr Hendl
Pořízení18.12.2006 v 18:16
Clona4.5
Čas1/13
ISO400
Kompenzace-1/3
Ohnisko34 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_18_CRW_8157.jpg
Dillí - krejčí, prodavači látek a pokrývek
AutorPetr Hendl
Pořízení18.12.2006 v 18:41
Clona5
Čas1/60
ISO1600
Kompenzace-1/3
Ohnisko24 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_20_CRW_8160.jpg
Dillí - Pahargandž - ulička prodejců zeleniny
AutorPetr Hendl
Pořízení18.12.2006 v 19:02
Clona4
Čas1/50
ISO1600
Kompenzace-1/3
Ohnisko22 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_23_CRW_8163.jpg
Střešní restaurace hotelu Vík
AutorMichal Harsa
Pořízení19.12.2006 v 04:47
Clona4
Čas1/160
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_25_IMG_6493.jpg
Dillí - Snídaně na střeše Viveku - Olča, Gábina, Michal
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 08:58
Clona8
Čas1/125
ISO200
Kompenzace-1/3
Ohnisko25 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_27_CRW_8168.jpg
Záchod - koupelna v hotelu Vík - prosté, ale alespoň na místní poměry čisté
AutorMichal Harsa
Pořízení19.12.2006 v 04:06
Clona2
Čas1/60
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_29_IMG_6489.jpg
Dillí - pouliční jídelna (dhába)
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 09:47
Clona8
Čas1/125
ISO200
Kompenzace-1/3
Ohnisko25 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_31_CRW_8172.jpg
Dillí - jízda cyklorikšou do Starého města k Páteční mešitě (Michal, Olča, rikšák)
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 10:08
Clona5.6
Čas1/80
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_32_CRW_8181.jpg
Dillí - domy Starého města
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 10:03
Clona8
Čas1/160
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_33_CRW_8176.jpg
Dillí - Jami Masjid - Páteční mešita
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 10:16
Clona10
Čas1/320
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko22 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_35_CRW_8182.jpg
Dillí - Jami Masjid - Páteční mešita - pohled z minaretu na město, sahající velmi daleko; obzor je ale schován ve smogu
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 10:35
Clona13
Čas1/250
ISO200
Kompenzace-1/3
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_39_CRW_8195.jpg
Dillí - zvířecí trh ve Starém městě
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 11:20
Clona11
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_41_CRW_8199.jpg
Dillí - vstup do Červené pevnosti
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 11:42
Clona9
Čas1/125
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_44_CRW_8203.jpg
Dillí - mramorové paláce v pevnosti
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 12:36
Clona13
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko34 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_47_CRW_8220.jpg
Dillí - výzdoba paláců v Červené pevnosti
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 12:14
Clona4
Čas1/320
ISO800
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_52_CRW_8214.jpg
Dillí - Červená pevnost - mramor vykládaný drahými kameny
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 12:14
Clona5
Čas1/2000
ISO800
Kompenzace0
Ohnisko79 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_53_CRW_8215.jpg
Dillí - Červená pevnost - požární bezpečnost zajištěna
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 13:16
Clona7.1
Čas1/125
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_54_CRW_8221.jpg
Dillí - odpočívající cyklorikšák
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 11:26
Clona9
Čas1/160
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_55_CRW_8201.jpg
Dillí - na kolech a nákladních cyklorikšák se přepravují neuvěřitelné věci v neuvěřitelném množství
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 14:31
Clona7.1
Čas1/125
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_58_CRW_8229.jpg
Dillí - Bazar u Chandi Chowk - v něm se skrývala i dhába Vig Coffe House
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 14:30
Clona8
Čas1/160
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_60_CRW_8228.jpg
Dillí - Vig Coffe House - indická dhába, naštěstí s čínskými nudlemi
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 10:37
Clona2
Čas1/60
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_61_IMG_6528.jpg
Dillí - vestibul metra - klimatizace, pořádek, bezpečnostní kontroly, klid
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 15:09
Clona4
Čas1/50
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_63_CRW_8231.jpg
Metro v Dillí je v podstatě modernější než u nás
AutorMichal Harsa
Pořízení19.12.2006 v 11:39
Clona2
Čas1/60
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_65_IMG_6534.jpg
Dillí - Connaught Place - centrální část nového Dillí. Park uprostřed velkého kruhového objezdu.
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 15:33
Clona14.1
Čas1/500
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_66_CRW_8233.jpg
Dillí - Jantar Mantar - astronomická observatoř z roku 1725, vybudovaná džajpurským knížetem Džajsinhem  II.
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 16:05
Clona11
Čas1/400
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_68_CRW_8237.jpg
Dillí - automatizovaná rezervační kancelář pro cizince
AutorPetr Hendl
Pořízení18.12.2006 v 12:41
Clona5
Čas1/60
ISO1600
Kompenzace-1/3
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_71_CRW_8131.jpg
Dillí - přehled hlavních vlaků
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 15:25
Clona2
Čas1/60
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_72_IMG_6552.jpg
Dillí - čekárna, vždy plná stoících, sedících i ležících lidí
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 18:55
Clona3.5
Čas1/30
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_74_CRW_8242.jpg
Ulička vlaku - second sleeper class
AutorMichal Harsa
Pořízení19.12.2006 v 17:52
Clona2
Čas1/60
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_78_IMG_6558.jpg
Dillí - kupé (ale neoddělené) - přes den k sezení, v noci k spánku
AutorPetr Hendl
Pořízení19.12.2006 v 20:30
Clona4.5
Čas1/6
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_79_CRW_8244.jpg
Petr spí na prostředním (middle) lůžku - přes den se sklopí a na dolní "posteli" se sedí
AutorMichal Harsa
Pořízení02.01.2007 v 01:59
Clona2
Čas1/60
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#01_80_IMG_7004.jpg

O Amritsaru

Amritsar

Do Amritsaru jsme přijeli asi v půl sedmé ráno, dokonce na čas – nevím, proč pomlouvají indické železnice. Ráno ve vlaku jsme strávili pozorováním Indů, evidentně se tu sešlo několik náboženství. Nějaký muslim se modlil v uličce, tak jsme ho museli přelézat. Nejdřív jsem se ostýchal, ale Indové sami nám ukázali, že mám přelézt za ním. Opodál seděl maník (zřejmě trochu podivín) v blikající čepičce Santa Clause, pouštěl si nahlas pořád dokola nějakou písničku z kazeťáku a něco zaujatě vykládal všem okolo, jak kdyby to byl v popu přezpívaný korán. Další Indové mu přišli vynadat, že ruší toho muslima, co se tam modlí. A všude sedělo spousta Sikhů, všichni měli na hlavách velké barevné turbany (podle toho jsme je taky rozlišovali).

Amritsar je hlavním městem Sikhů a má „jen“ 1 milion obyvatel. Z nádraží jsme se rozhodli jít pěšky, brzy nám ale cestu přehradila armáda, resp. asi tři vojáci či policisté, z nichž jeden měl světelný kužel, jeden píšťalku a třetí bambusovou hůl. Jeden z nich uměl anglicky a tak nám vysvětlili, že přijel premiér (který je také Sikh) a kvůli tomu je část města uzavřena pro všechny. A tak jsme si tam sedli, byli jsme tu jako běloši hrozná atrakce, hned nám někdo podával deku, abychom neseděli na zemi. My jsme ani nechtěli, ale nedal se odbýt a pak všude pobíhal a všem vykládal, že si s námi podal ruku a že jsme z Evropy a že nám půjčil svou deku. Pak si nás ještě zavolal místní náčelník (zřejmě zodpovědný za tuto křižovatku) a ptal se, odkud jsme, co děláme a podobně. Ptali se, jestli nechceme něco k pití nebo k jídlu (naproti byla dhába). Indové postávali nebo posedávali okolo. Jsou hodně zvyklí sedět na bobku, nohy u sebe - asi jim to přijde pohodlné. Lidí přibývalo, začala nám být zima a premiér pořád ne a ne odjet. Celé to nakonec trvalo asi 2 hodiny, než nás pustili dál, náčelník křižovatky nám přišel podat ruku a rozloučit se.

Prošli jsme po několika hlavních ulicích kolem Hall Gate a vcelku rychle jsme se dostali k Zlatému chrámu, což je hlavní atrakce Amritsaru a nejposvátnější chrám Sikhů. Poblíž vchodu byly turistické informace (provozované Sikhy), kde nám ochotně poradili, kde je možné se ubytovat v prostorách patřících k chrámu. Ve společných noclehárnách (gurudvárách) je možné přespávat i zadarmo, my jsme si ale vzali čtyřlůžák se sprchou a evropským záchodem za 200 R.

Pak jsme se hned vydali do chrámu. První krok z klidu budovy na ulici byly v Indii vždycky šok – mumraj a směs zvuků a pachů od aut, rikš, krav a všech lidí, od prodavačů po turisty. Před chrámem je třeba zanechat boty, mají tam úschovnu, kde boty uloží proti číslu a je třeba projít bazénkem a očistit si tak nohy, v chrámu se musí chodit bez bot a s pokrývkou hlavy. Indové se při vstupu dotýkají země a čela. Chrám, který opravdu stojí za návštěvu, je čtvercový komplex obklopený budovami, na každé straně je vstupní brána. Uprostřed je posvátná nádrž, kde se Sikhové omývají. Uprostřed nádrže je vlastní zlatý chrám, menší třípatrová budova pokrytá zlatem, ve které sedí svatí muži a celý den čtou z posvátných knih, jejich čtení a zpěvy jsou přenášeny do celého chrámu. Z jedné strany vede k chrámu most, na kterém se mačkají lidé v dlouhé frontě, aby se dostali dovnitř. Ostatní lidé kolují podél nádrže, pochopitelně levotočivě (po slunci), podlaha stejně jako budovy okolo jsou z bílého mramoru, kombinované s černým mramorem, často ještě barevně vykládaným. Okolo jsou další důležité budovy a svatyně a smí je navštívit kdokoliv, bez rozdílu vyznání. Všechno vypadá hrozně otevřeně a mírumilovně, ale ještě v roce 1984 se tady střílelo z tanků a kulometů. Nikde v chrámu se neplatí se žádný vstup, focení je též zdarma a smí se fotit všude kromě vnitřku ústředního zlatého chrámu.

Kolem poledního jsem se vydali do města najíst se a podívat se na další atrakce. Prošli jsme si část uliček starého města a pak se nechali odvézt cyklorikšou (po 10 R) na autobusové nádraží. Chtěli jsme si zarezervovat bus do Dharamshaly. To nebylo možné, tak jsme si alespoň zjistili místo a čas odjezdu. Naproti nádraží jsme konečně našli dhábu a mohli se najíst. Jmenovala se Kandum a byla vcelku dobrá. Měli jsme Dál makhani za 40 R (nějaké luštěninové kaše), placky roti po 3 R, thálí 60 R, čaj masala za 5 (všechny ceny bývají v jídelním lístku, v restauraci se nesmlouvá).

Cyklorikšami (po 10 R) jsme se přesunuli k zahradě Jallianwalla Bagh, kde je památník připomínající masakr, kterým Britové poněkud nešťastně ukončili shromáždění Indů, pokojně demonstrujících za samostatnost (začali střílet do davu z jediného místa, kterým se dalo odejít). Chvíli jsme se tady váleli a odpočívali, mezitím nás několik Indů lákalo na indicko-pákistánské hranice, kde se každý večer odehrává fraška „zavírání hranic“ a je to (i podle našich knižních průvodců) oblíbená atrakce. Indové vždycky přišli jakoby nic, jak se máme, odkud jsme, jestli se nám tam líbí... a jestli s nimi nechceme na ty hranice – jsou to obchodníci, ale trochu to otravuje. Při procházení zahradou se s námi Indové rádi fotili, v tom jsme jim vycházeli vstříc, i když jsme po tom nijak netoužili. Ale na oplátku jsme si fotili je. Obecně jsou tady klidnější a méně otravní lidé než v Dillí.

Nakoupili jsme si ovoce a zeleninu, zašli na Internet (1 hod za 20 R; připojení bylo vcelku slušné, ale počítače byly pomalé a s malými klasickými monitory), zašli do ubytovny a ještě jednou do chrámu. Už se smrákalo, rozsvítila se světla a Zlatý chrám hezky vynikal. Zmenšila se i fronta návštěvníků a tak jsme se rozhodli také jít dovnitř. Stavba má 3 patra, je krásně zdobená zvenčí i uvnitř a voda okolo byly vysloveně příjemná. V přízemí čtou mužové z posvátných knih, lidé jim tam zanechávají jídlo a peníze, postávají či posedávají okolo a poslouchají. Ve druhém a třetím patře lidé sedí, modlí se a poslouchají. V jeden moment se všichni zvedli, otočili se směrem ke knihám a společně nahlas recitovali nějaké modlitby, občas poklekávali a dotýkali se čelem země. My jsme také chvilku poseděli a pozorovali je. Po chvilce jsme odešli a prohlédli si přilehlou zahradu a budovy se společnou jídelnou. Zde každý může přijít a dostane najíst, vaří se a jídlo rozdává prakticky celý den. S Olčou jsme okusili jen placku, spíše ze zvědavosti. Návštěvníci zpravidla také přiloží ruku k dílu a pomohou s vařením, mytím nádobí, úklidem, stavební pracemi apod. Kolem pobíhaly děti – chtěl jsem si je vyfotit, načež se jich seběhl celý chumel a musel jsem udělat řadu fotek a všechny jim ukazovat. Olče se tady tak líbilo, že šla s Indkami připravovat suroviny na vaření. Ona neuměla anglicky, ony neuměly anglicky, ale vrátila se celá rozzářená.

My jsme mezitím korzovali kolem posvátné nádrže, přičemž nás oslovil chlapík, prý 22tiletý (Indové zpravidla vypadají starší). Povídal nám, že dostudoval software engineering, teď ale má obchod s látkami, prodává je a nakupuje. Znal Čechy, protože se znal s Češkou, která byla delší dobu v Indii. Nerozumí tomu, proč lidé v Evropě opouští své rodiny a žijí třeba i sami. Zdá se mu, že pak ani on sám nemůže mít dobrou rodinu. Přijde mu přirozené, že v Indii manželé zůstávají s rodiči (nevěsta se přistěhuje do rodiny ženicha, hlavou rodiny je tchýně). Připouští, že Indové cestují hlavně do velkých a známých zemí (když už) – do USA, Kanady, Austrálie, Německa. On sám také uvažuje o práci v zahraničí, asi v Austrálii... Bylo to celkem zajímavé popovídání, i když jsme trochu ostražitě čekali, co se z toho vyklube.

Řada Sikhů byla oblečena hodně prostě, v plátěném oblečení, ráno přes sebe měli deku. Jiní mají košili, vestu, oblek – ale vždy turban. Mnoho Sikhů také žije v emigraci, např. v Kanadě. Řada z nich je velmi vzdělaná, často jsou úspěšní obchodníci. Celé prostředí chrámu na nás působilo dost silně a mile – otevřené brány, žádný vstup, žádné kontroly, nikdo nás neobtěžoval a nevykazoval – to jsou Sikhové, přátelští, ochotni pomoci, bez předsudků k jiným vírám, otevřeni pro jiné rasy nebo vyznání. My jsme měli k celému prostředí dost respekt, možná i větší, než by Indové očekávali. Jen je pro nás nezvyklé koukat na lidi, co se modlí nebo svlékají a koupou. Oproti tomu Indové se na nás koukali bez ostychu upřeně jak malé děti, sledovali jak jsme bílí a jestli máme světlé taky ruce a nohy. V chrámu byla i řada indických turistů, možná i nějakých zájezdů a ti se chovali na naše měřítka docela neurvale – telefonovali tam mobily, ač to bylo zakázané, všude lezli a fotili se a byli hluční. Po areálu chodili strážci s kopími, ale asi neuhlídali vše. Některé věci jsou pro Indy zřejmě normální – například neumí používat fronty a překotně se hrnou kupříkladu k pokladně ze všech stran a vytváří chumel. Něco jako dát přednost nebo nechat lidi nejdřív vystoupit? Vyloučeno. Malá část Indů tady umí anglicky a když, tak jen trochu. Je třeba používat jednoduchou angličtinu – bez předložek, členů, vedlejších vět.

Večer jsme snědli ovoce včetně nám neznámých druhů a šli brzo spát. Dokonce tekla teplá voda, ale museli jsme si sami zapnout bojler. Ve čtvrtek ráno (21.12.) jsme si přispali a autobusem, který díky Sikhům zdarma pendloval mezi chrámem a nádražím, jsme dojeli na autobusák. Vypravili jsme se na nákupy (placky čápátí po 2 R, sušenky a ovoce), abychom byli zásobeni na cestu, našli jsme si místo, odkud měl bus jet a čekali. Na nádraží se prakticky neustále troubilo, konduktéři vykřikovali cílové stanice svých autobusů a ač bylo asi 30 nástupišť, autobusy z každého odjížděly co 10 minut. Na uvolněné nástupiště okamžitě najel autobus a lidé překotně nandávali zavazadla na střechu a nastupovali do autobusu. Nevěděli jsme přesně, kde a jak koupit lístky a kde bude náš autobus stát – různě jsme se ptali lidí a naštěstí se výpovědi docela shodovaly. Autobus zacouval na své stání, já s Michalem jsme přivázali batohy na střechu (dali jsme je do igelitů nebo obalů a připevnili zámkem na kolo) a nastoupili. Lístky nám prostě prodali v autobuse (123 R za osobu, asi 271 km), byly to lístečky s nominální hodnotou v rupiích. Autobus měl koženková špinavá sedadla – nalevo od uličky po dvou, vpravo tři. Řidič měl železnou ohrádku kolem svého sedadla. Druhou důležitou postavou byl konduktér (průvodčí - „conductor“), který se poznal podle píšťalky a tašky na peníze a lísky. Jeho úkolem bylo křičet cílové stanice, nahánět lidi do autobusu, prodávat lístky, pískat na píšťalku při couvání nebo když chtěl někdo vystupovat – řidič tak věděl, že má zastavit a píšťalku slyšel i přes řev motoru. Zastávky jsou spíše domluvená místa, rozhodně ne žádné nástupiště se značkou. Vyjeli jsme z města a jeli asi tři hodiny, cesta měla pořád jeden pruh pro každý směr. Auta mají jezdit vlevo, nicméně jezdí kudy chtějí, většinou po prostředku, jen když předjíždí nebo jede něco v protisměru, někam uhnou. Když chtějí předjíždět, troubí a vjedou do protisměru hlava nehlava. Buď to vyjde, nebo se vrátí. Když to vyjde, troubí dokud auto nepředjedou. Když předjíždění chvíli trvá a jede auto proti, většinou se to protijedoucí vyhne tím, že sjede někam na stranu, třeba i mimo silnici. Plná nebo neplná čára nehraje roli. Za Amritsarem jsme poprvé v Indii viděli pole a vůbec nějakou přírodu, něco zeleného. Kolem cesty byly často vesničky, pořád bylo co pozorovat. Domky byly většinou jedno- nebo dvoupatrové, spousta obchůdků s kde čím, od zeleniny po armatury. Domy i obchody vypadaly lépe a udržovaněji, než ve městě. . Jindy jsme ale kolem cest viděli chatrče z klacků a igelitů. Všude bylo dost prašno, vehikly od kol přes motorky a busy až po náklaďáky. Náklaďáky na sobě vždy mají „Blow horn“ (trub) a jsou legračně pomalované a zdobené ručními malůvkami (květiny, stromy, ...). Potkat lze ale i moderní auta.

Při zastávkách ve větším městě proběhlo autobusem několik prodavačů čehokoliv. Oblíbené jsou luštěniny s citrónem a kořením, ale nabízí i propisky, kartáček na zuby, buráky, mandarinky... Cestou z okénka několikrát vidíme silnice ve výstavbě (i na té naší občas chybí asfalt), často také vidíme ženy nebo mladé chlapce rozbíjet kladivem kameny na menší. Po 3 hodinách jízdy byla 5 minut přestávka v Pathankotu a jeli jsme dále. Během cesty lidé nastupují a vystupují, chvíli je autobus poloprázdný, jindy lidé musí stát. Ženy nikdo sednout nepouští. Po dalších 3-4 hodinách jsme dojeli do Dharamshaly, kde jsme přesedli na autobus (8 R) do horní části zvané McLeod Ganj.

Fotky z Amritsaru

Amritsar - my i všichni obyvatelé 2 hodiny čekáme, než odjede premiér; pro jeho bezpečí byla uzavřena část města
AutorPetr Hendl
Pořízení20.12.2006 v 04:48
Clona2.5
Čas1/50
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#02_01_IMG_6563.jpg
Amritsar - severní vstupní brána
AutorPetr Hendl
Pořízení20.12.2006 v 11:39
Clona14.1
Čas1/320
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko31 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#02_05_CRW_8263.jpg
Amritsar - Zlatý chrám obklopený posvátnou vodou
AutorPetr Hendl
Pořízení20.12.2006 v 11:00
Clona11
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko34 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#02_06_CRW_8252.jpg
Amritsar - každý Sikh se očišťuje v posvátné vodě koupelí
AutorPetr Hendl
Pořízení20.12.2006 v 11:01
Clona9
Čas1/500
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#02_07_CRW_8255.jpg
Amritsar - řada čekajících a poslouchajících před chrámy
AutorPetr Hendl
Pořízení20.12.2006 v 11:32
Clona10
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#02_08_CRW_8259.jpg
Amritsar - Dlouhá fronta do Zlatého chrámu
AutorMichal Harsa
Pořízení20.12.2006 v 08:06
Clona4
Čas1/320
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko28.8125 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#02_09_IMG_6583.jpg
Amritsar - Indická žena s dítětem před chrámem
AutorPetr Hendl
Pořízení20.12.2006 v 11:50
Clona5.6
Čas1/500
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko116 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#02_11_CRW_8266.jpg
Amritsar - sikhský strážce chrámu
AutorPetr Hendl
Pořízení20.12.2006 v 17:21
Clona4
Čas1/30
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko37 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#02_12_CRW_8275.jpg
Amritsat - poutníci obchází kolem nádrže ve směru hodinových ručiček (Petr, Gábina)
AutorMichal Harsa
Pořízení20.12.2006 v 07:40
Clona4
Čas1/400
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#02_13_IMG_6579.jpg
Amritsar - Zlatý chrám v noci
AutorPetr Hendl
Pořízení20.12.2006 v 18:32
Clona4.5
Čas1/13
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko35 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#02_16_CRW_8292.jpg
Amritsar - zde se připravují pokrmy do společné kuchyně. Poutníci zpravidla na chvilku vypomohou se společným dílem.
AutorPetr Hendl
Pořízení20.12.2006 v 17:29
Clona4.5
Čas1/60
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko33 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#02_18_CRW_8279.jpg
Amritsar - jídelna, kam může kdokoliv usednout a dostane zadarmo najíst.
AutorPetr Hendl
Pořízení20.12.2006 v 18:40
Clona3.5
Čas1/20
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#02_19_CRW_8296.jpg
Amritsar - děti pobíhaly po jídelně i kuchyni a chtěly se fotit
AutorPetr Hendl
Pořízení20.12.2006 v 17:29
Clona4.5
Čas1/60
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko35 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#02_20_CRW_8280.jpg
Amritsar - Sikh s typickým, pečlivě skládaným, turbanem. Tento byl jedním z těch, kteří už žijí v emigraci v Kanadě, ale zůstali věrni víře a do Indie se vrací.
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 13:13
Clona4.5
Čas1/500
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko62 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#02_22_CRW_8444.jpg
Amritsar - uličky Starého města, plné obchodů
AutorPetr Hendl
Pořízení20.12.2006 v 12:23
Clona4
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#02_24_CRW_8267.jpg
Amritsar - Indové se rádi fotí s bělochy, my jsme si na oplátku fotili je. Dva šťastné manželské páry.
AutorPetr Hendl
Pořízení20.12.2006 v 15:16
Clona5
Čas1/500
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko37 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#02_27_CRW_8270.jpg
Amritsar - autobusové nádraží
AutorMichal Harsa
Pořízení21.12.2006 v 08:07
Clona3.5
Čas1/50
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#02_29_IMG_6609.jpg
Amritsar - autobus, vepředu Michal s Olčou. Cesta z Amritsaru do Dharamshaly.
AutorPetr Hendl
Pořízení21.12.2006 v 12:35
Clona10
Čas1/250
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#02_31_CRW_8302.jpg
Amritsar - autobusové nádraží v Pathankotu - jen bláto, odpadky a smrad. Cesta z Amritsaru do Dharamshaly.
AutorPetr Hendl
Pořízení21.12.2006 v 15:14
Clona8
Čas1/160
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko24 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#02_32_CRW_8303.jpg

O McLeod Ganj (Dharamšala)

McLeod Ganj

Autobus zastavil na malém obdélníkovém plácku, ze kterého se později vyklubalo hlavní náměstí. Okamžitě se na nás sesypala řada lidí a snažili se nás ubytovat. Toho jsme se báli a šli jsme si za doporučeními z RG a od Čechů, které jsme potkali v Dillí. RG tip už neexistoval a provázeli nás už jen poslední dva průvodci. Jeden, který viděl, že prohrává, po nás chtěl zpátky vizitku, kterou nám předtím vecpal. Nakonec jsme se ubytovali v Sharma Cottage (tip od Čechů) a bylo to fajn – měli jsme dva dvojlůžáky vedle sebe, s koupelnou a terasou, krásný výhled do údolí a na hory, za 150 R na pokoj a noc. V koupelně teče i teplá voda, sprcha je jen růžice ve zdi, cáká na celou koupelnu včetně záchodu (ten je evropský). Jedinou nevýhodou hotýlku je, že nemá žádné topení (jsou to hory, 1200 m. n. m., zimní období), takže se člověk musí buď pohybovat nebo ležet ve spacáku – jinde to prý není lepší.

Na večeři jsme šli do Ashoka restaurantu (nudle 30 R, Palak paneer – špenát a sýr 60 R, čápáti 3 R, Vegetable Biryani – rizoto 60 R, černý čaj 5 R, masala 10 R; celkem 287 R). U vchodu do restaurace sedává jeden člověk, u kterého se platí. Někdy se u něj dá i vzít jídelní lístek, ale jsou zvyklí ho donést, stejně jako účet. Na dobrou noc jsme si ještě zběžně prošli hlavní uličky – není to tu velké.

Vstali jsme v devět (pátek 22. 12.) a nasnídali se na dolní terase v hotelu (tousty s jamem a medem 25 R, čaj 5 R). Michalovi bylo špatně (chřipka, horečka, průjem) a zůstal doma, my ostatní jsme se vydali na procházku k chrámu Tsuglagkhang, kde jsme procházeli komplex svatyní a dvorků. Točily jsme modlitebními mlýnky (točením se světu vysílají modlitby na nich napsané) a pozorovali jsme disputace mnichů (jeden se pohyboval, řečnil a tleskal při tom, zřejmě přesvědčoval oponenta sedícího naproti; ostatní pozorovali). Mnichy v šarlatovém hávu potkává člověk i po celém městě, patří k němu. Naproti chrámu byla rezidence Dalajlámy, ten je ale až do ledna pryč, žádná veřejná audience se nekoná. Dále jsme šli ke klášteru Namgyal. Cesta je lemována kameny s vytesanými a vybarvenými posvátnými slabikami Om-ma-ni-ped-me-hung a v malém přístřešku sedí člověk, který je tesá a prodává. Byl sympatický a vypadalo to, že co neprodá, postaví někde u cesty. Kolem kláštera Namgyal je několik stůp, řada modlitebních mlýnku a nespočet modlitebních praporků. Na praporcích jsou opět modlitby a když se třepotají ve větru, nesou modlitby do světa. Kousek nad klášterem je osamělý hinduistický chrám, s pomocí knižního průvodce jsme určili jména bohů.

Po obědě (jídla kolem 50 R) a zákusku (dortíky kolem 35 R) v kavárně Namgyal u chrámu jsme šli do města. Ani tady nejsou popisky ulic. Kolem hlavních ulic je hodně krámků, prodávají hodně šperky, sošky, oblečení, knihy. Město je rozloženo na obou stranách kopce, hlavní silnici vedou podél hřebenu, většina domů je ve svahu. Mimo centrum už není mnoho lidí a téměř žádní prodejci, lidé jsou usměvaví a odpovídají na pozdrav, oslovují nás „my friend“. Hodně se tu staví – nové domy nebo cesty. Všechno manuální práce. Auto shodí materiál na hlavní cestě a pak se všechno snáší na hlavě nebo na zádech ke stavbě. Ručně kopou základy, přenáší hlínu, míchají beton (na hromádce na zemi, pracují ve dvou – jeden drží lopatu a druhý mu ji pomáhá přizvedávat provazem přivázaným k lopatě), dělají armatury, nosí beton… celá stavba je hrozně primitivní, sloupy a stropy, neudělají otvory pro trubky, elektriku ani schodiště (to se pak staví zvenčí). Beton je hrubý, s kamínky. Pracují muži i ženy. Kameny a kamínky se rozbíjejí ručně kladivem a palicemi – viděli jsme takto často pracovat ženy a mladé kluky podél silnic.

Prostředí tady je jiné, než jaké jsme dosud zažili. Jsme v horách, je tu čistý vzduch, relativně klid a krásný výhled na hory. Město je rozložené na kopcích a stráních, domy stavěné jak vlaštovčí hnízda. Lidé jsou tu klidnější, mají menší sklony ke smlouvání a šizení, jsou milejší a tišší. Podle obličejů se dá usuzovat, že tady bude řada Tibeťanů, Nepálců apod. Dá se tu koupit i tibetské jídlo, které nám chutnalo víc než indické. Další únik od překořeněného indického jídla je čínské (různé nudle). Je tu o poznání chladněji, přes den to jde, ale večer a ráno chodíme v bundách a spíme zachumlaní ve spacácích i místních dekách.

Odpoledne jsme se vydali kousek za město. Pokus o získání informací v Tourist Information skončil fiaskem, asi umí jen prodávat zájezdy, jen jsme vyfasovali neužitečnou brožurku. Vydali jsme se po silnici na Bhagsu. Prošli jsme menším letoviskem a nehezkým liduprázdným klášterem a přešli do Green Valley. Na jeho konci byl vodopád, u něj podnikaví mladíci prodávali občerstvení. Chvilku jsme poseděli u jezírka pod vodopádem a šli zpátky. Kousek nás doprovázela sedmičlenná smečka psů (celkem přátelských). Večeři jsme si koupili v pekárně (německý chléb – něco jako hutná vánočka politá sladkou vodou, čoko croisant) + banány, snědli jsme to společně na pokoji. Michalovi už bylo lépe, tak snad nic vážného.Večer jsme šli na internet (30 R) a dali si čaj v Ashoka restaurant. Oproti pouličním jídelnám je to pro nás příjemná kvalita za rozumnou cenu. Je tu hodně cizinců – oděvy, jídlo a ceny tomu odpovídají.

V sobotu (23. 12.) jsme vstali v 8:45, na snídani jsme šli do tibetské restaurace Takhyil Peace Café, chtěli jsme se rychle najíst, ale protáhlo se to do 11 hodin – tady se nedá pospíchat, Indové to svou povahou bojkotují. Objednávku jsme si museli sami sepsat na papírek – dali jsme si tibetský chléb (bílý, trochu jako sladký knedlík), tmavý chléb s jamem a medem (5 R), čaj, bylinkový čaj a masalu – celkem za 105 R. Vyrazili jsme na výlet za hranice města, šli jsme k jezeru Dal Lake (asi 3 km). Cestou jsme viděli opice, turistické džípy a partičku indických (a asi docela bohatých) puberťáků, kteří byli z jihu z města a v horách byli na „Christmas tripu“ – teď měli zážitek a chtěli se s námi fotit. Dal Lake byla vcelku špinavá louže. Kluci u něj hráli kriket (indická nejoblíbenější hra, dalo by se říci národní, kdyby ale nepocházela z Británie), kolem se potulovaly Indky v sárí i moderně oblečené puberťačky. Michal se oddělil a šel zpět do McLeod Ganj, my jsme šli dál směrem na Dharamkot, což vzhledem k absenci značení nebylo nejsnazší, ale doptali jsme se. Prošli jsme do lesa mezi borovicemi a chudými kamennými domky (zřejmě) tibetských uprchlíků a dostali se na lesní cestu, která šla úbočím kopce s nádhernými výhledy. Cestou jsme pozorovali babičku, který se s vnučkou učila číst, a klučinu, který si pod kohoutkem myl vlasy. Na několik místech byly rozvěšeny modlitební praporky. Viděli jsme rododendrony a občas jsme potkali nějaké mnichy. Celou dobu jsme se kochali výhledem na Himaláje. Došli jsme až ke škole, kde byla zrovna přestávka a tak jsme si ji mohli prohlédnout. Většina „tříd“ se učila venku, děti měly učebnice v hindí a malé školní tašky. Jedna třída byla malá místnost, kde byl kus zdi nabarven na černo jako tabule, sedělo se na zemi. V půl třetí jsme byli zase zpátky ve městě. Zašli jsme si do Chocolate Lodge, kterou doporučovali jak v RG, tak v LP, ale nestálo to za to. Šli jsme dále po Jaliwara Road kolem celého kopce a došli jsme z druhé strany do kláštera Namgyal. Pozorovali jsme stařečky a mnichy, jak se modlí a točí mlýnky.

Já a Olča jsme se ještě šli podívat na západ slunce, pozorovali jsme ho spolu s Michalem, kterého jsme potkali cestou, z restaurace „Jungle Hut“, což byla taková prapodivná proutěná nástavba asi ve třetím patře. Gábina přebrala po Michalovi štafetu v průjmu a šla si lehnout. Večer jsme ještě trochu nakupovali na zítřek a navečeřeli se v osvědčeném Ashoka restaurant. Voda tu stojí litr 15 R, dva litry 20 R, modlitební praporky 30 R, čaj 5-10 R, masala 5-15 R, kameny se slabikami 250-450 R, adaptér do zásuvky 35 R, sardinky 95 R, toaletní papír 40 R jedna role (!). Dovážené zboží, používané pouze turisty, je nepoměrně drahé – tousty, toaleťák, konzervy…

V neděli 24.12. vstáváme v 7:45, balíme a jdeme na bus do Dharamshaly (7 R), kde po čekání a snídani přestupujeme na bus do Chandigaru (160 R). Cesta je dlouhá – 8 hodin a jen dvě přestávky (asi 15 minut), na místech, kde se dá koupit i něco k jídlu (dál, placky, sušenky, ovoce). My jsme byli předzásobeni pečivem, sušenkami a ovocem. Autobus byl docela plný, skoro pořád někdo musel stát. V autobusu si k nám přisednul chlapík jménem Vishwa Bandhu (adresa: Kaswa Narwana, Post office - Vol. Camp, Dharamsala, distrikt Kangra, Himachal Pradesh). Povídal, že pracuje u letectva, bydlí v Ladakhu, teď jede do Chandigarhu do služby – ve službě je 3-4, někdy i 6 měsíců. Je mu 36 let, je ženatý, svatbu měl v 29 letech, jeho žena je o 4 roky mladší (32 let, svatba v 25). Ještě nebyl v zahraničí, ale prý by v budoucnu mohl sloužit u mírových sil. Mluvil docela špatně anglicky a měl indickou výslovnost, takže jsme si jen tak tak rozuměli. Bylo vidět, že bavit se o rodině, věku a práci není pro Indy intimní záležitost, ale naopak běžné konverzační téma.

Fotky z McLeod Ganj (Dharamšala)

McLeod Ganj - klidné místo v horách
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 16:21
Clona13
Čas1/500
ISO1600
Kompenzace+1/3
Ohnisko24 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_02_CRW_8408.jpg
McLeod Ganj - modlitební mlýnky
AutorPetr Hendl
Pořízení22.12.2006 v 11:39
Clona7.1
Čas1/80
ISO1600
Kompenzace-1/3
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_04_CRW_8308.jpg
McLeod Ganj - výuka m mnichů - disputace
AutorPetr Hendl
Pořízení22.12.2006 v 11:47
Clona4.5
Čas1/30
ISO1600
Kompenzace+2/3
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_05_CRW_8311.jpg
McLeod Ganj - budhistický chrám - socha Budhy
AutorPetr Hendl
Pořízení22.12.2006 v 11:48
Clona5.6
Čas1/40
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_06_CRW_8312.jpg
McLeod Ganj - sídlo Dalajlámy a exilové vlády
AutorPetr Hendl
Pořízení22.12.2006 v 12:17
Clona11
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko38 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_07_CRW_8315.jpg
McLeod Ganj - cesta lemovaná kameny s posvátnými slabikami
AutorPetr Hendl
Pořízení22.12.2006 v 12:20
Clona14.1
Čas1/400
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_08_CRW_8316.jpg
McLeod Ganj - tento člověk slabiky tesal do kamenů a prodával. Co zbylo, leželo podél cesty.
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 16:07
Clona13
Čas1/250
ISO1600
Kompenzace+1/3
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_09_CRW_8407.jpg
McLeod Ganj - tibetští staříci odpočívají po strmé cestě od chrámu ke chrámu.
AutorPetr Hendl
Pořízení22.12.2006 v 12:25
Clona7.1
Čas1/100
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko40 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_10_CRW_8318.jpg
McLeod Ganj - budhistický klášter Namgyal
AutorPetr Hendl
Pořízení22.12.2006 v 12:49
Clona4
Čas1/2500
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko27 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_12_CRW_8322.jpg
McLeod Ganj - Gábina roztáčí modlitební mlýnky
AutorPetr Hendl
Pořízení22.12.2006 v 13:00
Clona10
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko27 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_14_CRW_8326.jpg
McLeod Ganj - pán s ručním modlitebním mlýnkem
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 14:12
Clona10
Čas1/250
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko62 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_15_CRW_8385.jpg
McLeod Ganj - mnich
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 15:24
Clona5.6
Čas1/400
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_17_CRW_8391.jpg
McLeod Ganj - stúpa
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 15:36
Clona6.3
Čas1/1000
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko70 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_18_CRW_8392.jpg
McLeod Ganj - mnih u modlitebních mlýnků
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 15:38
Clona5.6
Čas1/2000
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_19_CRW_8394.jpg
McLeod Ganj - socha v chrámu
AutorMichal Harsa
Pořízení23.12.2006 v 10:21
Clona2
Čas1/60
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_20_IMG_6650.jpg
McLeod Ganj - nepálské děti
AutorMichal Harsa
Pořízení23.12.2006 v 12:54
Clona3
Čas1/60
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko28.8125 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_22_IMG_6663.jpg
McLeod Ganj - velký modlitební mlýnek (Petr)
AutorPetr Hendl
Pořízení22.12.2006 v 13:05
Clona7.1
Čas1/125
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko22 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_23_CRW_8328.jpg
McLeod Ganj - domy ověšené cedulemi; zejména "Recommended by Lonely Planet" bylo oblíbené.
AutorPetr Hendl
Pořízení22.12.2006 v 16:18
Clona7.1
Čas1/125
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_25_CRW_8341.jpg
McLeod Ganj - uličky města, korzující mniši
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 16:42
Clona14.1
Čas1/320
ISO1600
Kompenzace+1/3
Ohnisko41 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_29_CRW_8409.jpg
McLeod Ganj - stavby kompletně budované lidskou prací, bez sebemenší mechanizace (neměli ani míchačku, cement a hlínu nosí v pytlích nebo na hlavách)
AutorPetr Hendl
Pořízení22.12.2006 v 15:38
Clona3.5
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_30_CRW_8338.jpg
McLeod Ganj - betonování chodníku - ženy noší ošatky s betonem
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 15:09
Clona5
Čas1/200
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko90 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_31_CRW_8387.jpg
McLeod Ganj - vodovod, několik mnoho malých trubek vede z kopce dolů, ohýbají se podle terénu a v případě potřeby se přiváží drátem k něčemu pevnému.
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 14:09
Clona8
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_33_CRW_8384.jpg
McLeod Ganj - zlatá mládež na Christmass výletě. Jako obvykle se s námi chtěli fotit.
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 11:34
Clona4
Čas1/1250
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko42 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_36_CRW_8352.jpg
McLeod Ganj - krásné hory v okolí města
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 11:42
Clona9
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_37_CRW_8356.jpg
McLeod Ganj - místní krasavice
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 12:08
Clona4.5
Čas1/3200
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_40_CRW_8362.jpg
McLeod Ganj - místní zlatá moderní mládež
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 12:15
Clona3.5
Čas1/4000
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_41_CRW_8363.jpg
McLeod Ganj - jezero Dál, kluci tu krají kriket, nejoblíbenější hru v Indii
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 12:16
Clona8
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_42_CRW_8365.jpg
McLeod Ganj - zřejmě uprchlí tibeťáné v lesní osadě za městem
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 12:41
Clona8
Čas1/125
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko40 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_44_CRW_8367.jpg
McLeod Ganj - modlitební praporky uprostřed lesa a hor
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 13:00
Clona13
Čas1/320
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko37 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_45_CRW_8369.jpg
McLeod Ganj - vesnička Dharamkot
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 13:34
Clona10
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_47_CRW_8376.jpg
McLeod Ganj - děti ze školy o přestávce
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 13:31
Clona5.6
Čas1/500
ISO800
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_48_CRW_8374.jpg
McLeod Ganj - škola - venkovní třída
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 13:43
Clona9
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_49_CRW_8379.jpg
McLeod Ganj - dva žáci ze školy
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 13:44
Clona8
Čas1/125
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko43 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_51_CRW_8381.jpg
McLeod Ganj - třída (tabule je černě namalovaný kus zdi)
AutorPetr Hendl
Pořízení23.12.2006 v 13:45
Clona3.5
Čas1/8
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_52_CRW_8382.jpg
McLeod Ganj - autobusové nádraží v Dharamshale
AutorPetr Hendl
Pořízení24.12.2006 v 09:36
Clona8
Čas1/125
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko25 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_53_CRW_8422.jpg
Cestou z McLeod Ganj - dhába u silnice - pečení placek
AutorPetr Hendl
Pořízení24.12.2006 v 13:18
Clona4
Čas1/60
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko21 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_54_CRW_8424.jpg
Cestou z McLeod Ganj - přestávka po cestě, prodejci všeho možného
AutorPetr Hendl
Pořízení24.12.2006 v 16:54
Clona6.3
Čas1/60
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko25 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#03_55_CRW_8425.jpg

O Chandigarhu

Chandigarh

Do Čandígaru (900 000 obyvatel) jsme dojeli až k večeru. Už při příjezdu na nás zapůsobily široké rovné silnice, kruhové objezdy, spousta stromů a dokonce i cedule s názvy hlavních ulic. Věděli jsme z průvodce, že město naplánoval a postavil Le Corbusier a je stavěno na zelené louce od roku 1952 do teď. Město je rozděleno na pravidelné sektory o velikosti 1200 x 800 metrů, převažuje beton a asfalt.

Po příjezdu na autobusové nádraží, které bylo klasicky indické (spousta lidí, prodavačů všeho, přetahovali se o nás dohazovači – taxíky, rikši, hotely, obchodníci…), jsme se pěšky vydali to potemnělých uliček k vytipovaným hotelům. Zakotvili jsme v Divyadeep (550 R za pokoj – Čandígarh je prý obecně jedno z nejdražších měst v Indii), měli jsme dva dvojlůžky, hotel byl z těch slušnějších – prostorný, čistý. Ještě večer jsme se šli projít po hlavní ulici asi dva sektory daleko. Ulice byly spíše poloprázdné, jen kolem restaurací a bufáčů bylo živěji. Přes modernost města byly cesty rozbité a špinavé. Večeři jsme si dali v restauraci pod hotelem (95 R za thálí, kvalita nic moc).

Protože byl Štědrý den, volali jsme domů do Čech (12,50 R za minutu). Míst k telefonování (na ulici stál stolek s telefonem, pár židlí a Ind, který to provozoval) tu bylo spousta, dokonce i vypadaly levněji, ale už bylo dost zavřeno a na ulicích neindicky pusto. V hotelu jsme ještě vytáhli trochu cukroví a slivovici a symbolicky oslavili Vánoce.

Další ráno (pondělí 25. 12.) jsme snídali v dhábě City Heart naproti autobusovému nádraží (nebylo snadné něco rozumného najít). Jako obvykle to trvalo dost dlouho, ačkoliv jsme si dali vejce, toasty a omeletu (celkem 250 R). Po snídani jsme si na autobusovém nádraží koupili lístky na vlak do Jodhpuru (1256 R celkem). Pokladny už byly společné s Indy, žádné oddělené pro cizince. Na nádraží bylo nadprůměrně žebravých dětí a všude na nás útočili hlavně taxikáři a rikšáci. Přesto byl problém sehnat někoho, kdo by nás chtěl odvézt za rozumnou cenu k Rock Garden a stálo to pěkných pár odmítnutí (nakonec jsme to uhráli na 20 a 25 R za cyklorikši). Cestou jsme jeli přes ty kruhové objezdy a pozorovali město. Je to samý beton a asfalt, v létě tu musí být hrozné vedro. Je tu však hodně zeleně a ačkoliv silnice jsou přísně pravoúhlé, domy v jednotlivých sektorech už jsou vcelku negeometricky postavené. Velké silnice i parkoviště jsou poloprázdná, ale město je relativně čistší a vzdušnější. Ale celé pojetí města vůbec neodpovídá indické mentalitě a způsobu života.

Cestou Michal překvapil rikšáka tím, že by si to chtěl zkusit a ten po chvilce souhlasil. Ukázalo se, že je to docela fuška, hlavně však při rozjíždění, ale dá se jet i mnohem rychleji, než oni jezdí – jednak se nehoní obecně a jednak se snaží na cizince dělat, že je to děsně vyčerpávající. Teď se však rikšák hrdě vezl vedle bělošky a běloch mu šlapal :-) To náš rikšák na nás zase zkoušel, že vlastně chce 30 R místo dohodnutých 20, že prý myslel Rose Garden a ne Rock Garden – kdo ví, možná si to fakt spletl, tak jsme mu nakonec dali kompromisních 25.

Rock Garden (vstup 10 R dokonce i pro cizince!) alias kamenná zahrada je prostor, kde Nék Čand ve svém důchodovém věku vybudoval řadu bizarních i roztomilých chodbiček, nádvoříček a soch z městského odpadu, hlavně talířů, záchodů, umyvadel, elektrických zásuvek, skleněných střepů. Část zahrady jsou také vodopády, chodbičky a labyrinty. Na konci je odpočinkové a zábavní centrum se spoustou stánků a atrakcemi. Stejně jako jinde zde bylo většina návštěvníků indických, ať už turistů nebo místňáků na výletě. Indky byly většinou oblečeny tradičně v sárí nebo sálvár kamíz, děti a muži v evropském (kalhoty, často džíny, svetr nebo kožená bunda). Michal si chvíli povídal s nějakým Sikhem z Kanady, který zde byl s rodinou na návštěvě ukázat jim rodnou Indii. Rock Garden je rozhodně to nejhezčí na celém Čandígarhu a údajně je po Taj Mahalu nejnavštěvovanější v celé Indii. Tvoří roztomilou protiváhu betonovému městu vymyšlenému na papíře – Čandígarh by možná uspěl jako americké nebo evropské město, ale pro indickou mentalitu není…

Z Rock Graden jsme šli pěšky do „hlavy Chandígarhu“, jak Corbusier nazýval Capital Complex – prostranství na kraji města, kde sídlí soud, parlament a podobné klíčové instituce. Vypadaly odporně. Daleko od sebe, ve vyprahlé krajině, opuštěné obludy z betonu. Kolem nich si hráli děti a celé to vypadalo jak výjev z rozvojové Afriky. Dále jsme šli do Rose Garden (růžová zahrada), která zabírá celý jeden sektor a je živým a příjemným městským parkem. Také byla plná Indů, kteří dnes měli svátek a v parku si hráli s dětmi a dělali piknik. Stejně tak i my. Sehnali jsme sice jen Coca Colu, brambůrky a „červíky“ – pálivé křupky, které chutnaly jen Michalovi. Bohužel jsme si neužili mnoho klidu – často se k nám Indové chodili fotografovat a byli jsme častým cílem žebráků, kteří nad námi se slovy i mlčky vydrželi stát dlouhé minuty. Když nás to přestalo bavit, šli jsme zpět do centra města – jak byla Rose Garden plná, město bylo prázdné. Prošli jsme jakýmsi centrem, kde byly široké třídy, spousta aut a obchodů, jakož i rozlehlé náměstí, kde už bylo zase hodně lidí. Už to vypadalo trochu lidštěji, ale bylo vidět, že ač jsou všude kolem vícepatrové budovy, Indové opravdu žijí jen v přízemí. Domy byly betonové a od druhého patra výš působily vysídleně.

Kolem nádraží jsme si nakoupili zásoby a kyselý ananas, který jsme pak se šklebením snědli v hotelu. Zašli jsme na Internet (50 R za hodinu), navečeřeli se v City Heart a jeli na nádraží (2 motorikši po 50 R). Později jsme se naučili vejít všichni 4 do jedné rikši, což jednak vyšlo levněji a jednak nehrozilo nebezpečí, že nás dovezou každého jinam. Tím, že jsme jen matně tušili, kde je nádraží, nebylo se podle čeho orientovat a byla už tma, byli jsme nakonec rádi, když jsme se u nádraží v pořádku setkali.

Tím začala naše dlouhá cesta do Rádžastánu (asi 22 hodin, 870 km). Ve vlaku máme preferovaná prostřední a horní lehátka, holky spí kvůli bezpečí nahoře. Pod námi spal nějaký indický pár. Jdeme hned spát. Vlak staví co půl hodinu, vždycky nastane šrumec, ale spát se dá. Spali jsme dlouho, nebylo proč vstávat. Pár pod námi působil moderně – vypadalo to, že se mají rádi, dokonce se mírně dotýkali (v Indii nemyslitelné – držení se za ruku je už intimní akt, který patří za zdi domu). Indka si čistí zuby, smrká (Indové jinak zpravidla popotahují), jí způsobně třemi prsty. (Etiketa povoluje k jídlu používat tři prsty pravé ruky; levá ruka je nečistá, používá se na přidržování věcí, utírání na záchodě apod. Dokonce i někomu něco podat levou už může být chápáno jako urážka.). Jídlo mají vlastní, zřejmě Dál nebo něco podobného. Po jídle krabičku bez zaváhání vyhazuje z okna – ostatně tady je to běžné, odpadky se hází z okna nebo se prostě upustí na podlahu. Jídlo se jí jen čerstvé, nikdy ho neohřívají. Ideální je, pokud bylo uvařeno doma. Nejí jídlo, kterého se dotkla jiná ústa – takové už je znečištěné. Něco takového, jako u nás kolování jídla ve skupině nebo vzájemné ochutnávání, je pro ně nepředstavitelné. Pijí-li z láhve, nedotýkají se jí ústy – drží ji mírně nad rty a tekutinu si lijí přímo do pusy. Zkoušeli jsme to a moc nám to nešlo. Zvláštní, takové nóbl zvyky v těch špinavých ulicích plných odpadků… a nebo právě proto.

Když vlak zastaví, vždycky dlouho stojí na nádraží. Je dost času na to se projít, koupit si čaj (stejně někdo pořád prochází i vlakem a vyvolává „čáj, čáj, čáj!“), sušenky, ovoce nebo něco ke čtení. Anglicky psané knihy jsou docela drahé, čaj stojí 3-5 R. Na jedné stanici nastoupil člověk a nesl si s sebou výfuk. Jinde nalezl do vlaku žebrák o berlích, nepostavil se na nohy, proplazil se celým vlakem a žebral. Žebrákům jsme většinou nic nedávali, ale u chromého jsme udělali výjimku, protože ve zdejším systému asi nemůže dělat nic jiného, a dali jsme mu nějaké jídlo. Odmítáme naopak malého klučinu, který chodí po vlaku na nabízí „polis“ – po chvilce dešifrujeme „polish“ – vyčistit boty. U nás, jako bělochů, to zkouší dost dlouho. Později další – dva hudebníci s bubínky, tlučou a zpívají, před jejich hudbou není úniku. Michalovi se to líbilo a chtěl jim něco dát; já jsem se obával, že je to pobídne k další produkci – nicméně Michalova částka je urazila, takže brzo odešli. Zvědavě jsme pozorovali naše spolucestující – všechny tyto žebráky razantně odbyli a ti rychle odešli.

Přes den (je úterý 26. 12.) jsme si četli nebo pozorovali krajinu. Už se změnila na pouštní, působí vyprahle, menší stromy, občas vidíme velblouda, pávy nebo lidi na mini-políčcích. Občas vidíme vojáky a rozeznáváme školy – většinou bílé jednopatrové kostky a před nimi děti na koberečcích. Kolem 19. hodiny dorážíme do Jodhpuru a rádi opouštíme vlak.

Fotky z Chandigarhu

Chandigarh - centrální část města - sektor 17
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 16:51
Clona6.3
Čas1/60
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_01_CRW_8473.jpg
Chandigarh - betonové budovy, ve kterých Indové neumějí bydlet
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 16:44
Clona6.3
Čas1/100
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_02_CRW_8471.jpg
Chandigarh - sektor 17 - centrum obchodů
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 16:42
Clona5.6
Čas1/80
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_03_CRW_8470.jpg
Chandigarh - široké ulice, kruhové objezdy, pravoúhlá síť
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 11:51
Clona16
Čas1/640
ISO800
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_04_CRW_8429.jpg
Chandigarh - velkorysé kruhové objezdy
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 15:26
Clona8
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_05_CRW_8467.jpg
Chandigarh - žebravé děti na každém kroku; trochu paradoxní v jednom z nejdražších měst Indie.
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 11:49
Clona16
Čas1/500
ISO800
Kompenzace0
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_06_CRW_8428.jpg
Chandigarh - podle Courbusieura to měl být mozek, hlava města. Nám to přišlo jako vysídlená pustá krajina dobře symbolizující prázdnotu celého města. V pozadí ruka - "symbol postkoloniální harmonie a míru".
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 14:36
Clona11
Čas1/320
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_07_CRW_8459.jpg
Chandigarh - budova soudu
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 14:41
Clona9
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_08_CRW_8460.jpg
Chandigarh - památník oteřené ruky - symbol míru a rozvoje Indie
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 14:43
Clona10
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko34 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_11_CRW_8462.jpg
Chandigarh - budovy sekretariátu a zákonodárného shromáždění. Budova vpravo je inspirována elektrárnou.
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 14:43
Clona10
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko38 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_12_CRW_8464.jpg
Chandigarh - kamenná zahrada Nék Čand Sainího
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 13:01
Clona5
Čas1/500
ISO800
Kompenzace0
Ohnisko79 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_14_CRW_8437.jpg
Chandigarh - kamenná zahrada Nék Čand Sainího
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 12:59
Clona5.6
Čas1/800
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko116 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_15_CRW_8435.jpg
Chandigarh - kamenná zahrada Nék Čand Sainího
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 13:49
Clona10
Čas1/320
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_19_CRW_8457.jpg
Chandigarh - kamenná zahrada Nék Čand Sainího
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 13:46
Clona5
Čas1/3200
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko70 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_20_CRW_8454.jpg
Chandigarh - kamenná zahrada Nék Čand Sainího
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 13:17
Clona5
Čas1/2000
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko90 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_22_CRW_8447.jpg
Chandigarh - kamenná zahrada Nék Čand Sainího
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 12:35
Clona6.3
Čas1/100
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_23_CRW_8431.jpg
Chandigarh - kamenná zahrada Nék Čand Sainího
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 12:58
Clona11
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko25 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_24_CRW_8434.jpg
Chandigarh - kamenná zahrada - Indky na houpačce
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 13:21
Clona5
Čas1/500
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko79 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_26_CRW_8450.jpg
Chandigarh - Růžová zahrada - hezké místo, plné odpočívajících Indů. Ale taky dost žebráků z povolání.
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 16:12
Clona7.1
Čas1/100
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko46 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_27_CRW_8469.jpg
Chandigarh - Michal, Olča, Gábina na lavičce
AutorPetr Hendl
Pořízení25.12.2006 v 15:08
Clona9
Čas1/125
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko47 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_28_CRW_8465.jpg
Chandigarh - stánek s prodejem kuřat. Odtud jsme volali domů, byl Štědrý den.
AutorPetr Hendl
Pořízení24.12.2006 v 22:16
Clona4
Čas1/30
ISO800
Kompenzace0
Ohnisko25 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#04_29_CRW_8426.jpg

O Jodhpuru

Jodhpur

Michal s Gábinou šli zjistit vlaky a zajistit další lístky, my s Olčou jsme hlídali batohy. Pak jsme se společně vydali pěšky k Jalori Gate (museli jsme ji spíše vytušit) a odtud k vytipovanému Cosy Guest House (doporučeno RG i LP). Cestou jsme šli úzkými uličkami s povrchovou kanalizací, cestou jsme míjeli krásné modré domky se zdobenými okny, dveřmi a balkóny, často i malované. Je zde málo nápisů v angličtině, většina je v hindí – krom nápisů STD/ISC (veřejné telefony). Hotel byl plný, ale majitel nám nabídl své dva stany na střeše. Šli jsme se ještě podívat na jiný guest house poblíž, ale rozhodli jsme se pro stany (150 R za stan). Dům byl pěkný, jasně modrý, roztomile členitý a bylo v něm dost živo, pochopitelně jen cizinci, převážně dredatí pohodáři. Na střeše pěkná restaurace s výhledem na pevnost, trochu dražší, ale standard na hotelové restaurace (čaj 10 R, masala 15, rýže 25, jídlo 60-90 R).

Ve středu ráno (27. 12.) jsme se nasnídali v hotelu (poridge 35, toasty 15) a vyrazili do města. Procházeli jsme podle citu kolem pevnosti, všude malé uličky, snažili jsme se jít mimo hlavní cesty. Krásné domy, ornamenty, malé oltáříky nebo chrámky. Ulice špinavé, smrad z kanalizace, člověk musí dávat pozor, kam šlape. Omylem jsme zašli i do nějaké chudinské čtvrti, tam se na nás seběhly polonahé děti, žebrali („one pen“, „one rupie“) a chtěly se fotografovat. To prostředí vypadalo dost beznadějně, dítka špinavá a rozcuchaná, ale veselá a hezká.

Pěšky jsme došli až na kopec do pevnosti Mehrangarh. Vstup pro cizince za 250 R, zatímco Indové asi za 20. My jsme v ceně alespoň měli audioprůvodce (digitální MP3, v angličtině a němčině), povolení k fotografování a vstup do všech prostor. V pevnosti byly nádherné paláce a krásná nádvoří, bohatě zdobené stěny, balkóny a okna; v některých interiérech se dochovala mramorová výzdoba. To byla místa, kde žili a vládli maharádžové… viděli jsme i maharadžovu ložnici nebo přijímací místnost. V pevnosti jsme se i naobědvali v drahém Cafe Mehran, kde nabízeli i evropská a americká jídla (pizza, hranolky, hamburger), ale nebylo to ani dobré americké jídlo, ani dobré indické jídlo. Navíc si extra účtovali DPH a dýško (fixním procentem na účtu!), čímž se z toho stalo velmi drahé jídlo (552 R). Dalo se tu koupit i pivo (125 R) či víno (2 dl 300, láhev 1500 R).

Zpátky do města jsme málem šli pěšky, protože rikšáci chtěli nehorázných 80 až 100 R (město, které leží pod kopcem), ale nakonec jsme po cestě zastavili jednoho, co nás vzal za 30 ke Clock Tower. Tam je velké tržiště, kde jsme koupili koření (draze, jak jsme později zjistili – šafrán 1 g za 105 R, a nějaké „curry masala“), buráky, masala tchai (koření do čaje masala – 100 g za 40 R) a oříšky v medu. Cestou domů si holky a Michal koupili šátky (3 za 250 R) a já s Gábinou jsme se stavili na Internet (40 R / hod). Cestou jsme potkávali krávy, jakési vodní buvoly, velbloudy, psi a samozřejmě rikši, prodavače, motorky, kola a spousty lidí. Místy vznikaly úplné zácpy. Všude se samozřejmě válí odpadky. Jednou za čas to někdo smete na hromadu, pak na další hromadu a tu někdo někdy odváží. Svoz nějak fungovat musí, protože jinak by se v odpadcích utopili během týdne, a to i přesto, že co jde, to spálí (občas pálí i PET láhve apod.). Večer jsme v klidu poseděli v hotelu, povečeřeli jsme a Michal si dal místní pivo (80 R).

Další snídaně (čtvrtek 28. 12.) opět v hotelu. Při placení vznikl problém, protože dva mladíci ani společným úsilím a s použitím kalkulačky nemohli spočítat, kolik jsou ty 2 stany za dvě noci + hromada jídla za 2 večeře a 2 snídaně. Musel přijít matka domu a spočítat to. Na autobusové nádraží jsme se dostali rikšami (každá 40 R), ale jeden bus nám právě ujel a další jel asi za 2 hodiny. Autobusem jsme jeli asi 6 hodin, už to pro nás byla vcelku rutina. Cestou jsme pozorovali krajinu – poušť, sem tam vojáci, domy, auta, velbloudi. Občas byla cesta úzká nebo autobus uhýbal a jeli jsme mimo silnici po štěrku. Krátce před příjezdem nás naštvali vybíráním poplatku z cizince, sice směšných 20 R za člověka, ale v žádném jiném městě se nám to nestalo. Řádně jsme si to zkontrolovali - bylo to legální, ale otravné.

Fotky z Jodhpuru

Cesta vlakem do Jodhpuru přes poušť
AutorMichal Harsa
Pořízení26.12.2006 v 07:42
Clona4
Čas1/400
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_01_IMG_6743.jpg
Zamřížovaná okénka vlaku a indické děti
AutorMichal Harsa
Pořízení26.12.2006 v 09:43
Clona3.2
Čas1/50
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_02_IMG_6745.jpg
Olča studuje Rough Guide
AutorMichal Harsa
Pořízení26.12.2006 v 10:27
Clona4
Čas1/80
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_03_IMG_6747.jpg
Jodhpur - modré město, pohled na město z pevnosti
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 12:42
Clona9
Čas1/250
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko90 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_04_CRW_8507.jpg
Jodhpur - hotel Cosy, střešní restaurace
AutorPetr Hendl
Pořízení28.12.2006 v 09:51
Clona7.1
Čas1/125
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_05_CRW_8544.jpg
Jodhpur - hotel Cosy byl ukázkově modrý
AutorPetr Hendl
Pořízení28.12.2006 v 09:52
Clona10
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_06_CRW_8545.jpg
Jodhpur - hotel Cosy - bydleli jsme ve stanech na střeše
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 05:22
Clona4
Čas1/800
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_07_IMG_6752.jpg
Jodhpur - modré město
AutorMichal Harsa
Pořízení27.12.2006 v 05:28
Clona4
Čas1/640
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_08_IMG_6754.jpg
Jodhpur - život na střechách a dvorcích
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 10:32
Clona10
Čas1/160
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko34 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_10_CRW_8490.jpg
Jodhpur - uličky s povrchovou kanalizací, krávy a zdobené domky
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 11:06
Clona7.1
Čas1/125
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_11_CRW_8492.jpg
Jodhpur - zdobené domky v uličkách města
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 11:15
Clona8
Čas1/200
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_12_CRW_8493.jpg
Jodhpur - malované domy a dveře
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 11:17
Clona4.5
Čas1/50
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko21 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_13_CRW_8494.jpg
Jodhpur - uličky města
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 11:19
Clona5
Čas1/60
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_14_CRW_8495.jpg
Jodhpur - na ulici jsou místy výklenky se soškmi bohů, Indové se u nich zastavují a modlí.
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 11:23
Clona4
Čas1/50
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_15_CRW_8497.jpg
Jodhpur - špinavé dítko v chudší čtvrti pod pevností
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 11:30
Clona21.9
Čas1/30
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko38 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_16_CRW_8498.jpg
Jodhpur - pevnost
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 11:46
Clona10
Čas1/250
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko22 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_18_CRW_8502.jpg
Jodhpur - jedna z bran při vstupu do horní části pevnosti
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 12:12
Clona8
Čas1/125
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko30 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_20_CRW_8504.jpg
Jodhpur - nádvoří mezi paláci
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 13:23
Clona8
Čas1/100
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_21_CRW_8514.jpg
Jodhpur - bohatě vyřezávaná a zdobená okna
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 13:11
Clona5
Čas1/400
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko70 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_22_CRW_8511.jpg
Jodhpur - maharadžova přijímací místnost
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 13:57
Clona3.5
Čas1/25
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_23_CRW_8515.jpg
Jodhpur - maharadžova ložnice
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 14:13
Clona5
Čas1/80
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_24_CRW_8516.jpg
Jodhpur - okna paláce
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 14:32
Clona7.1
Čas1/80
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko30 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_25_CRW_8518.jpg
Jodhpur - okna zevnitř
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 14:26
Clona14.1
Čas1/400
ISO200
Kompenzace-2
Ohnisko27 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_26_CRW_8517.jpg
Jodhpur - palác - místnost pro audience
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 14:35
Clona3.5
Čas1/40
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_27_CRW_8519.jpg
Jodhpur - barevná skla v paláci
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 14:36
Clona10
Čas1/160
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko48 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_28_CRW_8520.jpg
Jodhpur - další z nádvoří paláce
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 14:39
Clona8
Čas1/100
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_29_CRW_8521.jpg
Jodhpur - výzdoba na palácích
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 14:44
Clona5.6
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko27 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_30_CRW_8522.jpg
Jodhpur - palác Umaid Bhavan, zde žije maharadža dodnes
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 16:30
Clona5.6
Čas1/4000
ISO800
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_32_CRW_8527.jpg
Jodhpur - Clock tower
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 17:36
Clona5
Čas1/60
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_33_CRW_8531.jpg
Jodhpur - tržiště u Clock Tower
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 18:09
Clona3.5
Čas1/30
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_34_CRW_8532.jpg
Jodhpur - koření na trhu u Clock Tower
AutorMichal Harsa
Pořízení27.12.2006 v 14:31
Clona2.2
Čas1/60
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko12.6875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_36_IMG_6801.jpg
Jodhpur - trh se zeleninou
AutorMichal Harsa
Pořízení27.12.2006 v 14:38
Clona2
Čas1/60
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_37_IMG_6802.jpg
Jodhpur - Michal, Gábina a Olča kupují šátky
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 18:36
Clona4
Čas1/60
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_38_CRW_8534.jpg
Jodhpur - dopravní zácpa ve večerní uličce
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 19:10
Clona3.5
Čas1/25
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_39_CRW_8535.jpg
Jodhpur - večer se na ulici sešli hráči šachu a karet
AutorPetr Hendl
Pořízení27.12.2006 v 19:13
Clona3.5
Čas1/13
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_40_CRW_8536.jpg
Jodhpur . jízdní řády autobusů, bohužel jen v hindí
AutorPetr Hendl
Pořízení28.12.2006 v 10:41
Clona8
Čas1/125
ISO800
Kompenzace0
Ohnisko33 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_43_CRW_8546.jpg
Jodhpur - cesta autobusem přes poušť do Jaisalmeeru
AutorPetr Hendl
Pořízení28.12.2006 v 15:05
Clona7.1
Čas1/2500
ISO800
Kompenzace0
Ohnisko34 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#05_44_CRW_8548.jpg

O Jaisalmeru

Jaisalmer

Po příjezdu do Jaisalmeru (60 tisíc obyvatel) se na nás vrhli rikšáci a dohazovači hotelů. Byli jsme drsní a chtěli jsme jen odvoz – nakonec nás dvě rikši vzaly na Gándí Chawk (chawk = tržiště) a odsud jsme šli pěšky k hotelu Renuka. Cestou jsme na ulici viděli placentu a posléze čerstvě narozené tele. Před hotelem jsme potkali jednoho Čecha, který nám hotel i velbloudí safari, které hotel zprostředkovává, doporučil. Vzali jsme dvojlůžák, na který nám dali třetí postel a matraci za 550 R. Na večeři jsme šli na Gándhí Chawk, zamítli jsme restauraci Trio (přišla nám příliš turistická) a najedli se v blízké restauraci Kalpana (celkem 630 R). Po klidné a dlouhé večeři jsme se prošli kousek po hlavní ulici a rozjednali koupi několika šátků.

V pátek (29. 12.) jsme bez snídaně vyrazili do města a do pevnosti. Město bylo nejmenší z těch, co jsme navštívili, vlastně shluk domů uprostřed pouště. Prodavači byli méně dotěrní. Na ulicích povrchová kanalizace, odpadky, bláto, kravince, smrad. V pevnosti jsme nejdříve vyhledali restauraci Little Tibet a nasnídali se (345 R celkem). Pevnost je vlastně centrální část města na vršku, opevněná hradbami, ale jinak je tam spousta domů i chrámů a úzkých uliček. My jsme konečně navštívili džinistický chrám – vlastně celý komplex chrámů. Džinisté jsou odnoží hinduismu a budhismu, pověstné tím, že nesmí ublížit žádnému tvoru, ortodoxní džinisté tedy chodí s rouškami (aby nevdechli mušku) a košťátkem (umetají si cestičku před sebou, aby tam nebyl brouček). Do chrámů jsme museli bosky a jen dopoledne (odpoledne jen pro věřící), ale smělo se tam fotit. Všechny chrámy měli uprostřed sochu Buddhy (čili obdobně vypadající sošky) v jakémsi výklenku, před ním byl oltářík. Před ním byl větší prostor, zpravidla podepřený bohatě zdobenými sloupy, nad ním přístupné patro s ochozy kolem dokola. Kolem dokola přízemí byla chodba, lemovaná výklenky či vitrínami se soškami bohů. Vstup byl 20 R, za foťák 50.

Uvnitř pevnosti to chtělo trpělivost, poněvadž uličky byly uzounké a davy lidí velké, navíc se zasekávaly před chrámy a obchůdky. Nakonec jsme i my zakoupili batikované šátky (po 125 R a pruhované košile za 150 R – později nám je nabízeli i za 120 a 100). Pak jsme ještě navštívili hinduistický chrám Lakšmí. Krom běžných domů jsou tu i domy bohatých měšťanů, zvané haveli. To jsou několikapatrové bohatě zdobené domy – my jsme navštívili Maharawal’s Palace (250 R, alespoň to bylo včetně focení a audioprůvodce – opět digitální MP3). Dům má často i vnitřní dvůr a bydlela v něm celá široká rodina. Ti lidé věděli, jak žít v pohodlí a přepychu uprostřed drsných pouštních podmínek! Stinné místnosti, umně vyřezávaná okna (nemají skla, jen ornamentálně vyřezávané dírky – dovnitř nejde přímé slunce, světlo propouští a navíc tudy může vzduch; je jimi bez problémů vidět ven, ale ne dovnitř), střešní verandy, balkónky, stinné dvory. Kámen příjemně chladil a nebylo těžké si představit koberce na stěnách a podlahách. Ze střechy haveli byly nádherné výhledy na město a jeho okolí.

Oběd (kolem 17. hodiny) jsme si dali ve Free Tibet restauraci. Obsluhoval nás asi desetiletý klučina – od podání lístků až do kasírování. Dali jsme si výborné momo (taštičky plněné zeleninou nebo špenátem – 50 R, zeleninové se sýrem – 60 R); popíjeli jsme jako obvykle čaj, masalu, Colu a lasí (řídký jogurt s ovocem a cukrem). Dále měli evropská jídla (nezkoušeli jsme): pizza 50-80 R, lasagne 60-70 R, mexické jídlo, hranolky… Zde, podobně jako v mnoha tibetských (ale občas i jiných) restauracích, jsme si objednávku sami psali na papírky. Občas se vyplatí vzít si sami lístky u vchodu než čekat, než je donesou. Obdobně s placením – často se platí, nebo alespoň dá platit, u východu.

Z restaurace jsme se vydali na Sunset point za městem, abychom viděli zapadat slunce do pouště, ale nestihli jsme to. Večeři jsme si dali v hotelu (300 R) a vydali jsme se na nákupy potravin, vody a šátků - koupili jsme jeden hedvábný (hedvábí 20:80 cca 200 R; 70:30 1000 R; čisté hedvábí cca 1500 – možná se dá i usmlouvat) a jeden batikovaný (50 R). Michal jel obětavě koupit lístky na nádraží. Měnili jsme i peníze, přičemž se ukázalo, že kurz se docela pohybuje – všichni obchodníci ho mají podobný, bez velkých rozdílů, ale ten oficiální se během našeho pobytu docela měnil (k horšímu). Také se ukázalo, že i ve směnárně se dá smlouvat, zejména při výměně většího množství peněz (už třeba 200 EUR) a při placení v hotovosti. EURa berou v každé směnárně, stejně jako dolary. Většinou neúčtují žádnou provizi a kurzy jsou na velmi podobné úrovni ve všech směnárnách. Občas jsou k dispozici a bankomaty, ale nevím, dá-li se jim věřit. Platbu u obchodníka jsme rozhodně neriskovali.

Další den jsme šli na velboudy, viz samostatná kapitola.

Zase Jaisalmeer

Majitel nás odvezl do hotelu, kde jsme se rádi umyli a na střeše navečeřeli. Večer jsme brousili po městě a zašli na internet (30 R / hod, po celém městě byl jen dial-up). Na noc jsme šli do pevnosti, procházeli jsme ji za tmy a chtěli jsme nový rok přivítat v restauraci. Většina jich ale už byla zavřená, kdesi za městem nahlas burácely nějaké oslavy z hotelu postaveného na míru turistům. Nakonec jsme jednu našli a na střeše s výhledem z hradeb jsme se dočkali půlnoci. Okolo bouchalo několik ohňostrojů, přečetli jsme si dopis od Wičanhpi, rozeslali SMS do Čech (kde bude Silvestr až za 4,5 hodiny) a šli do hotelu. V dražších hotelích byla rušná zábava, ale jinak bylo všude tma a pusto. Jen přiopilá mládež se proháněla na motorkách a těch pár lidí v ulicích nás výjimečně nezdravilo „hi“, nýbrž „happy new year!“.

V pondělí (1.1.) jsme se sbalili, najedli se v hotelu a nechali jsme si tam bágly. Pěšky jsme se procházeli po městě, navštívili jsme haveli Patron-Ki (20 R vstup, 15 foťák), které ovšem nestálo za nic – hnusné, opuštěné, neudržované a zdobené méně než běžné domy ve městě. V pevnosti jsme pak opět nakupovali košile, trička (80-100 R) a plátěné kalhoty (150 R – indický pytlový střih, moc nesedí, ale mají i kapsy). Také jsme koupili nějaké pohledy za 5 R (často jsou i dražší). Známka do Evropy je za 8 R a musí se koupit na poště. Nejsou olizovaní, člověk musí vydyndat lepidlo (což bývá problém). Oběd jsme si dali ve Free Tibet, obsluhoval nás celou dobu asi desetiletý klučina (polévka 30-40 R; Hot lemon honey ginger, náš oblíbený nápoj, 15 R; masala 15 R). Jinak jsme se jen procházeli a pozorovali. Muži často nosí v pravém uchu náušnici, skoro všechny Indky, i malé holčičky, mají náušnici v levé nosní dírce . Před krámkem krejčíka byl klučina Rajiv, zhruba dvanáctiletý, má prý 5 bratrů a 3 sestry, žije v domě nad krámem. V knihkupectví se otáčel jiný kluk, rozený obchodník. Prý má francouzské rodiče a byl ve Francii. Nabízel mi knížky, říkal, že je četl a že se mu líbily, vyndával mi je z regálů a vnucoval. Knihy jsou tu docela drahé, tak 200-450 R (alespoň ty v angličtině). U jednoho stánku ze suvenýry prodával mladík Vinendra Gopa. Klidně opustil krámek a dovedl mě do blízké restaurace na střeše guesthousu, prý rodinný podnik – má 3 bratry a 5 sester. V chrámu jsem potkal jiného kluka, který mám ukazoval bankovku a ptal se, jestli nevíme, odkud ta bankovka je. Sbíral cizí mince, tak jsme mu dali korunu. Zajímal se, odkud jsme, jestli máme jako měnu euru, zda patříme k Anglii a zda máme královnu Elizabeth. Směšné otázky, ale od kluka z města, které má jen povrchovou kanalizaci, je to docela výkon.

Za Jaisalmeerem byly vidět větrné elektrárny, prý hlavně pro potřeby armády. Elektřina tu jde jen mezi 9 a 24 hodinou, jinak je vypnutá.Všude ve městě se potulují psi a hodně krávy. Přežvykují odpadky, často i krabice. Nejsou až tak vychrtlé, jak se říká, ale moc dobře se asi nemají.

K večeru jsme ještě nakoupili zásoby do vlaku (voda 12 R/litr; dvoulitrová 17-20 R). V hotelu jsme si vyzvedli batohy a večeři jsme si dali v Kampaně. Večer jsme se přesunuli na nádraží velkou rikšou, která nás pobrala všechny i s batohy. Chtěli jsme za 30, on že 50. Pak nabízel 40 a my že tak jedině 35. To že ne. Tak jsme šli dál, po chvilce nás dojel a že teda těch 35. Klasika.

Vlak odjížděl v 23:15 a přes noc nás dovezl do Jodhpuru (6:00). Tady nám ale začínají trable s vlaky – až dosud jsme sehnali lístky na kdy jsme chtěli (raději noc) a na naši oblíbenou 2nd sleeper class. Do Agry ale už musíme přes den (2.1.). Vlak přijíždí o 2 hodiny později a nabírá další zpoždění, takže jsme dlouho připoutáni k nádraží. Mezitím zařizujeme další vlaky – z Agry do Varanásí je plno, jsme na čekačce do 1. třídy, v nejhorším je v záloze autobus. Podařil se alespoň rezervovat vlak z Darjeeelingu (resp. New Jaipalgury – N.J.P.) do Kalkaty, takže bychom se měli dostat domů. Vlak z Varanásí do NJP máme alespoň zjištěný, nelze jej však zarezervovat, je plný.

Olča si na nádraží nechala zašít botu – malý klučina, tak 10 let, obcházel nádraží a nabízel své služby. Měl pevnou nit a jehlu s háčkem, takže docela rychle sešil díru po straně palce. Chtěl 20 R, Olča mu dala ještě víc. Líbilo se nám, že alespoň pracuje a nejen žebrá. Žebráků se na nádraží motá dost – ale nejsou jich zase zástupy, tak 5 za hodinu. Gábina a Michal šli mezitím najít poštu a hodit pohledy, vrátili se se zážitkem – uprostřed poštovní haly jim pod nohama proběhl potkan... Ostatně, těhle zvířátek tu běhá více než dost.

Konečně jedeme dál. Cesta vlakem už nás nezaskočí. Místa máme asi ve 3 vagónech, sedli jsme si tam, co jsme jich měli nejvíc a neřešili jsme to. Hodně lidí asi rezervaci nemělo vůbec, takže šlo o to, sednout si na volné místo, neptat se a nenechat se vyhodit. Po 7 hodinách jsem dojeli do Jaipuru, kde hodně lidí vystoupilo a ještě víc nastoupilo. V našem kupé se postupně usadilo 5 Indů, roztáhli si mezi koleny šátek a mastili karty jak o život. Takže nás na sedátkách pro 6 sedělo 9. Cestu jsme trávili koukáním z okna, popíjením čaje (masala za 3 R) a louskáním buráků (100 g za 5 R; byli jsme jediní, kdo neházel slupky na zem), čtením novin, průvodce a Čarodějek na cestách (Terry Pratchet) a také pozorováním Indů. Ženy chodí většinou v sárí nebo šalvar kamíz, prakticky vždy mají šál přes hlavu a kolem krku. Chlapi jsou většinou v oblečení evropského střihu, jednobarevná košile, límce přes svetr. Jen hodně chudí lidé nosí plátěné oblečení. Mládež hodně nosí džíny a kožené či koženkové bundy. Mobily mají pokrytí prakticky všude a Indové je hojně využívají, hodně si přehrávají oblíbené písničky. Většinou jsou ale mobily doména mužů.

Fotky z Jaisalmeru

Jaisalmer - "Zlaté město" - pevnost
AutorPetr Hendl
Pořízení29.12.2006 v 21:30
Clona4
Čas8/1
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko30 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_01_CRW_8609.jpg
Jaisalmer - před vstupem do pevnosti
AutorPetr Hendl
Pořízení29.12.2006 v 09:54
Clona10
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_02_CRW_8559.jpg
Jaisalmer - džinistický chrám
AutorPetr Hendl
Pořízení29.12.2006 v 11:52
Clona7.1
Čas1/125
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_03_CRW_8577.jpg
Jaisalmer - džinistický chrám, bohatě zdobený vyřezáváním pískovce
AutorPetr Hendl
Pořízení29.12.2006 v 11:20
Clona4.5
Čas1/13
ISO1600
Kompenzace-1/3
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_04_CRW_8564.jpg
Jaisalmer - komplex džinistických chrámů
AutorPetr Hendl
Pořízení29.12.2006 v 11:38
Clona7.1
Čas1/125
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_05_CRW_8572.jpg
Jaisalmer - vnitřek džinistického chrámu
AutorPetr Hendl
Pořízení29.12.2006 v 11:28
Clona5
Čas1/40
ISO1600
Kompenzace-1/3
Ohnisko31 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_06_CRW_8568.jpg
Jaisalmer - zdobení v džinistickém chrámu
AutorPetr Hendl
Pořízení29.12.2006 v 11:29
Clona5.6
Čas1/30
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko48 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_08_CRW_8570.jpg
Jaisalmer - sošky "budhy" v džinistickém chrámu
AutorPetr Hendl
Pořízení29.12.2006 v 11:15
Clona3.5
Čas1/25
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko22 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_09_CRW_8562.jpg
Jaisalmer - dvorek v rohu pevnosti
AutorPetr Hendl
Pořízení29.12.2006 v 12:40
Clona11
Čas1/400
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_12_CRW_8580.jpg
Jaisalmer - Michal v restauračce v pevnosti
AutorPetr Hendl
Pořízení29.12.2006 v 14:05
Clona8
Čas1/200
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_14_CRW_8588.jpg
Jaisalmer - Odpočinek ve střešní restauraci (Petr, Gábina)
AutorMichal Harsa
Pořízení29.12.2006 v 10:54
Clona4
Čas1/640
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_15_IMG_6843.jpg
Jaisalmer - Olča, Gábina a Michal koukají z pevnosti na město
AutorPetr Hendl
Pořízení29.12.2006 v 13:27
Clona11
Čas1/200
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko33 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_16_CRW_8585.jpg
Jaisalmer - zvaný "zlaté město", podle domů z pískovce
AutorPetr Hendl
Pořízení29.12.2006 v 13:37
Clona11
Čas1/250
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_17_CRW_8586.jpg
Jaisalmer - haveli - domy bohatých obchodníků
AutorPetr Hendl
Pořízení29.12.2006 v 09:41
Clona7.1
Čas1/60
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_18_CRW_8554.jpg
Jaisalmer - zdobená okna haveli
AutorPetr Hendl
Pořízení29.12.2006 v 09:43
Clona5.6
Čas1/800
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko116 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_19_CRW_8556.jpg
Jaisalmer - haveli - domy bohatých obchodníků
AutorPetr Hendl
Pořízení29.12.2006 v 14:38
Clona9
Čas1/200
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko22 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_20_CRW_8590.jpg
Jaisalmer - zdobení balkónů a oken haveli
AutorPetr Hendl
Pořízení29.12.2006 v 14:55
Clona7.1
Čas1/80
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko33 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_21_CRW_8593.jpg
Jaisalmer - bohatě zdobená prořezávaná okna z pískovce
AutorPetr Hendl
Pořízení01.01.2007 v 10:56
Clona9
Čas1/125
ISO800
Kompenzace0
Ohnisko27 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_23_CRW_8748.jpg
Jaisalmer - okno zevntř domu - ven je vidět dobře, dovnitř vůbec
AutorPetr Hendl
Pořízení29.12.2006 v 15:17
Clona10
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko39 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_24_CRW_8600.jpg
Jaisalmer - vnitřní dvůr haveli
AutorPetr Hendl
Pořízení01.01.2007 v 11:43
Clona5.6
Čas1/50
ISO800
Kompenzace0
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_25_CRW_8751.jpg
Jaisalmer - čelní strana haveli
AutorPetr Hendl
Pořízení01.01.2007 v 11:50
Clona10
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko22 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_26_CRW_8752.jpg
Jaisalmer - uličky ve městě
AutorPetr Hendl
Pořízení01.01.2007 v 12:15
Clona8
Čas1/125
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko39 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_28_CRW_8754.jpg
Jaisalmer - prodavač výrobků z pavích per
AutorPetr Hendl
Pořízení01.01.2007 v 08:17
Clona4
Čas1/200
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko12.6875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_29_IMG_6986.jpg
Jaisalmer - uličky pod pevností
AutorPetr Hendl
Pořízení29.12.2006 v 12:55
Clona9
Čas1/200
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_30_CRW_8581.jpg
Jaisalmer - žena-muž uklízí na zápraží
AutorMichal Harsa
Pořízení01.01.2007 v 07:16
Clona4
Čas1/50
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko28.8125 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_31_IMG_6978.jpg
Jaisalmer - náměstí Gandhi Chowk
AutorPetr Hendl
Pořízení29.12.2006 v 09:33
Clona11
Čas1/400
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_32_CRW_8553.jpg
Jaisalmer - Indka
AutorPetr Hendl
Pořízení29.12.2006 v 12:11
Clona5.6
Čas1/30
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_33_CRW_8579.jpg
Jaisalmer - žena s dítětem
AutorPetr Hendl
Pořízení01.01.2007 v 10:48
Clona5
Čas1/400
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko43 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_34_CRW_8747.jpg
Jaisalmer - Indy, stále ještě si částečně zakrývají obličej
AutorPetr Hendl
Pořízení02.01.2007 v 10:03
Clona9
Čas1/125
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko44 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_35_CRW_8760.jpg
Jaisalmer - Olča si nechala na nádraží spravit boty
AutorPetr Hendl
Pořízení02.01.2007 v 10:08
Clona5
Čas1/60
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko30 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#06_37_CRW_8761.jpg

Na velbloudech

Na velbloudech do pouště

V sobotu ráno (30. 12.) jsme vstávali v 6:30, nasnídali se v hotelu (400 R) a v osm jsme odjížděli jeepem na safari. Měli jsme štěstí – celé safari jsme byli my čtyři. Královské hrobky (vstup 50 R, focení 20 R) byly opuštěné stavbičky se symbolickými náhrobky, na kterých často byla soška panovníka a dalších 3 – 10 manželek a konkubín, které byly spáleny na jeho pohřební hranici (obřad sátí). Kolem hrobek poletoval živý páv, což je symbol královské rodiny. Hrobky byly dozlatova nasvícené vycházejícím sluncem. Stejně tak džinistické chrámy (vstup 20 R, 50 R focení), které jsme navštívili posléze. Cestou jsme brali benzín ve „Fuel Tank Center“ (Indové si potrpí na honosné, okázalé a dlouhé názvy).

Po dalších kilometrech pustou krajinou jsme dojeli na kraj vesnice, kde už na nás čekali velbloudáři s pěti velbloudy. Naložili na ně naše batohy, batůžky pověsili na hrušku sedla a ukázali nám jak nastoupit. Není to těžké, velbloud leží na zemi, ale i tak musí člověk nohu docela zvednout. Velbloud nejdřív vstane částí předních nohou (jezdec letí dozadu), pak narovná zadní nohy (jezdec letí dopředu přes sedlo) a nakonec narovná přední nohy (jezdec se konečně dostává do stabilní polohy). Naši průvodci se jmenovali Lilu (22 let) a Dori (15 let). Lilu uměl anglicky, co se naučil od cizinců, Dori jen hindí. Velbloudi se jmenovali Džamra (Olča), Johny Walker (Michal), Bura (Gábina) a Langa (Petr).

Vyrazili jsme na cestu. Poušť nebyla klasická písková, ale vyprahlá tvrdá země, s drobnými i většími kameny, sem tam trs trávy nebo keřík. Místy jsme viděli malé zelené plody, vypadaly jako melouny, ale Lilu říkal, že jsou slané a nechutné. Sedět na velbloudu nebyl problém, je docela stabilní, při chůzi se mírně pohupuje. Při pohledu seshora působí trochu jako pravěké zvíře, rozvážně pokládá nohy. Řízení je jednoduché – velbloud má v nose kolíček a na něm přivázanou oprať. Když se zatáhne doleva, jde doleva. Když se zatáhne doprava, jde doprava. Když se zatáhne k sobě, zastaví. Když se s provázkem trhne dolů a řekne „čchi“, velbloud si klekne, aby člověk mohl sestoupit. Na mlasknutí se s kleku zvedají. Jsou to ale trochu samolibá zvířata, na co reagovala spolehlivě bylo jen doleva a doprava a do jisté míry na zastavení. Svého velbloudáře Lilu ale poslouchali. Lilu a Dori šli podél nás, mohli jsme jít tak 6 km v hodině. Pátý velbloud nesl pitnou vodu a nějaký proviant. Jeli jsme asi hodinu a půl, pak byla krátká pauza a zase asi hodina cesty.

Po poledni jsme ve stínu stromů zastavili, Lilu a Dori odstrojili velbloudy, svázali jim přední nohy na krátkou smyčku, aby mohli chodit, ale ne moc a roztáhli nám deky na sezení.Chtěli jsme všechno dělat s nimi, ale oni se bránili a chtěli nás obsluhovat. Udělali si opodál ohýnek a připravovali nám oběd. Byl indický, nebyl žádný příbor – jedli jsme rukama, ale bylo to výborné jídlo – kořenění se dalo snést a mělo to příjemnou chuť… Lilu nad námi stál a pořád se nám snažil přidávat, koukal, jestli jsme spokojení – až jsme se z toho necítili dobře. Teprve až když jsme byli plní, najedení a dávali najevo spokojenost, snědli Lilu a Dori co zbylo (a zřejmě si to dokořenili).

Po obědě pochytali velbloudy, kteří se přeci jen kus vzdálili, i když měli svázané nohy, a jeli jsme dál. Při chůzi se velbloud mírně pohybuje, ale špatně se na něm fotí, protože bez držení hrozí pád. Chce-li člověk velblouda popohnat, kope ho patami do břicha a křičí na něj cosi jako „ha:“ – jde ale spíše o razanci, s jakou se to řekne. Při jízdě jsme ani nepotřebovali sluneční brýle, hodil se ale šátek na hlavu a opalovací krém, bylo dost vedro. Jak jsme si později vyzkoušeli, když jde člověk pěšky, je mu podstatně větší vedro, než když se jen veze.

Jeli jsme další asi 1,5 hodiny, minuli menší písečné duny a po další asi hodiny jízdy jsme skončili u větších písečných dun (to už nás ze sezení na velbloudech pěkně bolel zadek). Cestou jsme s velbloudy zkusili klusat, ale museli jsme je vždycky dost hecovat, byli líní. Navíc, když velbloud kluše, člověk v sedle pěkně lítá a má co dělat, aby nespadnul. Poslední kilometry už šli velbloudi rychleji, poznali, že se blíží konec cesty. Lilu a Dori odstrojili velbloudy a začali chystat večeři, my jsme se šli projít na duny. Blbli jsme na nich, fotili a čekali na západ slunce. Byli jsme tam téměř sami, jen o kousek dál tábořila ještě jedna karavana. Jak se ukázalo, byl to Nor a jeho průvodce. Nor si zaplatil čtyřdenní safari, na kterém prý měla být parta cizinců a na konci se měl slavit Silvestr, ale nakonec byl sám s průvodcem, který neuměl anglicky. Teď měl za sebou druhý den a byl rád, že nás potkal. Měl smůlu – už předtím ho okradli v autobuse o batoh a zbyl mu jen pas a nějaký peníze. Sluníčko zapadlo, přesunuli jsme se k našemu tábořišti, kde už na nás čekala večeře (opět výborná a vydatná). Přizvali jsme Nora a jeho průvodce k nám, společně jsme pak povídali, jak jen to skromné jazykové znalosti umožňovali (Olča nás pořád prosila, ať se jich zeptáme, jestli jsou ty velbloudi někdy nemocní, jestli mají veterináře, …). Ale nejlepší bylo, když Lilu popadl prázdný barel od vody, začal na něj bubnovat a zpívat. Dori a druhý průvodce se nadšeně přidali a moc si to užívali – bylo vidět, že to není turistická atrakce, ale fakt je to baví.

Na večer na nás naložili kopec přikrývek, aby nám nebyla zima – pokrývky byly těžké a smrděly po velbloudech (taky byly celý den na velbloudech pod sedlem a na sedle), takže jsme byly rádi, že máme vlastní spacáky. Zima nám ale nebyla. K snídani (31. 12.) jsme dostali vajíčka (která se před tím vezla celý den na slunci :-)), toasty, sušenky a pomeranče – prostě úža. Ještě jsme se rozloučili s dunama a s Norem a v 9:30 jsme vyrazili směrem na jihovýchod. V půl jedné už jsme byli dost ukodrcaní, naštěstí jsme došli k rozpadlému městu, které obyvatelé opustili asi před 40 roky. O kousek dál jsme jedli. Gábinu už bolel zadek a tak šla kousek pěšky. Ačkoliv to vypadalo, že velbloud jde rychlostí chůze člověka, ve skutečnosti jde rychleji a Gábina se docela zapotila, aby nám stačila. Docela jsme obdivovali Lilu a Doriho, kteří šli většinu cesty pěšky jen v sandálech.

Než nám kluci připravili jídlo, povídal si s námi malý klučina z blízké vesnice. Mohl mu být tak deset, jmenoval se Nepal Singh a byl velmi nadaný, uměl spelovat i anglická slova a psát hindí. Listovali jsme novinami, on četl slova a ukazoval nám, kdo je kdo na fotkách. Pak nám napsal několik slov v hindí. Moc se nám líbil a tak jsme mu dali propisku. Za chvilku se u nás objevila partička výrostků, kteří nás začali otravovat, bylo znát, že se ve skupině cítí dost jistí. Lilu s Dorim jich evidentně měli plné zuby a my byli připraveni je bránit :-) Lilu říkal, že je takhle otravují vždycky. Nicméně k žádné potyčce nedošlo. Nasedli jsme na velbloudy a pokračovali. Lilu a Dori už dost pospíchali, měli jsme zpoždění a džíp už nám jel v ústrety. Ještě předtím jsme se ale společně vyfotili a dali jsme Lilu i Dorimu každému 50 R, protože byli moc fajn. Vypadali spokojeně. Lilu nás prosil, ať v hotelu řekneme, že se nám s nimi líbilo – asi aby měl nadále práci. Říkal, že už takhle jezdí 4 roky, vždy od prosince do února. Mimo sezónu pracuje v kamenolomu a láme nebo tesá kameny. Psát neumí, alespoň latinkou ne. Má 6 bratrů a 3 sestry, otec prý zemřel a žije jen s matkou. Jednou by také chtěl mít velblouda, ale vypadalo to, že je to pro něj nepředstavitelné bohatství (prý asi 15 tisíc rupií).

Fotky z velbloudů

Symbolické hroby králů v poušti za Jaisalmeerem
AutorMichal Harsa
Pořízení30.12.2006 v 04:45
Clona4
Čas1/320
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_01_IMG_6866.jpg
Velbloudi - páv, královské zvíře, na hrobce
AutorPetr Hendl
Pořízení30.12.2006 v 08:25
Clona5.6
Čas1/1600
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_02_CRW_8616.jpg
Velbloudi - náhrobky králů a žen, spálených na jeho pohřební hranici
AutorPetr Hendl
Pořízení30.12.2006 v 08:20
Clona7.1
Čas1/100
ISO800
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_03_CRW_8611.jpg
Velbloudi - džinistický chrám za městem
AutorPetr Hendl
Pořízení30.12.2006 v 08:57
Clona10
Čas1/200
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko30 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_04_CRW_8623.jpg
Velbloudi - džinistický chrám za městem
AutorPetr Hendl
Pořízení30.12.2006 v 08:48
Clona4.5
Čas1/60
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_05_CRW_8620.jpg
Velbloudi - Michal, Petr, Gábina a Olča v oknem džinistického chrámu
AutorPetr Hendl
Pořízení30.12.2006 v 08:52
Clona11
Čas1/200
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_06_CRW_8622.jpg
Velbloudi - naše velbloudí výprava - Olča, Gábina, Petr, Dori, Lilu, Michal
AutorPetr Hendl
Pořízení31.12.2006 v 13:53
Clona4
Čas1/400
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_07_IMG_6966.jpg
Velbloudi - Petr na vstávajícím velbloudovi
AutorPetr Hendl
Pořízení30.12.2006 v 07:45
Clona4
Čas1/1250
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_08_IMG_6892.jpg
Velbloudi - výhled pilota na velbloudu
AutorPetr Hendl
Pořízení30.12.2006 v 09:55
Clona10
Čas1/250
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_09_CRW_8632.jpg
Velbloudi - naše karavana
AutorPetr Hendl
Pořízení30.12.2006 v 10:45
Clona10
Čas1/200
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko53 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_10_CRW_8638.jpg
Velbloudi - Olča na velbloudovi
AutorPetr Hendl
Pořízení31.12.2006 v 13:13
Clona4
Čas1/640
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_11_IMG_6963.jpg
Velbloudi - Lilu a Dori nám připravují oběd
AutorPetr Hendl
Pořízení30.12.2006 v 12:22
Clona5.6
Čas1/1000
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko102 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_14_CRW_8655.jpg
Velbloudi - velbloud při pauze na oběd (má svázané nohy, aby neutekl)
AutorPetr Hendl
Pořízení30.12.2006 v 12:49
Clona5.6
Čas1/2000
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_15_CRW_8662.jpg
Velbloudi - obědváme (po indicku rukama) - Gábina, Olča, Michal
AutorPetr Hendl
Pořízení30.12.2006 v 13:11
Clona8
Čas1/100
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko34 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_16_CRW_8665.jpg
Velbloudi - odpolední cesta - Olča a Gábina
AutorPetr Hendl
Pořízení30.12.2006 v 14:53
Clona13
Čas1/320
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_17_CRW_8672.jpg
Velbloudi - velbloud se válí
AutorPetr Hendl
Pořízení30.12.2006 v 15:49
Clona11
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko34 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_21_CRW_8681.jpg
Velbloudi - písečné duny
AutorPetr Hendl
Pořízení31.12.2006 v 08:54
Clona8
Čas1/125
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_22_CRW_8713.jpg
Velbloudi - Olča, Michal a Gábina na dunách vyhlíží západ slunce
AutorPetr Hendl
Pořízení30.12.2006 v 17:07
Clona10
Čas1/160
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko35 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_23_CRW_8688.jpg
Velbloudi - naše improvizované PF
AutorPetr Hendl
Pořízení30.12.2006 v 17:04
Clona9
Čas1/160
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko54 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_24_CRW_8686.jpg
Velbloudi - duna
AutorPetr Hendl
Pořízení31.12.2006 v 09:14
Clona11
Čas1/400
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_25_CRW_8721.jpg
Velbloudi - velbloud v západu slunce (pravá pouštní romantika...)
AutorPetr Hendl
Pořízení30.12.2006 v 18:34
Clona5.6
Čas1/10
ISO1600
Kompenzace-2
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_29_CRW_8711.jpg
Večer jsme seděli u ohně, popívali a velbloudáři zpívali. Vlevo velbloudář od Nora, uprostřed místní farmář, vpravo Lilu
AutorMichal Harsa
Pořízení30.12.2006 v 16:51
Clona2
Čas1/60
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_30_IMG_6941.jpg
Velbloudi - ranní probuzení v poušti
AutorPetr Hendl
Pořízení31.12.2006 v 04:12
Clona2
Čas1/50
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_31_IMG_6942.jpg
Velbloudi - Michl radostí dělá kotrmelce
AutorPetr Hendl
Pořízení31.12.2006 v 09:04
Clona9
Čas1/200
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_32_CRW_8718.jpg
Velbloudi - Gábina
AutorPetr Hendl
Pořízení31.12.2006 v 08:54
Clona9
Čas1/200
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_33_CRW_8714.jpg
Velbloudi - Michal v sedle
AutorPetr Hendl
Pořízení31.12.2006 v 09:58
Clona13
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko34 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_34_CRW_8727.jpg
Velbloudi - Petr a Lilu
AutorPetr Hendl
Pořízení31.12.2006 v 11:35
Clona11
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko34 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_35_CRW_8729.jpg
Velbloudi - klučina z vesnice, co uměl anglická písmena a spelovat.
AutorPetr Hendl
Pořízení31.12.2006 v 13:54
Clona8
Čas1/200
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#07_39_CRW_8746.jpg

O Agře

Agra

Díky zpoždění jsme do Agry (1,3 miliónu obyvatel) dorazili až ve 23 hodin večer, už byla tma. Sháněli jsme dvě rikši, které by nás odvezli do Taj Ganj, staré čtvrti v blízkosti Taj Mahalu. Protože je to tu dost turistické, více než kde jinde jsme se báli útoků rikšáků, prodejců a podvodů na turisty – takže jsme se snažili předejít tomu, že nás budou tahat do svého hotelu, že nás odvezou jinam atp. Bylo to úmorné – „chceme k jižní bráně Taj Mahalu“ „no hotel“. Michal vymyslel geniální trik, jak udržet obě rikši pohromadě – řekl svému rikšákovi, že nemá peníze, že je máme my (2x 30 R). Od toho momentu se nevzdálili více než na metr od sebe :-) Pořád do kola se ptali, jaký hotel. Samozřejmě mají provize, možná, kdybychom řekli svůj a trvali by na něm, tak by nás tam dovezli a dostali svou provizi, ale pravděpodobně by se o stejnou částku zvýšila naše cena. Navíc hrozilo, že bychom se dozvěděli, že už je tam plno, že hotel vyhořel nebo něco podobného. Nakonec jsme na něj byli možná až moc hrubí, když jsme na něj křičeli „no hotel – south gate“, měli jsme početní i váhovou převahu, ale těmi jejich triky jsme byli unavení a otrávení. Na druhou stranu, oni se prostě snaží vydělat na živobytí. Nakonec nás tedy vysadili, ale pořád sledovali, kam jdeme a šli za námi, nedalo se jim moc utéct. Nakonec jsme zvolili Shah Jahan, nevábný hotel s trochu slabší hygienou, mrňavá koupelna a jeden záchod neodtékal, ale byla půlnoc, ráno jsme chtěli brzo vstávat a stál jen 150 R za pokoj.

Vstávali jsme v sedm hodin (středa 3.1.), uložili jsme batohy v hotelu (chlapík ještě spal v komůrce u vchodu, která nahrazovala recepci, tak jen dal Michalovi klíče a mávnul kamsi dozadu. Michal vzal klíč pro jistotu s sebou, místo aby ho chlapíkovi vrátil – ale nikdo si nestěžoval. Cestou jsme vyměnili peníze, pojedli pár sušenek, dali si čaj a koupili lístky do Taj Mahalu (750 R za osobu – cena je složena z turistické taxy, která se platí v Agře jednou na první památce a 250 za vlastní vstup; Indové platí prostě 20 R za vstup). Při vstupu se konala nepříjemná prohlídka, vyndali nám z batohu i sušenky, mobil, čelovku, databanku, lžíci, nůž (Michalovi dokonce papírové kartičky) – tyto věci jsme museli nechat v úschovně a doufat, že se s nimi setkáme. Nakonec byly v pořádku, nic nechybělo, ale důvěryhodně ta úschovna nepůsobila ani přes přítomné policisty.

Taj Mahal je opravdu úchvatný, je to symetrická, jednoduchá stavba, ale její tvar působí nesmírně vyváženě. Podle legendy ji nechal postavit Šáhdžahán po smrti své nejmilejší manželky, která zemřela při porodu 14. dítěte. Kolem jsou krásné trávníky a vodní plochy s vodotrysky. Hezká je i brána a drobné stavbičky okolo, ty ale stojí ve stínu hlavní stavby – mramorové hrobky. Ústřední kopule, vysoká 55 metrů, přechází v osmiúhelník, který stojí na čtverhranné desce. Ta je vyvýšená, vyleze se na ní po schodech, v každém rohu stojí minaret. Celá stavba je z bílého mramoru, v něm jsou však rytiny a vkládané drahé kameny (černé a barevné), vytvářející ornamenty a také kaligrafie citující súry z koránu. Vlevo od hrobky je mešita z červeného pískovce a na druhé straně stejná stavba, která však nemá správnou orientaci na východ, postavena byla kvůli symetrii a používá se jako technická budova. Do mešity a do hrobky se musí zout boty, smí se chodit v ponožkách. My jsme chodili bosky, někdy to sice studilo, ale kontakt s kamenem byl příjemnější. Uvnitř je krásná výzdoba, nesmí se tam však fotit. Příjemně jsme se tam procházeli asi 3 hodiny, zmizelo ranní měkké světlo a sluníčko mezitím nabralo na síle. Stále jsme fotili a koukali, Indové se chtěli fotit s námi a u Taj Mahalu už začínalo být trochu plno.

V půl dvanácté jsme odešli a hladoví směřovali do turistické restaurace Sheela. Ceny tam byly normální turistické – za oběd jsme platili 462 R. Dali jsme si tam kašmírské Birjani (60 R) – rýži s ovocem, cosi jako ovocné rizoto, bylo to vcelku dobré, ale trochu nezvyklé chuti. Po obědě jsme ještě nakoupili pohledy, známky a nějaké suvenýry. Já jsem koupil jako dárek mramorovou krabičku s vykládanými kameny (tedy, není to mramor, přinejlepším nějaká nekvalitní verze). Průběh byl zcela klasický: on jediný má kvalitní zboží, ostatní prodávají napodobeniny z měkkého kamene, ale on mi přeje to nejlepší a raději mi hned dá slevu – 150 R. Řekl jsem, že bych ji vzal za 90 a on že to teda ne. Ale když jsem odcházel, tak na mě zavolal, že mi ji dá za 100. Cestou v Taj Ganj Michal zahlédl šipku na poštu. Byla na dlouhou dobu jediná a tak jsme se museli vyptávat. Dostali jsme se hlouběji do této čtvrtě a tam už nebyli žádní cizinci. Každou chvilku jsme se museli ptát a nejednou byla pošta za námi. Pak jsme ji objevili – jedna místnost plná zaprášených balíků a spisů, zamřížovaná okna, instrukce jen v hindí. Ale dopisy jsme tam podali, do týdne jsou prý jistě u nás v Evropě! (Došly po měsíci.)

Pak už jsme jen vyzvedli batohy, uložené v hotelu, a rikšami se nechali svést k Red Fort Train Station (20 a 25 R). Na nádraží špatné zprávy – v čekací listině na rezervaci jsme se posunuli ze 70. místa na 56. Šli jsme si prohlédnout pevnost, cestou jsme se fotili s přátelským Sikhem, který hlídal jakýsi vojenský objekt. Pevnost byla hezká a veliká (250 R za osobu + turistická taxa, kterou jsme platili už v Taj Mahalu – platí se jen jednou). V pevnosti byl jeden veliký bílý mramorový palác, ve kterém žil v domácím vězení Šáhdžahán, stavitel Táj Mahálu. Tam jej uvěznil darebný syn Aurangzéb – nicméně manželky, konkubíny a opium vězni zůstalo až do smrti. Na tento palác navazuje druhý, postavený z červeného pískovce. Paláce sestávají z velké řady místností, nádvoří a zahrad, hotové bludiště, ale i dnes je zřejmé, aniž se dochovaly koberce nebo zařízení, že šlo o nádherné sídlo.

Z pevnosti jsme šli k Páteční mešitě. Procházeli jsme skrze obrovský mumraj několikaproudé silnice, na které kromě aut, autobusů, rikš, motorek, cyklistů a chodců pochodoval i slon. Prošli jsme si část Starého města, již za tmy jsme si prohlédli Páteční mešitu – prostá, ale hezká – a zašli na večeři do dháby Chiman Lal Puri Wallah – klasická indická, neuměli anglicky, ale byli jsme prominentní bílí hosté (zřejmě jediní v historii podniku), dostali jsme separé místnost v patře a mnoho pozornosti. Menu bylo prosté – pouze thálí. Tak jsme si dali thálí (22 R), bylo hodně pálivé a dalo nám zabrat. Jako ve správné dhábě nám donesli i vodu a neustále doplňovali rýži i omáčky. My jsme ale hlavně potřebovali hodně jogurtu na potlačení pálení. Nakonec jsme si dali nějaké sladkosti, protože k dhábě náležela i vyhlášená cukrárna (většina sladkostí je z cukru, medu a různých ořechů). Neodpustili nám ani Gulabjamun – smaženou tvarohovou kuličku naloženou v sirupu (5 R za kus). Celou dobu nás obsluhoval nadšený Kesan (asi 13 let), který si hrozně chtěl povídat, ale po chvilce se ukázalo, že neumí anglicky a na všechno říká „yes, yes“. A chtěl se fotit, hlavně s holkama. Nastal čas přesunout na nádraží. Byla již zcela tma, všude se rozhořely pouliční ohně ze dřeva, kartónů a odpadků, u kterých se vždy hřálo několik klábosících postaviček.

Na nádraží jsme se dozvěděli, že stále nemáme rezervaci a tak jsme si alespoň koupili jízdenky do second class (ne second sleeper class, na kterou je potřeba rezervace), abychom alespoň měli jízdní doklad. Tyto věci se řeší u okýnka „Booking Office“, „Turist Office“ a podobně nazvaných. Dotazy na vlaky se oproti tomu dělají u okénka „Enquiry“. S trochou obav, jak to dopadne, jsme čekali na vlak. Měl hodinu zpoždění. Během té doby jsem prohlížel ostatní vlaky: zpravidla mají asi 5 AC (Air conditioned – 1. třída), 15 vozů Second Sleeper class (po 72 lůžkách) a jen 2 Second class (unreserved), které byly dost natřískané lidmi a jejich věcmi, včetně nákladu. Dřevěné lavice pro tři, na nich pět lidí, natěsnaní na sobě, sedící a ležící v uličkách. Občas kvůli množství lidí nešly otevřít dveře.

Když přijel náš vlak, hrnuli jsme se na hranici 2nd sleeper a 2nd class. Nějaký strážce vlaku nám ale řekl, ať do druhé třídy nechodíme, že to není pro nás, ať jdeme do sleeper class, že se to nějak vyřeší, i když máme lístky jinam a nemáme rezervaci. Inu, rádi bychom… Našli jsme si volná čtyři lůžka, docela blízko sebe v jednom vagónu a prostě jsme ulehli a šli spát, dokud to jde s tím, že se budeme snažit, aby nás odtamtud nikdo nedostal. Záhy však přišla konduktérka, která odhalila, že tam nemáme co dělat. Neuměla anglicky, ale naštěstí s pomocí druhého konduktéra a dvou dalších cestujících jsme se nějak domluvili. Ukázalo se, že místa nám může dát, jen musíme doplatit rozdíl. Zřejmě mysleli, že problém je v placení, my jsme ale rádi doplatili (544 R jsme platili za 2nd class, doplatek ve vlaku byl 484 R – šlo o 613 km), konduktérka nás zapsala do seznamů a dokonce nám nějak přešoupala místa blíž u sebe. Tak to dobře dopadlo. Přes noc byla trochu zima, ale rozumně jsme se vyspali. Michala a Olču zasáhl zvracející chlapeček. O naši bezpečnost se dokonce starali vojáci, kteří procházeli vagónem s puškami. Představa použití pušky ve vlaku byla poněkud směšná, ale alespoň se na turistickém tahu snažili.

Fotky z Agry

Agra - Taj Mahal
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 11:11
Clona11
Čas1/250
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko25 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_01_CRW_8803.jpg
Agra - Taj Mahal - průčelí
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 08:55
Clona13
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_02_CRW_8774.jpg
Agra - Taj Mahal - netypický pohled z bohu (je to osmiboká stavba)
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 08:57
Clona11
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_03_CRW_8775.jpg
Agra - Taj Mahal - mramor vykládaný drahými kameny
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 09:13
Clona7.1
Čas1/1250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko42 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_04_CRW_8777.jpg
Agra - Taj Mahal - vykládání a vyřezávání mramoru
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 09:13
Clona8
Čas1/800
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko37 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_05_CRW_8778.jpg
Agra - Taj Mahal - mešita po levé straně
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 08:49
Clona11
Čas1/320
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko48 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_06_CRW_8773.jpg
Agra - Taj Mahal - průhled mešitou
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 09:45
Clona5
Čas1/60
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_07_CRW_8786.jpg
Agra - Petr, Gábina, Michal a Olča před Taj Mahalem
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 05:05
Clona4
Čas1/500
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko14.40625 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_09_IMG_7021.jpg
Agra - Taj Mahal - Indové se fotili s námi, my s nimi
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 10:04
Clona5.6
Čas1/1250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko33 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_10_CRW_8791.jpg
Agra - Taj Mahal - indická sekačka
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 06:31
Clona4
Čas1/320
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko28.8125 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_13_IMG_7045.jpg
Agra - pošta ve starém městě
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 13:37
Clona7.1
Čas1/13
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_15_CRW_8809.jpg
Agra - pouliční prodavač oříšků
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 15:34
Clona5
Čas1/60
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_17_CRW_8812.jpg
Agra - Michal a Sikhský voják před pevností
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 15:37
Clona10
Čas1/160
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko35 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_18_CRW_8813.jpg
Agra - vstup do pevnosti
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 15:47
Clona10
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_19_CRW_8814.jpg
Agra - Indští turisté
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 16:07
Clona5.6
Čas1/800
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_20_CRW_8817.jpg
Agra - papoušek na stromě
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 16:10
Clona5.6
Čas1/1000
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_21_CRW_8819.jpg
Agra - Gábina
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 16:10
Clona5.6
Čas1/1600
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_22_CRW_8822.jpg
Agra - zahrada paláce v pevnosti
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 16:16
Clona8
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_23_CRW_8824.jpg
Agra - audienční palác Diwan-i-Am
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 16:14
Clona7.1
Čas1/125
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_24_CRW_8823.jpg
Agra - Anguri Bagh - zahrada v paláci v pevnosti
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 16:41
Clona9
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_25_CRW_8835.jpg
Agra - mramorové místnosti v paláci
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 16:34
Clona5
Čas1/60
ISO800
Kompenzace0
Ohnisko24 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_26_CRW_8827.jpg
Agra - pavilónek v paláci pevnosti
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 17:15
Clona5.6
Čas1/100
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_27_CRW_8845.jpg
Agra - výzdoba zdobený a vykládaný mramor zdobí paláce v pevnosti
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 16:35
Clona6.3
Čas1/400
ISO800
Kompenzace0
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_28_CRW_8829.jpg
Agra - okna v pevnosti
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 17:16
Clona5
Čas1/60
ISO200
Kompenzace-2/3
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_31_CRW_8846.jpg
Agra - Khás Mahal (soukroý palác) z červeného pískovce v pevnosti
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 17:03
Clona7.1
Čas1/125
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko21 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_32_CRW_8841.jpg
Agra - na ulici u nádraží jsme potkali slona
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 17:43
Clona3.5
Čas1/30
ISO1600
Kompenzace-2/3
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_35_CRW_8851.jpg
Agra - slušná dopravní zácpa
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 17:45
Clona4.5
Čas1/60
ISO1600
Kompenzace-2/3
Ohnisko42 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_36_CRW_8854.jpg
Agra - ulička prodejců oděvů ve starém městě
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 18:55
Clona4
Čas1/25
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko27 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_37_CRW_8865.jpg
Agra - lidé se ohřívají u ohňů
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 18:53
Clona3.5
Čas1/3
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko22 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_38_CRW_8864.jpg
Agra - Páteční mešita
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 18:06
Clona3.5
Čas5/1
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko21 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_39_CRW_8856.jpg
Agra - dhába Kedarnath Phoolchand Pehta Wallah, spojená s cukrárnou
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 18:20
Clona3.5
Čas1/25
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_40_CRW_8859.jpg
Agra - dhába Kedarnath Phoolchand Pehta Wallah. Michal, Olča a Gábina konzumují thálí.
AutorPetr Hendl
Pořízení03.01.2007 v 18:21
Clona4
Čas1/15
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko27 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#08_41_CRW_8860.jpg

O Varanásí

Váranásí

(Čtvrtek 4.1.) Do Váranásí (1,2 miliónu obyvatel + alespoň milión poutníků) jsme přijeli s 2,5 hodinovým zpožděním v 11:30. Zkontrolovali jsme naše pořadí na vlak odtud – bezvýznamně jsme se posunuli na waiting listu. Snad nám vyjde trik z minulé cesty… LP i RG shodně popisují, že na nádraží podává informace milý a schopný Uma Shankara – a skutečně tam byl, úřadoval na židli v nádražní hale a čekala tam na něj fronta turistů. I nám poradil, kde bychom se mohli ubytovat, jak se tam dopravit a kolik by to mělo stát.

Jakmile jsme opustili nádražní halu, sesypali se na nás rikšáci. Na náš dotaz, za kolik do Godaulie (čtvrť s hotely), odpověděl jeden, že za 40. Jak jsme dosedli do rikši (zde jsme se naučili vejít všichni čtyři do jedné rikši i s batohy), tak upřesnil, že 40 za osobu. My že ne, 40 dohromady. Tak za 60. Museli jsme vystoupit a sednout do jiné. Jasně, 50 dohromady. A jen jsme vyrazili, tak „which hotel?“ Žádný, jen na křižovatku. Zkusil to ještě dvakrát, ale nakonec nás dovezl, kam jsme chtěli. Jen zastavil dál od začátku Godaulie, což se nám nelíbilo a nechtěli jsme vystoupit. A že prý tam nesmí motorová vozítka. I jsme se ptali nějakého policisty a nakonec to vypadalo, že nám fakt nic nezbude jiného nic, než to dojít pěšky.

Na ulici bylo dost rušno a docela horko, tak jsme zašli do dháby Madhur Milan Café na oběd. Byla docela velká, jedlo tu i hodně Indů a vařili ve velkém. Jídla byla za 18-28 R, rýže navíc za 12. My jsme dohromady utratili 352 R + 10 dýško. Michal s Gábinou šli hledat hotel, já s Olčou jsme hlídali batohy v dhábě. Bylo zajímavé pozorovat její provoz. Byl to zřejmě typický rodinný podnik. Nejstarší tatík seděl na židli u kasy a komandoval provoz. Vařilo se ve velkých nádobách, a když ubylo obsahu, dodali další suroviny. V dhábě vám tedy nemůžou dát méně „spicy“, protože vaří jen v jednom hrnci. Podle typu jídla pak na talíř dají jednu nebo více omáček, rýži nebo placky. Jednou za čas i vyměnili olej na smažení.

Michal s Gábinou se vrátili asi po dvou hodinách, společně jsme se přesunuli do Shanti Guesthouse. Tuto centrální část města tvoří neuvěřitelná spleť malých a klikatých uliček, průchodů a dvorků. Nikdy nebylo zřejmé, jestli ulička někde končí, nebo zda se za rohem objeví průchod kamsi jinam. Zdi byly pomalované nápisy vedoucími k různým hotelům, ghátům a jiným důležitým místům. Všude samozřejmě hodně lidí a tlačenice. Michal s Gábinou bez nadsázky využili kompas, aby udrželi směr cesty a vůbec věděli, kterým směrem je řeka. Hotel i pokoj byly na indické poměry dobré, navíc s výhledem na Gangu (6. patro). Sice dvojlůžák (600 R / pokoj a noc; účtují více, když je v něm více lidí), ale přinesli nám jednu postel navíc a snažili se na ni dát matraci pro dva lidi. Nechali jsme je postel raději odnést a nechali si jen matraci. Pokoj měl velké okno-dveře, které se dalo i otevřít, kvůli opicím ale bylo zamřížované. Před pokojem byla střecha z vlnitého plechu. Opice se s oblibou po plechových střechách proháněly a dělaly velký rámus.

Vyrazili jsme na procházku po městě a první místo, kam nás nohy zavedly, byl nedaleký ghát Manikarnika – zřejmě nejznámější spalovací ghát. Gháty jsou místa, pravidla velké kamenné nebo betonové schody, vedoucí k řece, v tomto případě ke Ganze. Většina z nich je na mytí, lidé zde provádějí rituální očistu, nebo si vyberou, napijí se apod. Některé gháty se specializují na praní a úplně speciální jsou ty spalovací. Gháty plynule navazují jeden na druhý, jejich jméno je většinou napsané na nejbližší budově nad řekou. Po ghátech se dá většinou chodit podél řeky. Vstup na gháty není nijak omezený.

Atmosféra na spalovacím ghátu je těžko popsatelná, stejně jako vlastní pocity z tohoto místa. Nebožtíka přinese čtveřice lidí na nosítkách, které jsou součástí velkého průvodu příbuzných a známých. Dav prochází úzkými uličkami města a ohlašuje se zvoněním zvonků. Mrtvola je oblečena do látek a nosítka ozdobena. Na ghátu ji ještě ponoří do Gangy, aby ji před kremací očistili, a položí ji na předem připravenou hranici. Zde ji ještě rituálně očistí kouřem, někdy zabalí do dalších látek a posypou – zdálky to vypadalo jako obilí, rýže nebo tvaroh. Pak hranici dovrší dalším dřevem, celkem asi 200 kg, a nejstarší syn hranici zapaluje (trsem slámy z posvátného ohně, který na ghátu neustále hoří). Prý zásadně nepoužívají sirky, ani petrolej. Ohnišť je na ghátu asi 20, v několika řadách, mezi nimi jsou uličky. Hranice hoří asi 3 hodiny, správci ji sem tam prohrabují a urovnávají. Když dohoří, vezmou část popela a obřadně je vhodí do Gangy, stejně jako nespálené části těla. Zvláštní je, že děti nebo těhotné ženy se nespalují, ale vhazují do řeky rovnou (to jsme naštěstí neviděli). Být spálen ve Váranásí znamená pro hinduisty ukončení cyklu převtělování a přechod do nebe. Často přichází do Váranásí zemřít nebo jsou sem po smrti dovezeni ke kremaci.

Přímo u ohnišť se pohybují nejen příbuzní a správci ghátu, pobíhali tam i psi a někdy proběhly i děti s létacími draky. Sem tam prošel prodavač buráků... Smrt je prostě vnímána jinak. Hned na kraji ghátu nás odchytl nějaký Ind, sám od sebe nám začal povídat, co a jak tam funguje, že bychom se měli chovat pietně, kolik dřeva je potřeba. Pak se ptal, zda přispějeme na pohřby chudých lidí. Nedůvěřovali jsme mu, takže jsme se k placení neměli. Proto se nás snažil vyhazovat, že už jsme na ghátu dlouho. Stáli jsme na okraji, daleko od hranic a respektovali zákaz focení, takže jsme se rozhodli neodcházet. Na chvíli nás nechal být, ale po pár minutách byl zpátky a zase chtěl peníze. Zanedlouho přišel jiný, abychom respektovali jeho smutek, že tam pohřbívá své příbuzné – asi kecal, ale stejně nám to bylo nepříjemné a šli jsme. Mezitím jsme viděli, jak nějaký Ind provází dva bělochy mezi hranicemi. Od řeky připlouvali lodičky, opět podnikavci s turisty. Celé to byla taková divná směs úcty a rituálu, očumování a vydělávání – ať už na turistech, nebo na mrtvých. Celé to je samozřejmě rozjitřené tím, že turistů je tu hodně, stali se tu součástí města a spalování je atrakcí.

Od Manikarniky (nutno podotknout, že je na konci Starého města nejníže po proudu, takže pozůstatky z ohňů neplují přes celé město) jsme šli směrem podél Gangy ke koupacím ghátům a i do pomyslného centra, kde ústí hlavní silnice Dashashwamedha Road, u Dashashwamedha ghátu. Zde bylo velké shromáždění lidí, pouličních prodavačů, veřejných recitací a obřadů. Potulovalo se tu hodně podezřelých svatých mužů. Cestou jsme museli odmítal nabídky na svezení lodičkami, masáže, hedvábí a hašiš, které přicházely na každém kroku. Zpravidla se k nám někdo přitočil nějaký chlapík, který neztrácel čas: „How are you? What country? Hašiš? Marihuana? Crack? Kokain?“ Na zdech bylo hodně plakátů zvoucích na jógu a meditace. Mimo centrální oblast bylo klidněji, slezli jsme si k řece, koukali na lodičky, květiny i odpadky na vodě. Řeka není špinavá blátivá smradlavá stoka, jak jsme čekali – je do určité hloubky dokonce průhledná a je jen jemně zakalená. Znečištění v ní však bude velké, jak chemické tak organické v důsledku vypouštění splašků, mytí, pohřbu apod. Kolem pobíhaly děti a pouštěly draky, prodávali malé svíčičky v košíčcích z listů, které se pouští po řece. Pouštění draků je tady vůbec velká móda, nad městem se jich vznáší tisíce.

Večeři jsme si dali v hotelu, večer jsme se myli se a prali oblečení. Nabízeli tu i možnost praní, ale nebylo to nejlevnější (10 R za kus oblečení) a kdo ví, v jaké vodě by to prali …

V pátek (5.1.) jsme vstali brzo a využili služby hotelu v ceně – projížďku loďkou. Ranní východ slunce nad Gangou a probouzení města jsou tu vyhlášené, jen byla velká zima. Nastoupili jsme kousek pod Manikarnikou, snažili se nám prodat svíčičky v košíčku a vezli nás podél ghátů ke středu města a zpět. Postupně se rozednívalo, stoupala mlha z řeky a objevovaly se domy a první koupající se lidé. Na loďce nás bylo asi 10, vesloval asi 16 kluk v bundě s kapucí. Celou dobu nepromluvil, byl zachmuřený a jak kdyby námi pohrdal. Po projížďce jsme se prošli stejnou cestu po ghátech a zpět. Někteří Indové stáli na posledním schodu ghátu, nabírali vodu do mosazné nádobky a vylévali ji zpět, omývali schod, na kterém stáli, polévali se a pili; někdy se při tom otáčejí a provádějí drobné rituály. Ženy se koupou v sárí, ať už se polévají nebo vlezou do vody celé. Případně na sobě sárí hned i vyperou. Na břehu se pak záhadným způsobem zabalí do suchého sárí a mokré ze sebe sundají. Opodál stála skupinka lidí, obrácených k vycházejícímu slunci, zpívali a tleskali. Někteří kolemjdoucí se spontánně přidávali. Na dalším ghátu vylezl z jakési díry pod schody jogín, dohněda opálený chlapík atletického těla, s bílou látkou kolem beder, a začal cvičit a posilovat s činkou (činka byla asi 1,5 metru dlouhá tyč se závažím pouze na jedné straně). Gháty za Manikarnikou už jsou méně turistické a klidnější. Užívali jsme si tu pohodu a koukali na velké množství lodiček brázdících řeku.

Snídani jsme si dali v hotelu Alka na břehu řeky. Nad městem se opět vznášely draci. Po snídani jsme šli do hotelu na další várku praní, dospávali jsme a odpočívali. V poledne jsme vyrazili do uliček města, orientace je tady fakt těžká, málokterou cestu jsme si pamatovali, několikrát jsme se dostali do slepých míst nebo nás průchody zavedli jinam, než jsme chtěli. Proudí tu dost lidí, všude spousta malých krámků a obchodníků, všechno působí hodně hekticky. Místy si cestu razí pohřební průvod. Hustota a spleť uliček se dají přirovnat snad jen k Benátkám, ale v mnohem větším rozměru (rozhodně nejde o pár uliček ála Staré Město v Praze). Oběd jsme si dali na střeše hotelu Fuji Guesthouse. Bylo odtud krásně vidět, jak jsou střechy součástí života – jedna Indka prala prádlo a věšela ho, jiná si myla vlasy, děti pouštěly draky, dva mladíci hráli kriket (trénovali odpaly s míčkem přivázaným na vlasci)...

Odpoledne jsme si chtěli prohlédnout chrámy ve městě. Našli jsme hlavní chrám Višvanátha, též Zlatý chrám podle zlaté stříšky. Všude kolem něj byla spousta lidí, hlídali tu vojáci a nesmělo se fotit ani v okolních uličkách. Chvíli trvalo, než jsme našli vstup (jen jedním mohou jít cizinci – nevěřící). Museli jsme venku nechat foťáky a batohy, pročež jsme tam šli po dvou, aby vždycky někdo hlídal věci. Ani to nestálo za to, chrám byl celý oprýskaný, samý vlnitý plech, ploty, ostnaté dráty. Navíc nás pustili jen na dvoreček, nesměli jsme do chrámu ani do mešity a všude nás obtěžovali „svatí mužové“ - malovači teček na čelo, prodejci květů a modliteb.

Z chrámu jsme vyšli uličkami na větší hlavní tepnu, kde jsme potkali pouliční zubní ordinaci – zubař a jeho pomocník tam na zemi míchali směsi, prohlíželi zuby, vrtali… Prozkoumali jsme kino, jestli nedávají nějaký bolywoodský trhák, ale spíše jsme narazili na americké filmy. Došli jsme zpět k řece na gháty. Olča s Michalem se nechali převézt na druhou stranu řeky (celé město je jen na levém břehu, pravý je prokletý), Olča tam dokonce jezdila na koni. Já s Gábinou jsme se chvíli procházeli po ghátech dál od centra a pak jsme se rozhodli pro ještě jednu projížďku loďkou. Zde se projevil příslovečný zákon schválnosti, v Indii 100% platný, že když člověk něco nechce, všichni mu to vnucují a rovnou nabízejí se slevou. Teď, když jsme chtěli jet loďkou, museli jsme chvíli hledat, než jsme někoho našli. Obchod jsme sjednali s lodníkem, nabídl nízkou cenu (80 R, standard je tak 50 R / za osobu na hodinu), na veslování ale zavolal synka Raula (13 let). Raul uměl obstojně anglicky a tak jsme se hodně dozvěděli. Chodí do 6. třídy (celkem mají školu 12 let), mluví anglicky a hindí, dopoledne má školu a odpoledne jezdí s loďkou po Ganze. Mezi jízdami prodává po ghátech pohlednice. Má 3 bratry a 3 sestry, rodina má prý obchod s hedvábím, hned nás tam zval a dával nám vizitku. Jednou na řece zahlédl draka a ptal se, jestli ho může vylovit. Neměli jsme nic proti, tak k němu dovesloval, že prý ho dá sestře. Docela rychle jsme se dostali až k Manikarnice, bylo vidět, že je zvyklý vozit turisty blízko k ní, museli jsme mu říkat, ať se drží dál, že nechceme rušit. Oproti tomu nám opakoval, že se tam nesmí fotit. Protože ještě zbylo dost času a pohled na gháty a domy z řeky byl moc hezký, nechali jsme se odvézt zase zpět. Až tady jsme si uvědomili, že řeka docela teče – veslování zpět šlo o poznání hůř. Raul se v tom evidentně vyznal a ptal se nás, jestli smí jet více k druhému břehu, kde je menší proud. Večer jsme šli do hotelu na internet (50 R, jinde 30-70) a na večeři.

V sobotu (6. 1.) jsme se probudili a postel byla pokryta popelem – trochu depresivní. Nasnídali jsme se v hotelu a vyrazili na procházku po ghátech na jih. Na hlavním ghátu bylo velmi rušno, úplný bazar – nabízeli nám kdeco všechno, opět hlavně masáže, drogy, loďky. Děti všude pobíhaly s pohledy a svíčkami. Na dalších ghátech byl dnes prací den, na břehu byli pradláci – zajímavá profese, kupodivu mužská. Na mělčině mají kámen, stojí za ním ve vodě a mokrým prádlem mlátí o ten kámen. Na břehu mají roztažené šňůry, hodně čerstvě vypraného prádla bylo rozloženo i na zaprášených schodech ghátů. Olča měla za úkol vzít s sebou něco na praní, vzala velkou kostku pracího mýdla, z něhož jsme my spotřebovali nepatrné minimum a prát už nehodláme – a tak se Olča rozhodla, že ho pradlákům věnuje. A tak šla k jedné z mamin, co se pohybovaly kolem, a věnovala jí mýdlo. Ta nejdřív nechápala, zkoušela ho očuchat, kousnout do něj, ale pak ho odnesla pradlákovi (ne, že by v Indii mýdlo neznali, ale asi vypadá jinak a mnohem méně ho používají). Ten s ním namydlil prádlo a byl fascinován tím, jak pění. Po tomto úspěchu zavolal jedno ze svých dětí a kompletně ho namydlil, včetně vlasů. Pak si mýdlo podávali a zkoušeli ho i ostatní pradláci. Nám se líbilo, že se o něj hned podělili.

Ohledně Indů jsme si všimli, že hodně jich má obarvené vlasy – místo přirozené sytě černé nosí zrzavou, oranžovou a červenou.

Oběd jsem si dali ve Vishnu Guesthouse, kde byl menší výběr, ale slušně vypadala (přibližně jako hotelová restaurace) a měla nízké ceny (vegetariánské nudle za 25 R, jinde spíš 40). V restauraci jsme potkali malou Australanku, asi pětiletou holčičku, hrála si s plyšovým klokanem a trochu si s námi povídala. Byla tam s rodiči a nám to teda přišlo jako solidní hazard – ve zdejších hygienických podmínkách, které dají zabrat i dospělému.

Po obědě jsme po ghátech došli zpět do hotelu, vzali si batohy a šli na hlavní Dashashwamedha Road, kde jsme si po několika odmítnutí přemrštěných cen sehnali rikšáka, který nás za 40 R vzal na nádraží. Motor měl co dělat, aby nás všech pět uvezl, ale zvládl to. Rikšák jel občas zkratkami přes boční ulice nebo přejel do protisměru.

Na nádraží jsme se předzásobili do vlaku (sušenky, banány, voda, pomeranče). Čekací listina se příliš nepohnula a tak jsme opět kupovali druhou třídu a doufali ve štěstí. Na nádraží jsme vyzkoušeli čaj podávaný v „ekologických“ hliněných kalíšcích – jsou to malé nádobky z nepálené hlíny, velikosti asi šálku na espreso. Nic nestojí, po použití se hodí na zem a nejbližší déšť z nich udělá bláto. Nutno však podotknout, že prodejce před nalitím čaje vysypal z hrníčku zbytky hlíny a čaj má pak od hlíny pachuť. Na druhou stranu, je to sympatičtější než běžné plastové kelímky, které se pak všude válí. Podobně ekologická věc jsou talířky ze sušených banánovníkových listů, po použití se tyhle talířky sice hodí na zem, ale brzy se o ně postarají krávy... Vlak měl 2 hodiny zpoždění a byl dost narvaný, i sleeper class. Volné prostory na chodbičkách a mezi vlaky už byly obsazené a se 4 batohy jsme neměli šanci. Chvíli jsme prohledávali vlak a nakonec jsme se usadili na kraji kuchyňského vagónu. Nejdříve se nás snažili vyhodit, ale tak jsme různě dělali, že vlastně máme lístky a že jen čekáme na konduktéra. Nakonec se s námi docela smířili a nechali nás posadit na lavičky, které tam mají. Konduktér přišel záhy a moc nám nepomohl – žádná volná místa nejsou, všechno je přeplněné, ale aspoň nakonec mávl rukou a nechal nás tam. Podnikli jsme ještě zoufalý pokus vmáčknout se do druhé třídy – byla to zajímavá sociální exkurze, ale bylo to velmi kontaktní a spát by se nedalo ani ve stoje. Zkoušeli jsme i konduktéra z první třídy, ten měl ale taky plno a na chodbičce nás nenechal. Kuchtíci (bylo jich tam tak 20) neuměli anglicky a časem se rozdělili na „good guys“, kteří si s námi snažili povídat a pomáhali nám, a na „bad guys“, kteří se nás snažili dostat pryč a mračili se.

Kuchtíci připravovali večeři a roznášeli ji po vlaku, někteří lidé si pro ni došli do „našeho“ vagónu. Mnozí z cestujících se nám snažili pomoci. Například jeden Sikh, uměl jen trochu anglicky, ale říkal, že bydlí v Amritsaru, slouží v armádě kdesi na východě a žije hodně času daleko od rodiny. Později nám přišel říci, že se uvolnila dvě místa v druhé třídě, ale to už jsme byli naštěstí pevně zaháčkování v kuchyni. Občas nám dokonce nabídli něco k jídlu, ale když jsme viděli, jak loupou ta vajíčka špinavýma rukama, tak jsme tvrdili, že nemáme hlad. Navíc to tam všude dost smrdělo výpary z kuchyně a vagón byl neuvěřitelně špinavý. Kromě toho 3 lidé z naší 4členné skupiny odjeli z Varanásí s průjmem.... Také jsme nechtěli dávat kuchtíkům záminku k mámení peněz. O to se párkrát pokusili bad guys, ale dělali jsme, že nerozumíme, popř., že si to vyřešíme se šéfíkem. Ten totiž naštěstí patřil k těm, co nám fandili. Na večeři přišel i Ind středního věku, který si s námi chtěl povídat. Říkal, že se jmenuje Dinesh, okázale řekl, že je z kasty bráhmánů (to je ta nejvyšší), že je plastický chirurg. Bydlí ve Váranásí, mluví sedmi jazyky, ale Indii nikdy neopustil. Má dva syny, oba vystudovali software engineering. Jeden pracuje v Bangalore, druhý v Assamu.

Většinu času pro nás bylo místo v kupé, občas jsme postávali v uličce. Večer se šli uložit do kupé kuchtíci (teda spíš tak chlastali a hráli karty), tak jsme museli do chodičky, ale nechali nás spát na lehátkách na chodbě. Vlak měl být v NJP v půl osmé, takže jsme doufali, že když už přežijeme noc, přežijeme všechno. Bohužel vlak nabíral další zpoždění a nakonec jsme přistáli o 7 hodin později (takže jsme ve smrdutém a špinavém jídelním voze strávili 22 hodin). Krajina za okny ukazovala na hodně chudý kraj – lidé na polích, nádrže na špinavou vodu, ruční zavlažování nebo přelévání vody. Je znát jiné podnebí – rostou tu banánovníky, ananasy, palmy. Před vystupováním přišli ještě jednou bad guys mluvit o penězích. Možná bychom jim i něco dali, protože nám pomohli a my jsme byli rádi, že jsme se v tom vlaku udržely, ale vytasili se s částkou, o které nemělo smysl mluvit. A tak jsme vystoupili raději kvapně, i když k žádnému násilí z jejich strany se neschylovalo.

V N.J.P (New Jaipalgury) se na nás seběhl velký dav žebráků – podstatně víc než kdekoliv jinde. Byla to skupina dětí s jednou nebo dvěma ženami, všichni špinaví a rozcuchání, brečeli, natahovali ruce a naznačovali, že mají hlad. Krom toho, že byli hrozně otravní, působili jako dobře organizovaní.

Z NJP jsme se potřebovali dostat do Siligury [čti Šiligury]. „Shared jeep“ – aneb čím víc lidí se do auta vejde, tím nižší cena – už tu žádný nebyl a za taxi chtěli 1200 R( za 12 km!). Rikšáci tvrdošíjně trvali na 80-90 R, zatímco cena by měla být tak 40 (jede-li více bělochů, snaží se cenu zvyšovat za každého člověka). Nakonec jsme sehnali větší rikšu za 60 R a to ještě přibíral další lidi, kteří cestou naskakovali. Z Siliguri do Darjeelingu už nejel žádný autobus a nemohli jsme sehnat ani žádný shared jeep. Už jsme byli trochu otrkaní a nepropadali jsme stresu, přestože už se začal blížit večer. Ale dost se nám chtělo nezůstávat V Siliguri přes noc, chtěli jsme se ještě dnes dostat do hor. Tak jsme tam tak bloumali a sháněli, jestli někdo nejede nahoru. Sehnali jsme dalšího jednoho člověka a Michal odněkud přitáhl další dva. Vyhlíželi jsme nějaký jeep s nápisem „Darjeeling“ a skutečně po nějaké době jeden přijel a vyložil spoustu lidí. Nás sedm řekl, že vezme za 1000, tak jsme kývli, ačkoliv to mělo být 800 R. V půl páté jsme vyrazili na cestu, rychle jsme opustili město a cesta začala stoupat prudce vzhůru. Cestou jsme brali naftu, stála 34,5 R / l. Cesta vedla hodně podél úzkokolejky, což je proslulá železnice postavená Brity poté, co objevili Darjeeling. Překonává obrovské převýšení, na mnoha místech má stoupající tunely nebo překřížení. Na několika místech dokonce není místo na smyčku pro vlak a je nutné zajet na slepou kolej, přehodil výhybku a chvíli jet jakoby zpět, ale odbočit na horní trať. Trať a silnice se neustále kříží. Jak jsme stoupali do hor, změnil se vzduch, ochladilo se a protože už byla tma, byly svahy obsypané drobnými světýlky, za kterými se dala tušit lidská obydlí.

V jeepu s námi jel Ind, který uměl dobře anglicky. Pracuje v bance, bydlí někde kus od Darjeelingu. Ptal se na českou měnu, kurz k rupii, kolik stojí čaj, kolik nás stály letenky a kolik platů je potřeba na koupi letenky do Indie. Já jsem se ho ptal na běžný plat v Indii – střední třída prý bere asi 15 000 R (7 500 Kč). Zdanění se pohybuje kolem 30-35 %. Nějaký státní sociální systém prý vzniká, ale je nedostatečný. Zmínil jsem houf žebráků v NJP – říkal, že řada lidí je opravdu v nouzi a tímto si přivydělává, někteří to ale berou jako výhodný zdroj obživy. Ptal se, jakými jsme přijeli vlaky a divil se, že si nepamatujeme jejich jména (vlaky mají čísla a jména, Indové hodně používají ta jména; jeden vlak jezdí sem a tam tu samou trasu, jméno na něm je trvalé). Vlakové zpoždění 7 hodin se i jemu zdálo dost velké. Nutno ale podotknout, že ten vlak jel prakticky ze západu na východ Indie a zrovna se teď konají nějaké velké slavnosti, takže cestujících je enormně hodně.

Fotky z Váranásí

Váranásí - dhába Madhur Milan café
AutorPetr Hendl
Pořízení04.01.2007 v 14:25
Clona5
Čas1/60
ISO200
Kompenzace+2/3
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_01_CRW_8869.jpg
Váranásí - Ganga a gháty
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 08:07
Clona11
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko33 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_04_CRW_8929.jpg
Váranásí - gháty a paláce na břehu Gangy
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 15:59
Clona8
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_05_CRW_8947.jpg
Váranásí - gháty a stavby na břehu Gangy
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 07:09
Clona11
Čas1/400
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_06_CRW_8910.jpg
Váranásí - Indové pulzující po ghátech
AutorPetr Hendl
Pořízení06.01.2007 v 11:49
Clona9
Čas1/250
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_07_CRW_8968.jpg
Váranásí - ghát a život na něm
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 16:01
Clona6.3
Čas1/400
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko70 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_08_CRW_8949.jpg
Váranásí - shromáždění poutníků, žáků nebo turistů
AutorPetr Hendl
Pořízení06.01.2007 v 13:53
Clona5.6
Čas1/100
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko70 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_09_CRW_9003.jpg
Váranásí - břeh gangy, gháty a krávy
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 15:41
Clona10
Čas1/320
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko42 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_10_CRW_8945.jpg
Váranásí - koupel i rituální očista v Ganze
AutorPetr Hendl
Pořízení06.01.2007 v 11:49
Clona8
Čas1/200
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_11_CRW_8967.jpg
Váranásí - koupel a rituální očista v Ganze
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 07:13
Clona9
Čas1/500
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko150 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_12_CRW_8913.jpg
Váranásí - žena se v řece nejen koupala, ale prováděla jakýsi obřad, při kterém nabírala a vylévala vodu, otáčel se, vodu pila a lila na sebe.
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 06:59
Clona5.6
Čas1/500
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_13_CRW_8903.jpg
Váranásí - život u řeky se probouzí, po ráno je chladno
AutorMichal Harsa
Pořízení05.01.2007 v 03:34
Clona4
Čas1/100
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko17.59375 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_14_IMG_7138.jpg
Váranásí - po koupeli
AutorPetr Hendl
Pořízení06.01.2007 v 11:53
Clona5.6
Čas1/250
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_15_CRW_8975.jpg
Váranásí - mladá dívka po koupeli
AutorPetr Hendl
Pořízení06.01.2007 v 11:48
Clona5.6
Čas1/200
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_16_CRW_8966.jpg
Váranásí - ghát
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 07:39
Clona11
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko37 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_17_CRW_8926.jpg
Váranásí - žena odpočívající na ghátu
AutorPetr Hendl
Pořízení06.01.2007 v 11:50
Clona5.6
Čas1/640
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_18_CRW_8970.jpg
Váranásí - ženy po očistě na ghátu
AutorPetr Hendl
Pořízení06.01.2007 v 11:50
Clona5.6
Čas1/800
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko169 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_19_CRW_8971.jpg
Váranásí - ženy s dětmi
AutorPetr Hendl
Pořízení06.01.2007 v 11:55
Clona5.6
Čas1/250
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_20_CRW_8982.jpg
Váranásí - žena po koupeli a vyprání sárí
AutorPetr Hendl
Pořízení06.01.2007 v 11:55
Clona5.6
Čas1/400
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_21_CRW_8985.jpg
Váranásí - svatý muž u Gangy
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 03:49
Clona4
Čas1/125
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko23 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_22_IMG_7143.jpg
Váranásí - opice dojídá sušenku
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 07:14
Clona5.6
Čas1/1600
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_23_CRW_8921.jpg
Váranásí - sobota byla ve Váránásí ve znamení praní prádla
AutorPetr Hendl
Pořízení06.01.2007 v 12:12
Clona11
Čas1/250
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko25 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_24_CRW_8988.jpg
Váranásí - u břeh byl čilý ruch a stálá doprava po řece. Nádherná směs barev.
AutorPetr Hendl
Pořízení06.01.2007 v 13:51
Clona9
Čas1/250
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko70 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_25_CRW_9001.jpg
Váranásí - Olča věnovala jedné rodině mýdlo na praní. Okamžitě vzbudilo velkou pozornost a zájem všech okolo.
AutorPetr Hendl
Pořízení06.01.2007 v 12:18
Clona8
Čas1/400
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_26_CRW_8994.jpg
Váranásí - pradlák - prádlo se pere máčením a boucháním o kámen. Tentokrát mohl použít i mýdlo.
AutorPetr Hendl
Pořízení06.01.2007 v 12:18
Clona8
Čas1/320
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_27_CRW_8997.jpg
Váranásí - mýdlo na praní od Olči se osvědčilo, tak rovnou umyl i celé dítě, od hlavy až k patě.
AutorPetr Hendl
Pořízení06.01.2007 v 12:17
Clona7.1
Čas1/320
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_28_CRW_8993.jpg
Váranásí - Olča si nabrala vodu z Gangy pro pozorování pod mikroskopem
AutorPetr Hendl
Pořízení06.01.2007 v 08:49
Clona4
Čas1/800
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_29_IMG_7217.jpg
Váranásí - další svatý muž. Nemohli jsme se ubránit pocitu, že většina z nich tu těží z poutníků a turistů
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 15:19
Clona5.6
Čas1/250
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko150 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_30_CRW_8944.jpg
Váranásí - večerní show na hlavním ghátu (to už nemohlo mít s vírou nic spolčeného)
AutorPetr Hendl
Pořízení04.01.2007 v 18:14
Clona5.6
Čas1/8
ISO800
Kompenzace0
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_31_CRW_8878.jpg
Váranásí - večer nad řekou, po řece se pouští mističky z listů. květy a svíčky
AutorPetr Hendl
Pořízení04.01.2007 v 17:47
Clona3.5
Čas1/15
ISO800
Kompenzace-1
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_32_CRW_8873.jpg
Váranásí - ranní vyjíždky loďkou po řece
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 06:56
Clona5.6
Čas1/2500
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko79 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_33_CRW_8899.jpg
Váranásí - ranní vyjížďky po řece
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 06:51
Clona8
Čas1/400
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_34_CRW_8895.jpg
Váranásí - Indka prodává na řece mističky s květinami a svíčkami
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 06:35
Clona5
Čas1/40
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko38 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_35_CRW_8885.jpg
Váranásí - Olča při cestě přes řeku
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 12:12
Clona4
Čas1/400
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_36_IMG_7176.jpg
Váranásí - Olča si půjčila koně, ale nenechala se vodit, rovnou odcválala v dál. Majitel se trochu lekl.
AutorMichal Harsa
Pořízení05.01.2007 v 12:34
Clona4
Čas1/1000
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko25.09375 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_37_IMG_7186.jpg
Váranásí - smuteční průvod nese zemřelého na nosítkách městem ke spalovacím ghátům
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 09:34
Clona4.5
Čas1/50
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_38_CRW_8933.jpg
Váranásí - spalovací ghát Minikarnika. Od rána do večera zde hoří mnoho hranic. Kolem je nasládlý smrad, kouř a popel.
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 16:19
Clona5.6
Čas1/640
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko62 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_39_CRW_8959.jpg
Váranásí - spalovací ghát Manikarnika
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 16:34
Clona5.6
Čas1/320
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_40_CRW_8961.jpg
Váranásí - zásoby dřeva u spalovacího ghátu
AutorMichal Harsa
Pořízení05.01.2007 v 04:11
Clona4
Čas1/60
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_41_IMG_7149.jpg
Váranásí - nekonečný labyrint uliček starého města
AutorPetr Hendl
Pořízení04.01.2007 v 16:50
Clona7.1
Čas1/80
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko31 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_42_CRW_8871.jpg
Váranásí - život na střechách - Indka věší prádlo
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 12:51
Clona5.6
Čas1/640
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko132 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_43_CRW_8938.jpg
Váranásí - život na střechách - kluci trénují kriket
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 12:50
Clona5.6
Čas1/1000
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko132 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_44_CRW_8936.jpg
Váranásí - hlavní ulice starého města
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 14:46
Clona10
Čas1/250
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_45_CRW_8940.jpg
Váranásí - pouliční zubař
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 15:00
Clona6.3
Čas1/100
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_46_CRW_8941.jpg
Váranásí - uličky starého města
AutorPetr Hendl
Pořízení06.01.2007 v 14:11
Clona4
Čas1/50
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_47_CRW_9004.jpg
Váranásí - uličky starého města poblíž Zlatého chrámu
AutorPetr Hendl
Pořízení05.01.2007 v 14:00
Clona6.3
Čas1/80
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_48_CRW_8939.jpg
Váranásí - co občas vypadalo jako dvorek, byl ve skutečnosti průchod. A naopak.
AutorMichal Harsa
Pořízení05.01.2007 v 09:22
Clona5.6
Čas1/100
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_49_CRW_8930.jpg
Váranásí - úzké uličky starého města, nekonečný labyrint
AutorMichal Harsa
Pořízení05.01.2007 v 07:46
Clona7.1
Čas1/80
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko34 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_50_CRW_8928.jpg
Váranásí - uličky starého města, labyrint bez možnosti rozhlédnout se.
AutorMichal Harsa
Pořízení05.01.2007 v 07:46
Clona5
Čas1/60
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_51_CRW_8927.jpg
Váranásí - hinduistický chrám v jedné z uliček
AutorMichal Harsa
Pořízení05.01.2007 v 09:24
Clona7.1
Čas1/125
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_52_CRW_8931.jpg
Váranásí - malý chrám v jedné z bočích ulic
AutorMichal Harsa
Pořízení06.01.2007 v 11:29
Clona4
Čas1/50
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_53_CRW_8963.jpg
Váranásí - žehlení prádla na ulici
AutorMichal Harsa
Pořízení05.01.2007 v 12:25
Clona7.1
Čas1/80
ISO800
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_54_CRW_8934.jpg
Váranásí - prodavačka zeleniny, za ní lis na cukrovou třtinu
AutorMichal Harsa
Pořízení05.01.2007 v 11:41
Clona4
Čas1/100
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#09_55_IMG_7170.jpg

O Darjeelingu

Darjeeling

Do Darjeelingu (110 tisíc obyvatel, 2134 m. n. m.) jsme dorazili v sedm večer. Nejdříve jsme zkoušeli hotely ve městě, ale moc se nám nelíbily a čekali jsme nižší cenu. Nakonec jsme se ubytovali v guesthouse Long Island, kde byl takový chlapík středního věku, zřejmě Nepálec, seděl na stoličce, hřál se u nádoby s doutnajícími uhlíky a koukal na televizi. Nejdříve se nám cena zdála vysoká (230 R za dvojlůžák, záchod na pokoji, sprcha sdílená), ale neslevil nám. Nicméně hotýlek se nám líbil a tak jsme nakonec zůstali. V televizi dal někdo gól – a bylo to Baroš! Ten chlapík znal naše fotbalisty lépe než my. Měli jsme hlad, tady se vařilo jen do devíti, ale pan domácí zabouchal na manželku a ta nám přišla uvařit polévku a výborný čaj. Na pokojích bylo trochu chladno, ale tady se nikde moc netopí.

V pondělí (8. 1.) jsme posnídali, umyli se a vyrazili na procházku. Nejdříve jsme zamířili do ZOO (100 R za osobu). Zde se opět projevilo indické komolení angličtiny. Zamířili jsme do „ZOO . Official Entry Only“ – „official“ bylo odvozeno od „office“, čili jen pro zaměstnance. (Ještě lepší přehmat našla Gábina v jídelním lísku – „snakes“ místo „snacks“.) Po chvilce jsme našli i hlavní vchod. Byla to menší zoo, ale velmi podobná evropským, upravená, podobně velké klece, popisky apod. Pyšní se tu levharty obláčkovými a pandou červenou. Kousek od ZOO byl Himalaya Mountaineering Institute, kde bylo muzeum věnována horám a výstupům na Mount Everest. Bylo tu dobové vybavení, od historického po dnešní, včetně částí výstroje Hillaryho a Tenziga, kteří na Everest v roce 1953 jako první vystoupili. Mimo jiné tu také byly výšivky a podobné insignie různých horských spolků, také české a slovenské horské služby. Nad Institute je pomník Norgaye Tenziga – pro Indy je to národní hrdina. Cestou zpět do města jsme si koupili koření – vedle sebe prodávalo několik prodejců, kteří nám byli sympatičtí a levní – šafrán tady stál 40 R za 1 gram, zatímco v Jodhpuru jsme ho koupili za 105 R). Kardamon (asi 50 g) za 25-35 R podle kvality, hřebíček 20 R. Opět jsme se ocitli v jiném světě – lidé (převážně Nepálci, Tibeťané a Gurkové), jsou milí a usměvaví, nenahánějí nás, nesmlouvají příliš a často mají pevné ceny. Celé město je čistší, jsou tu odpadkové koše (to je v Indii vzácnost)). Policie měla jiné uniformy, než jsme dosud viděli, ozbrojeni byli dokonce i pistolemi. Darjeeling je postaven na svahu, je propojen uličkami, které se neustále spojují a rozpojují a šikmo stoupají nebo klesají ve svahu. Všude kolem jsou nízké domy, zpravidla 1-3, výjimečně 4 patra.

Oběd (tibetské momo) jsme si dali v Hot Stamulating Cafe, na malé terásce, na kterou se vešel právě jeden stůl pro 4 lidi, s krásným výhledem do kopců a na část Darjeelingu. Odpoledne jsme brouzdali po městě, prohlíželi obchůdky a sondovali, kde a jak koupit čaj. Nabízí ho všude, ale nevyznáme se v těch druzích, cenách a sklizních. Zkusili jsme i kino – hráli však jen americké filmy. Indické asi hrají spíše v malých kinech a jen v hindí. Večer jsme strávili v cukrárno-kavárně „Glenary’s“, která byla hodně v britsko-evropském stylu. V suterénu byl bar, ve kterém hrála jazzová hudba, v přízemí kavárna s cukrárnou a pekárnou, nahoře restaurace. Vše laděno v koloniálním stylu. Pro dnešek jsme si dali koláčky a čaj. Chodí se tu brzo spát – většina obchodů zavírá v 19 hodin, restaurace mezi 19:30 a 20:00. Využili jsme alespoň internetu otevřeného do 20:30 (za 30 R na hodinu) a pak jsme šli – stejně jako celé město – spát. Jsme v horách, je dost zima – přes den okolo 10 st., v noci okolo 5 a v hotelech se samozřejmě netopí.

V úterý (9. 1.) jsme vstávali již ve 4:00 ráno, protože jsme se nechali nalákat na vyhlášenou vyjížďku na Tiger Hill – vycházející slunce ozáří himalájské hory... Není určeno, kam má člověk jít – městem projíždí jeepy a shání cestující. Tak jsme vyrazili ke Clock Tower a hned nás odchytil jeep (80 R za osobu), tak jsme měli radost, že to jde tak hladce. Nicméně nemohl pak sehnat další lidi, pořád jezdil uličkami města, až jsme se báli, abychom tam nezůstali, ale on nás nakonec prodal do jiného jeepu, který také nebyl plný. Ten se taky ještě snažil sehnat nějakou duši a tak jsme nakonec z města vyrazili až po páté – no prosím, klidně jsme si mohli přispat. Na Tiger Hill jsme byli asi v 5:30 a to bylo ještě zbytečně brzo. Džípů tam bylo neuvěřitelné množství, takže tam bylo hrozně lidí a děsná zima. Odhadovali jsme nejlepší pozice, které ještě nebyly obsazené a čekali a čekali. Mezitím tam obíhali trhovkyně a z bandasek na zádech nalévali nescafé za 5 R. Rozednilo se a v 6:20 dokonce vykouklo sluníčko. Hory byly ale v mracích, vykukoval jen malý kousek Kančandžungy v oparu. Prostě propadák. Pak nastala hra „najdi si svůj džíp“ a cesta domů – ještě nám zastavili na dvou vyhlídkových místech – u budhistického chrámu v Ghúmu u pomníku padlým v indických válkách u Darjeelingu (vstup 5 R).

Vrátili jsme se do hotelu, dali jsme si snídani a pan domácí nám ukázal výhled na Kančandžungu ze střechy našeho hotýlku. Takže ranní výlet na Tiger Hill jsme si mohli klidně odpustit... Pak jsme se vydali na další obchůzky města, cestou jsme sháněli čaje. Obchůdků je spousta. Rozlišují první a druhý jarní sběr a pak podzimní. Nejkvalitnější jsou horní, tzv. bílé lístky. Rozlišují různé kvality podle podílu bílých lístků. Obchodníci se navzájem obviňují, že čaje míchají z různých sklizní, starý čaj nebo nekvalitní lístky. Cena se pohybuje přibližně od 50 do 580 R za 100 g.

Koupili jsme si lístek na Toy Train (původní parní lokomotiva s vagónky z dob Britů, už nejezdí až do Siliguri, ale jen do Ghúmu) na zítra, prohlédli si hinduistický chrám Dhirdham poblíž nádraží, vyměnili peníze a přes bazarové uličky plné obchodů jsme šli do spodnější části Darjeelingu do botanické zahrady. Příjemné je, že tady prodávají cosi jako pečivo a sušenky či čajové pečivo (100g cca 10 R), které jsme si kupovali na hlad i na chuť. Nabízely se i různé dortíky, mufiny a donuty, ale nezkoušeli jsme je. V botanické se vyžívala hlavně Olča, pro nás ostatní to byl spíš příjemný, klidný a zelený park. Z botanické jsme přešli k čajové plantáži Real Estate Valley. Cestou jsme míjeli strž plnou odpadků – je vidět, že se snaží město držet čisté, ale indická nátura se nezapře, odpadky prostě vyvezou za město. Navíc příchodem plastů odpadu přibývá, jsou dobře vidět a nerozkládají se. Cestou jsme viděli asfaltování silnice. Parta chlápků měla na hromadě kusy asfaltu v pevném stavu a jakousi pícku z cihel, na ní stály sudy a tavil se v nich asfalt. V dřevěných miskách ho nosili na silnici a prkny uhlazovali. Ještě tu mají ve zvyku dávat do povrchu asfaltu kamínky, zřejmě aby za deště neklouzal. To dělají tak, že mají asi 12 cm široké prkno, které položí napříč silnice a do ještě měkkého asfaltu zamačkávají kamínky v pravidelných rozestupech.

Za chvilku se před námi objevily čajové keříky. Prošli jsme po cestě mezi nimi, až jsme došli k malému domku, ve kterém byla převelice upovídaná paní ve středním věku. Dozvěděli jsme se, že už je po sklizni a i továrna už je zavřená. Poslala nějakého chlápka, aby nám to tu ukázal. Pověděl nám, že plantáž byla založena před 107 lety jako Winsdor, po získání nezávislosti v roce 1947 ji přejmenovali na Real Estate Valley. V továrně je pec z Belfastu stará 75 let a vůbec celá továrna byla tmavá, zaprášená, se starými budovami a se stroji připomínajícími období průmyslové revoluce. Ukázal nám, kde se co dělá, ale nemohli jsme dovnitř. Česáči prý dostávají 45 R za hodinu – překvapilo nás, že to není hodnoceno podle váhy. V okolí Darjeelingu je asi 80 plantáží a 30 továren. Stromečky žijí až 130 let, prvních deset let rostou, než se začnou česat a využívají se přibližně 100 let. Trhají se 3 horní mladé lístečky – 2 sklizně jsou na jaře a jedna podzimní. První jarní je nejlepší, suší se 10 hodin a prý vydrží 17 měsíců. Druhá jarní je prý horší, suší se 25 hodin a vydrží asi rok. Třetí, podzimní, potřebuje 47 hodin na sušení a má trvanlivost 8 měsíců. Dali jsme chlapíkovi 50 R a šli do domečku za tou paní. Ta nám nabídla čaj s povídáním s tím, že předem říká, že za uvařený čaj bude chtít 20 R, což se nám zdálo fér. Vysvětlovala nám, jak je to s jednotlivými sortami čaje a sklizněmi, ale nějak se to neshodovalo s tím, co nám říkali jiní obchodníci. Měla tam ale čaje na ukázku (3 různé kvality), které jsme si mohli očichat a osahat. Ukázala nám, jak se správně čaj připravuje a pak jsme ho společně popíjeli. Vysvětlila nám, co znamená zdejší označení čaje, znějící jako zaklínadlo: „Super fine tippy golden flowery orange pekoe“ – „super fine“ jako že jemný, „tippy“ jakože z horních lístečků, „golden“ pro zlatavou barvu, „flowery“ protože se trhá v době květu čaje a „orange pekoe” je snad odrůda. Nakonec nám čaj nabídla ke koupi, tak jsme se rozhodli ho koupit. Chtěli jsme jich nakonec docela dost, tak nám i udělala 50gramové balíčky, i když jinak dělá jen 100 g. Do pytlíčků čaj sypala před našima očima, množství čaje odhadovala. Pak ale vytáhla váhu a ukazovala nám, že v každém je minimálně 70 g čaje. Čaj byl trochu dražší, než jsme koupili ve městě, ale tady bylo prima, že jsme viděli, co do toho balíčku dává – ve městě už mají jen připravené balíčky. Také říkala, že místní obyvatelé si kupují čaj přímo ve fabrice ve velkém. Ona sama pracuje v továrně, tedy pokud je sezóna. Mezi sezónami dělá tyto přednášky. Snaží se z každého jazyka naučit pár slov, i česky uměla říci cosi jako „Výborný čaj“, „dobrý den“ apod. Ukazovala nám knihy, do kterých se jí zapisují hosté jako my ve svém rodném jazyce – už jich měla pěknou řádků a hodně zápisů i od Čechů – některé pochvalné, jiné odsuzující. My jsme byli spokojeni. Cestou zpět jsme zkoušeli chodit mezi čajovými keříky – vůbec nebyly uspořádány v řadách, mají dost tvrdé větve a prodírat se jimi vůbec není snadné.

Vrátili jsme se nahoru do města a šli jsme na Observatory Hill. Žádné velké výhledy se ale nekonaly, nad horami byl opar. Na večeři jsme zašli do Glenary’s, tentokrát do restaurace v horním patře. Rozhodli jsme si dát nějakou dobrou večeři a skutečně jsme utratili 620 R (75 Kč na člověka). Bylo to nadmíru příjemné, bílý koloniální nábytek, ubrusy, záclony, kytky…

Ve středu (10. 1.) jsme vstali v 8, nasnídali se v guesthouse. Pan domácí se staral o dům spolu se svou ženou a matkou, paní domácí nám také vařila. Měli tři krásné děti, které vždycky, když jsme si objednali jídlo, poslali dolů do krámu nakoupit. Legrace ale byla, že paní domu nikdy nedala dětem seznam, ale když začala vařit omeletu, poslala jedno dítě pro vajíčka. Když začala připravovat polévku, poslala druhé dítě pro nudle. Pak třetí pro toasty. A tak to šlo pořád, dokud všechno neuvařila. Atmosféra v hotýlku byla domácká a příjemná, domácí se hodně usmívají, večer koukají na seriály a pán na sport. Hodně se vyptával a mělo vcelku přehled, věděl dokonce i leccos o Čechách. Dali jsme mu na památku nějaké české mince a dětem sladkosti.

Po snídani jsme šli na Toy Train, měl nějaké to zpoždění. U nádraží postávali šerpové, každý měl přes rameno přehozené lano. Potkávali jsme je po městě poměrně často a nosili neuvěřitelné věci – kanystry s vodou, skříně, prkna, … Vlak nakonec přijel, vysypávali z něj popel, poklepávali na kola a převody, zapřahali vagónky a nakonec jsme vyjeli. Vagónky byly částečně ještě s původní výzdobou, jen sedačky byly nové. Jelo se jen 6 km do Ghúmu (240 R zpáteční – turistická atrakce; normální vlak jezdí asi za 18 R), ale cestou jsme 2x stavěli. Jednou jsme nabírali vodu a druhá zastávka byla u pomníku padlých, který jsme viděli už včera. V Ghúmu byl čas na prohlídku města a muzea této unikátní železnice. V ceně byla i cesta zpět, my jsme se rozhodli tu zůstat déle a pak se vrátit pěšky. Nejdříve jsme se šli podívat do budhistického kláštera „Sakyacuru Monastery“ na kraji Ghúmu. Byl krásně prázdný a neturistický, pokud jsme potkali nějaké mnichy, kteří se usmívali, nic neměli proti tomu, abychom se podívali do chrámu a neloudili příspěvky. Samotnou vesničku Ghúm jsme prošli rychle, dokoupili jsme vodu, pečivo a sušenky na cestu, a vydali jsme se boční silničkou směrem k Darjeelingu (po odvrácené straně kopce, než kde vede železnice). Cestou jsme míjeli stavení, nová z betonu i starší, děti nebo ženy myjící či peroucí u potoka či hydrantu. Za vesnicí jsme se ve stráni nad údolím (všude kolem jsou hory…) najedli a podělili se o sušenky s dětmi, které šly okolo. Opodál byl Aloobari Monastery, soukromý budhistický chrám, o který se starali místní lidé. Byl zavřený, ale hned se přihnali chlapíci, kteří nám ho otevřeli, provedli nás a snaživě nám popisovali co co je. Samozřejmě pak chtěli bakšiš, dali jsme jim asi 30 R do pokladničky chrámu. Trochu se nad tím ošklíbali.

Cestou jsme viděli ještě nějaké budhistické stúpy a zanedlouho jsme byli v Darjeelingu. V jedné z veřejných telefonních stanic jsme si v GTS ověřili platnost odletu, umyli jsme se, najedli a zašli do města na internet (30 R za hod.) Michal vyzkoušel kino (prý důkladné prohlídky, batoh musel nechat ve skříňce…), my jsme zatím popíjeli čaj v Dekevas. Dali jsme si tam i puding. Bylo to tam vcelku příjemné, i když ceny byly trochu vyšší. A to se ještě nakonec ukázalo, že ceny byly bez DPH 12,5 % - to se stává málokdy, ale turističtější restaurace tohle občas dělají. Nakonec je to i napsané v jídelním lístku, ale pochopitelně tak, aby se to snadno přehlédlo. Nejde o moc, ale člověk má trochu pocit podrazu.

Poslední den v Darjeelingu (čtvrtek 11. 1.) jsme vstali dřív a šli jsme se podívat na Observatory Hill – byl vcelku obstojný výhled na Kanačandžungu a cestou zpět jsme si ještě prohlédli klášter Dordje Ling (podle toho se to tu jmenuje Darjeeling – jde o anglickou zkomoleninu Dordje Ling). Před chrámem a v okrsku chrámu byla spousta žebráků. Jinak bylo toto místo zvláštní směsicí hindustického a budhistického, ostatně jako celý Darjeeling. Nad kopcem vlály modlitební praporky, ale před chrámem klečely kamenné krávy, chrámy byly hinduistické, mohli jsme si nechat namalovat červenou tečku a zazvonit zvoncem. V jednom z chrámů předčítali posvátné texty a po určitém úseku zazvonili na zvonec. Zvonce vysely i nad vstupem do okrsku a většiny chrámů. Lidé při vstupu zazvonili na některý ze zvonců a v chrámu zapalovali vonné tyčinky.

Snídani jsme si dali u našich domácích a provedli jsme zúčtování (čaj + snídaně + oběd + snídaně: 750 R, bydlení 230 R za dvojlůžák a noc). Na dopoledne jsme si ještě nechali chrám Bhutia Busty, který leží na svahu pod Observatory Hill. Byl zavřený, ale ochotně nám ho odemkli a nechali nás ho prohlédnout. Ani nechtěli žádné peníze, tak jsme jim alespoň přispěli do krabičky „donations“. Čekala nás cesta do kopce zpět, cestou jsme míjeli skálu s vytesanými budhistickými slabikami „Om-ma-ni-ped-me-hung“, vybarvenými zářivými barvami. V Darjeelingu se dokonce i starají o své domy, například je natírají – což jsme viděli jen tady. Opodál se proháněly opice. A tak jsme se rozloučili s Darjeelingem. Ještě jsme si vyzvedli batohy v guesthouse a cestou na stanoviště taxíků jsme se najedli v čínské restauraci „New Dish“ (dobré jídlo, velké porce, 260 R celkem). U chudé prodavačky (seděla na ulici s hromádkou ovoce) jsme si koupili mandarinky. Neuměla pořádně spočítat, kolik nám má vrátit, hrozně se bála, že ji okrademe. Nějaký Ind jí přesvědčoval, že je to tak v pořádku.

Na stanovišti taxíků bylo velmi rušno – spousta lidí, spousta aut. Snažili jsme se sehnat někoho, kdo by nás vzal do Siliguri nebo NJP. Nakonec jsme koupili „lístek“ u centrální přepážky „United Commander Jeep Syndicate“ (102 R za osobu do NJP), Michal upevnil naše bágly na střechu a po nějaké chvíli jsme spolu s dalšími 11 lidmi (z toho 6 dětí) vyjeli. Jeep jel jinudy, než kudy jsme přijeli, cesta byla úzká, klikatá a poměrně prudce směřovala dolů. Z kazeťáku vyhrával indický pop, popřípadě americká country, děti zvracely z okénka a my jsme k tomu taky neměli daleko. S jednou zastávkou jsme dojeli do NJP. Cestou jsme předjížděli koberec – až s odstupem jsme prohlédli, že to byl cyklista, který měl přes sebe přehozený koberec, nějakým zvláštním způsobem přichycený na sebe a na kolo.

V NJP nás opět přivítali otravní profesionální žebráci, takže jsme dvě hodinky čekání na vlak raději trávili v čekárně. Tam si s námi začal povídat mladý Ind, který je prý profesionálním hráčem ping-pongu. Kvůli tomu byl taky tady na severu, jinak se mu tady moc nelíbí, protože je tu zima a špatné jídlo. Ptal jsem se ho na sociální a zdravotní systém v Indii. Říkal, že v nemocnici si každý musí platit sám, ale prý se teď rozjíždí princip dobrovolného pojištění. Z platu se jim prý strhává sociální pojištění, přičemž zaměstnavatel platí stejnou částku.

Fotky z Darjeelingu

Darjeeling - město rozložené v horách (nadmořská výška kolem 2200 m)
AutorPetr Hendl
Pořízení10.01.2007 v 10:38
Clona13
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko34 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_01_CRW_9096.jpg
Darjeeling - na svazích jsou výstavní domy i chudé baráky
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 10:28
Clona10
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_02_CRW_9049.jpg
Darjeeling - Panda červená
AutorPetr Hendl
Pořízení08.01.2007 v 12:59
Clona5.6
Čas1/800
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_05_CRW_9014.jpg
Darjeeling - Himalájský horský institut, muzeum
AutorMichal Harsa
Pořízení08.01.2007 v 10:36
Clona2
Čas1/10
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_06_IMG_7251.jpg
Darjeeling - botanická zahrada
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 13:05
Clona7.1
Čas1/125
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_07_CRW_9058.jpg
Darjeeling - cukrárno-pekárna Glenary's - památka na doby Britů
AutorPetr Hendl
Pořízení08.01.2007 v 18:26
Clona5
Čas1/30
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_10_CRW_9029.jpg
Darjeeling - restaurace Glenary's v druhém patře a naše nejluxusnější večeře (útrata 310 Kč za všechny)
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 18:18
Clona3.5
Čas1/60
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_11_CRW_9074.jpg
Darjeeling - budhistický klášter v Ghúmu
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 07:06
Clona9
Čas1/100
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko20 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_12_CRW_9034.jpg
Darjeeling - klášter v Ghúmu - socha budhy
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 07:02
Clona5.6
Čas1/15
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko24 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_13_CRW_9031.jpg
Darjeeling - budistický klášter - malby na zdech
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 07:03
Clona4.5
Čas1/30
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_14_CRW_9032.jpg
Darjeeling - jeden z několikapatrových domů ověšených prádlem
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 10:25
Clona14.1
Čas1/400
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko25 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_15_CRW_9048.jpg
Darjeeling - hinduistický chrám Dhirdham
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 10:29
Clona9
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko24 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_16_CRW_9050.jpg
Darjeeling - hinduistický chrám Dhirdham
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 10:34
Clona8
Čas1/160
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko24 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_17_CRW_9053.jpg
Darjeeling - zdobené průčelí chrám Dirdham
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 10:30
Clona6.3
Čas1/125
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko21 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_18_CRW_9051.jpg
Darjeeling - kráva před hinduistickým chrámem
AutorMichal Harsa
Pořízení09.01.2007 v 07:01
Clona4
Čas1/125
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko11.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_19_IMG_7305.jpg
Darjeeling - oltářní socha a dary bohům
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 10:32
Clona4
Čas1/50
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_20_CRW_9052.jpg
Darjeeling - Michal si zkouší masku
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 13:39
Clona2
Čas1/60
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_21_IMG_7356.jpg
Darjeeling - čajové plantáže u Happy Valley Tea Estate
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 16:07
Clona5
Čas1/60
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_22_CRW_9069.jpg
Darjeeling - čajové lístky (vrchní trojice) - jen tyto jsou sbírány do čajů
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 13:59
Clona10
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko38 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_23_CRW_9060.jpg
Darjeeling - tak kvete čajov keřík
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 16:07
Clona5.6
Čas1/100
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_24_CRW_9070.jpg
Darjeeling - Petr - mezi keříky se chodí velmi špatně
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 12:35
Clona2.8
Čas1/50
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_25_IMG_7349.jpg
Darjeeling - zaměstnanec Happy Valley Tea Estate nám vykládá o sbírání a výrobě čaje
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 14:05
Clona7.1
Čas1/100
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko30 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_26_CRW_9061.jpg
Darjeeling - nadšená paní, která nás zatáhla do domečku, vyprávěla nám o vaření čaje, sběru a kvalitě (Olča, Gábina, Michal)
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 14:46
Clona7.1
Čas1/125
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_27_CRW_9065.jpg
Darjeeling - nosiči čekající na práci - když někdo něco potřebuje odnést, ví, kde je najde
AutorPetr Hendl
Pořízení10.01.2007 v 06:15
Clona4
Čas1/640
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko17.59375 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_28_IMG_7362.jpg
Darjeeling - nosiči stěhují cokoliv kamkoliv
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 10:41
Clona7.1
Čas1/125
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_29_CRW_9054.jpg
Darjeeling - ruční asfaltování silnice - v sudech se taví asfalt, v ošatce nosí, prkýnkem vyrovnává
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 13:36
Clona13
Čas1/250
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko31 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_31_CRW_9059.jpg
Darjeeling - The mall Nehru road - jedna z hlavních tříd ve městě
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 11:26
Clona10
Čas1/200
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko31 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_32_CRW_9055.jpg
Darjeeling - nákupní ulička s textilem
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 16:34
Clona4.5
Čas1/50
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_33_CRW_9073.jpg
Darjeeling - pekárny z pečivem a sušenkami
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 16:31
Clona4.5
Čas1/50
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_34_CRW_9072.jpg
Darjeeling - prodejci koření
AutorPetr Hendl
Pořízení08.01.2007 v 15:20
Clona5.6
Čas1/80
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_35_CRW_9026.jpg
Darjeeling - policie vypadá lépe vyzbrojená a organizovaná než ve zbytku Indie
AutorPetr Hendl
Pořízení08.01.2007 v 13:17
Clona2
Čas1/60
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_36_IMG_7265.jpg
Darjeeling - pečení placek
AutorPetr Hendl
Pořízení11.01.2007 v 08:49
Clona6.3
Čas1/640
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko62 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_37_CRW_9139.jpg
Darjeeling - typičtí obyvatee Darjeelingu (tibeťané, ghurkové, nepálci apod.)
AutorPetr Hendl
Pořízení11.01.2007 v 08:52
Clona6.3
Čas1/640
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_38_CRW_9140.jpg
Darjeeling - Plantážnický klub, Britové jsou zřejmě na procházce
AutorPetr Hendl
Pořízení11.01.2007 v 12:14
Clona6.3
Čas1/100
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_41_CRW_9152.jpg
Darjeeling - holčička z našeho hotýlku
AutorPetr Hendl
Pořízení11.01.2007 v 12:33
Clona5.6
Čas1/30
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_42_CRW_9154.jpg
Darjeeling - dítě z Ghúmu
AutorPetr Hendl
Pořízení10.01.2007 v 09:19
Clona4
Čas1/800
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko28.8125 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_43_IMG_7407.jpg
Darjeeling - nakonec jsme hory nejlépe viděli ze střechy našeho Guest House
AutorPetr Hendl
Pořízení10.01.2007 v 08:16
Clona7.1
Čas1/1000
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko70 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_45_CRW_9076.jpg
Darjeeling - Toy train vybudovaný Brity dodnes jezdí. Parní verze jako atrakce pro turisty, dieselová lokomotiva jako regulérní doprava.
AutorPetr Hendl
Pořízení09.01.2007 v 09:57
Clona10
Čas1/250
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_47_CRW_9042.jpg
Darjeeling - až na sedačky je vagón autentický a stylový
AutorPetr Hendl
Pořízení10.01.2007 v 10:14
Clona5
Čas1/60
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_50_CRW_9084.jpg
Darjeeling - Toy train mnohokrát přejíždí silnici, koleje vedou v těsné blízkosti domů, chrámů a obchodů
AutorPetr Hendl
Pořízení10.01.2007 v 11:35
Clona11
Čas1/320
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko21 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_51_CRW_9103.jpg
Darjeeling - depo lokomotiv. Většina věcí se zřejmě opravuje kladivem.
AutorPetr Hendl
Pořízení10.01.2007 v 10:10
Clona5.6
Čas1/100
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko24 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_53_CRW_9082.jpg
Darjeeling - chrám Thupten Sanga Choeling
AutorPetr Hendl
Pořízení10.01.2007 v 10:37
Clona10
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko39 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_54_CRW_9095.jpg
Darjeeling - klášter Yiga Choling
AutorPetr Hendl
Pořízení10.01.2007 v 12:06
Clona14.1
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko17 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_55_CRW_9112.jpg
Darjeeling - interiér budhistického chrámu
AutorPetr Hendl
Pořízení10.01.2007 v 11:54
Clona4.5
Čas1/30
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_56_CRW_9105.jpg
Darjeeling - modlitební mlýnky
AutorPetr Hendl
Pořízení10.01.2007 v 11:59
Clona5
Čas1/30
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko15 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_58_CRW_9108.jpg
Darjeeling - Velké modlitební mlýnky a Michal
AutorPetr Hendl
Pořízení10.01.2007 v 12:03
Clona5.6
Čas1/50
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_59_CRW_9110.jpg
Darjeeling - baráček u kolejí v Ghúmu
AutorPetr Hendl
Pořízení10.01.2007 v 12:14
Clona13
Čas1/250
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko27 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_60_CRW_9114.jpg
Darjeeling - chrámy na Observation Hill (Gábina pózuje pro Zavěšené kafe)
AutorPetr Hendl
Pořízení11.01.2007 v 08:30
Clona4.5
Čas1/1250
ISO800
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_65_CRW_9131.jpg
Darjeeling - Observation Hill je spíše hinduistické místo, ale budhistické modlitební praporky tu vlají všude
AutorPetr Hendl
Pořízení11.01.2007 v 08:34
Clona14.1
Čas1/320
ISO800
Kompenzace0
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_66_CRW_9134.jpg
Darjeeling - soška hinduistického božstva na Observatory Hillu
AutorPetr Hendl
Pořízení11.01.2007 v 08:38
Clona5
Čas1/320
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko79 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_67_CRW_9137.jpg
Darjeeling - budhistické modlitební praporky
AutorPetr Hendl
Pořízení11.01.2007 v 08:37
Clona4
Čas1/1250
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko37 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_68_CRW_9135.jpg
Darjeeling - klášter Bhutia Busty
AutorPetr Hendl
Pořízení11.01.2007 v 11:11
Clona8
Čas1/200
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko70 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_69_CRW_9144.jpg
Darjeeling - stanoviště autobusů a jeepů do všemožných míst
AutorPetr Hendl
Pořízení11.01.2007 v 14:16
Clona7.1
Čas1/125
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_71_CRW_9158.jpg
Darjeeling - Michal nandavá naše batohy na střechu jeepu, který nás pak (9 dospělých, 6 dětí) poveze do Kalkaty
AutorPetr Hendl
Pořízení11.01.2007 v 14:16
Clona7.1
Čas1/100
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#10_72_CRW_9157.jpg

O Kalkatě

Kalkata

Na vlak jsme měli lístky, takže tentokrát to bylo klidné a šli jme rychle spát. Do Kalkaty (14 miliónů obyvatel) jsme dorazili jen s 1,5 hodinovým zpožděním na nádraží Sealdah (pátek 12. 1). Před nádražím bylo obvykle velké množství rikš a také hodně taxíků. Sháněli jsme rikšu za 50 a hned se k nám přitočil taxikář, že nás za 50 vezme. Tak jsme se naskládali do jeho Ambassadora a on hned začal, že 120. A my že těch 50. A on, že jsme 4. Nezbylo nám, než vystoupit, vzít si batohy a hledat dál – asi spoléhali na to, že když už jednou budeme sedět, tak že odsouhlasíme jeho cenu. Nakonec jsme jeli rikšou za 50 R a nechali se odvézt na Sudder street.

V Indii vždy existuje nějaká čtvrť nebo ulice, kde se turisté ubytovávají. Vyplývá to i z toho, že v Indii (nejen) jsou pro nás zcela nepochopitelně konkurenti naskládáni vedle sebe. Kdyby v jednom městě byli jen dva prodejci látek, budou mít krámky vedle sebe. Bylo brzo ráno a chtěli jsme se nejdříve ubytovat. Hotely však byly kupodivu docela dost plné, alespoň ty levnější, co jsme měli vyhlídnuté. Snad poprvé jsme se nechali zlákat pouličním nahaněčem, který nám slíbil „room, very nice, very cheap“ – bylo to v Guliani Guesthouse na východním konci Sudder street a zpočátku vypadalo velmi podezřele. Otevřený široký vchod do domu odhaloval chodbu - halu, kolem které při zdech stoupalo schodiště. V prostoru mezi schody vařili a prodávali jídlo a smrdělo to tam od vaření jako vždycky v pouliční dhábě. Na schodech někdo spal. V prvním patře seděl za stolkem chlapík a dělal recepci. Ukázali nám pokoj – byl to vcelku prostorný třílůžkový, pro nás čtyři nám ho dali za 450 R. Tak jsme si řekli, že to vezmeme (voda tekla, záchod splachoval, zamknout se dalo…), ale že hned zaplatíme. Šel jsem za chlápkem po schodišti nahoru až úplně na střechu. Tam jsem zřejmě procházel přes obývák nějaké rodiny, protože tam stál stůl, pobíhaly děti a nějaká žena věšela prádlo. Po střeše jsme přešli na druhou stranu a slezli na schodiště budovy z druhé strany bloku. A najednou jsme byli v Guliani Hotel :-) Tam už byla důležitý Ind z knihou, kam jsme musel dva z nás zapsat (myslím, že chlapík nás nahlásil jen dva, aby dostal vyšší provizi) a zaplatil jsem smluvenou sumu. Náš prostředník se pak vytasil s tím, že když nám teď tak hezky pomohl, tak co ještě odměna pro něj. Bylo mi jasné, že má provizi z hotelu, ale zkouší, čím by si ji zvýšil. Chtěl ale jen 10 R, tak jsem mu je dal.

Vyrazili jsme na prohlídku města. Na posilněnou jsme si dali čaj v Zurich Restaurant, který se nakonec stal naším oblíbeným. U vedlejšího stolu seděli čtyři Češi, ale ani nás nepozdravili. Více jsme si popovídali se Slovenkou Ingou, který byla v Indii měsíc, ale dalších 6 měsíců chtěla ještě pokračovat do Thajska, Kambodže, Laosu, Malajsie… až do Honkongu. Po občerstvení jsme prošli Sudder street na západ a po hlavní Chowringhee Road jsme přešli do městského parku Maidan – údajně jde o největší městský park na světě. Nicméně určitě je taky nejpustší, nejošklivější a nejsušší, ale i přesto tam žilo mnoho lidí. Už při vstupu do parku jsem měl pocit, že jsme někomu prošli kuchyní, protože u nádržky s vodou se vařilo, pralo, mylo a polehávalo. Šli jsme po suché vydupané trávě na jih, pozorovali Indy a pasoucí se stáda, sem tam strom, až jsme došli k památníku královny Viktorie. Do této části parku se platil vstup (4 R do zahrada, 150 R zahrady + památník) a byly to udržované zahrady, krásně zelené, s vodou, stromy a květinami. Samotný památník je hezká koloniální budova s velkou kopulí, vnitřní výzdoba, krásná a udržovaná. Stavba slouží jako galerie, v různých částech byly expozice z různých historických dob a hezky zachycovaly příchod Britů, kdy byla Indie koloritem maháradžů nebo období koloniální slávy, kdy bylo zřejmě město na vrcholu. Dodnes se v Kalkatě zachovalo mnohé z těch dob, ale budovy chátrají, nejsou využívány a mizí pod nánosy prachu, smogu a trusem holubů. Srovnání obrázků s realitou v nás vzbuzovalo pocit, že Britové tam vybudovali moderní město, s kterým se indická mentalita dodnes nesžila. Výstavní koloniální domy jsou nyní šedé, s potemnělými okny. Na omítce domů jsou přibité cedule s reklamami, oprýskané omítky, v přízemí obchody, před domy stolečky nebo koberce se zbožím, na chodníku před domem lidé perou, myjí se, žijí. Občas je vidět schodiště do druhého patra, zasypané odpadky. Někdy je nad chodníkem napnutý vlnitý plech nebo potrhaná plachta jako přístřešek nad obchodem. Indové žijí po svém a nám připadá, že se jim rozpadá město nad hlavou.

Po prohlídce pomníku jsme se ještě chvíli procházeli po zahradách a pak jsme se vydali ke katedrále sv. Pavla (otevřeno 9-12 a 15-18), který byla zrovna zavřená a prohlédli jsme si ji jen zvenčí. Pak jsme šli dále na jih, kde jsme se chtěli najíst. Dlouho jsme nemohli nic najít, bylo tu hodně pouličních dháb – ale skutečně pouličních. Na chodníku, jen na nějakém stolku někdo vaří, nad hrnci má potrhanou plachtu, pár stoliček nebo zídku na posezení. Evropana však pohled do hrnce poněkud odrazuje. Nakonec se nám zalíbila tibetská Hamro Momo – malá pouliční dhába (v domě), museli jsme chvilku čekat na volné místo, ale měli to tam čisté a jídlo bylo dobré a levné (zeleninová a nudlová polévka 20 R, vegetariánské momo – zelenina v taštičkách z těsta – 5 ks za 18 R, smažené momo za 22 R; celkem za oběd 190 R).

Posilněni jsme šli na metro. Mají tu 3 zóny (4, 6 a 8 R), podle toho, jak daleko člověk jede. Metro je špinavější než v Dillí a není tak moderní. Je takového ruského stylu, jak vlaky, tak užší a tmavší chodby, slabší navigace pro cestující. Ale naštěstí je tu jen jedna linka, takže se jede buď jedním nebo druhým směrem. V metru jsou dokonce i eskalátory, které ale mnoho Indů nezná. Mnozí se na ně báli vstoupit, neudrželi rovnováhu a padali. Metro jezdí od 7 do 22, odpoledne mělo zhruba 10 minut interval. Na perónu byly televize, ve kterých běžel Charlie Chaplin, takže čekání na metro byla docela zábava. Vystoupili jsme na stanici Kalighat a zamířili ke stejnojmennému chrámu. Cestou jsme viděli zamřížované autobusy a tramvaje, ulice byly plné pouličních prodejců, kteří seděli na kousku látky nebo u malého stolečku i spoustu dětí hrajících si na ulici.

V jedné prodejně se sladkostmi jsme vyzkoušeli zdejší cukrlátka, ale největší objev nás ještě čekal: šťáva z cukrové třtiny. Dvojice mužů obsluhuje robustní obstarožní železný stroj, zpravidla nabarvený namodro, který má velkou kliku, velké kolo a několik převodů na válce s podélnými rýhami. Jeden točí klikou a druhý bere z hromady stonky z cukrové třtiny, což jsou vcelku rovné tyče o délce asi 1-1,5 metru a průměru tak 4 cm. Ty tyče vypadají dřevěně, ale jsou vlastně docela měkké a vodnaté. Stonek přelomí v půlce a jednou projede skrze lis. Vytéká jemně bíle zakalená šťáva, zachytávají ji do korýtka a shromažďují v misce. Znovu zlomí stonek na půl, přidá limetku a projedou znovu lisem. A tak několikrát dokola, až jim zbude jen dřevnatá část stonku. Většinou zpracují tak 3 stonky a pak začnou nalévat zájemcům, kteří se mezitím kupí okolo. Je to sladké, dobré a osvěžující. Dali jsme si dvakrát (5 R za skleničku). Přípravu téhle šťávy jsme viděli už dřív, ale trochu jsme se báli, co to udělá s našimi vnitřnostmi. Teď jsme se tedy osmělili a nelitovali jsme, šťáva byla moc dobrá.

U chrámu Kálighát (bohyně Kálí) se konala nějaká slavnost, takže všude kolem byla spousta lidí a na vstup do chrámu stála dlouhá fronta. Ujal se nás nějaký chlápek, že nás provede, všude byl nesmírný zmatek, tak jsme se nechali. Protáhl nás mimo frontu kolem chrámu, ukázal nám modlitební síň, posvátný strom, obětiště (dodnes občas obětují kozla nebo býka). Pak jsme znovu zahlédli frontu do chrámu – poblíž vstupu už lidé vytvářeli hrozný tlak, byli nalepeni jeden na druhého, krajní na zábradlí, pozvolna se šinuli kupředu. Viděli jsme tam děti a těhotné ženy a byli jsme rádi, že tam nejsme. Stejně by nás tam jako nevěřící nepustili. Chlapík nás ještě jednou protáhl kolem chrámu, ukázal nám chrámek zasvěcený Višnuovi a zavedl nás do nějakého průchodu. Rázem jsme se ocitli ve vnitřním atriu s nádrží s vodou (Káli-ghát, koupací místo), kde byl najednou klid a žádní lidé. Pak přišla legrační scéna, kdy nás náš samozvaný průvodce po jednom vzal k sošce s nějakým bohem, modlil se za nás, popř. naší rodinu a abychom měli děti (nejdříve se informoval, zda jsme svoji a zda máme děti). Nakonec žádal o příspěvek (na chrám, pochopitelně). Při modlitbě nastala vtipná situace – zpravidla jsme totiž všude uváděli, že jsme ženatí. U nás s Gábinou šlo po 9 letech vztahu a s vidinou brzké svatby vcelku o mírnou lež, která je však pro indickou morálku přijatelnější, než svobodná žena cestující s cizím mužem (mladá Indka se na veřejnosti pohybuje jen s rodiči, s manželem nebo bratrem). U Michala s Olčou už to byla báchorka, která se nám hodila v hotelech nebo ve vlaku, protože vdané ženy Indové neoslovují a neobtěžují. Nezadané Evopanky mají obecně v Indii pověst snadno dosažitelných žen pokleslých mravů, kterými víceméně pohrdají, ale na odhalenou nožku se podívají velmi rádi. Žena v kraťasech nebo s výstřihem už vzbuzuje přímo pohoršení. Nicméně tady u toho chrámu (před bohy) mi bylo trochu trapné lhát o Olče a Michalovi lhát. Když se ten průvodce zeptal, tak jsem je označil za sourozence. To byla sice také lež, ale aspoň nehrozilo, že jim bohové dopřejí společné dítě :-). Pak jsem to ale s povzdálí musel signalizovat Michalovi, aby tvrdil totéž :-) Nakonec jsme průvodci věnovali 50 R, protože nás tam hezky protáhl. A např. do toho atria bychom se vůbec nedostali. Zkraje nám ukazoval bloček s dary jiných turistů (2000 R, …), ale nijak naštvaně se po 50 R netvářil, takže to asi bylo přijatelné.

Pak už jsme se jen vrátili stejnou cestou na metro a metrem jsme jeli na Parker Street, plnou obchodů a restaurací, ale spíše luxusních a ani nás moc nezaujaly. Přešli jsme přes Sudder Street a pokračovali do New Market kousek od našeho „hotelu“. New Market je obrovská tržnice, zděná budova plná krámků a stánků, kde se prodává oblečení, boty, květiny, ovoce, šperky, CDčka, koření, kráva, maso – cokoliv. Prohlížet musel člověk spíše z dálky a za chůze, protože jak se někde zastavil nebo na něco zahleděl, hned začal obchodník nabízet, vychvalovat, slibovat. Mimo to se nás rychle „ujal“ agent, který o sobě tvrdil, že je státní zaměstnanec (dokládal to legitimací s razítkem), který nám ukáže, co kde je, zavede nás k levným cenám a ochrání nás před podvodníky. To všechno zadarmo, protože je státní zaměstnanec (v Indii skutečně slovo „vládní“ či „státní“je zárukou určité serióznosti, např. u státních turistických kanceláří apod.) a žádné peníze od nás nechce. Tak my tedy, že bychom chtěli nějaké koření. „No problem“ a hned jsme byli u stánku, kde nám nabízeli spoustu koření – kvalitní, levné, voňavé, luxusní a levné. Tak jsme si našli kardamon, který jsme si kupovali v Darjeelingu za 20 R (100 g). Kolik stojí? 120 R. Tak jsme prodejcům i průvodci řekli, že to je moc a že nechceme. A průvodce hned tedy, že nás zavede k levnějšímu. A zase, kardamon za 90 R. Tím nám došla trpělivost a řekli jsme průvodci, že na něj kašlem. Ale on šel pořád za námi, a že má ještě levnější, a že se tu bez něj nevyznáme – až jsme na něj museli zařvat, že jestli nás nenechá, budeme volat policii. Násilí se zalekl a s mrmláním zmizel. Možná, že se vláda skutečně mohla pokusit zavést úřad, který by turisty trochu chránil (např. ve vlaku s námi jednou dělali nějací úředníci anketu, jestli se nám cestou něco ztratilo, měli jsme s něčím problém atp. a zapisovali to do knihy). Nicméně tenhle, pokud i byl státní úředník, evidentně dohazoval kšefty za provizi. Je pravda, že to tam bylo velké a nebylo snadné se zorientovat, kde je jaký stánek, ale vcelku nám nic nebránilo v tom si to tam projít. Zkusili jsme ještě jedno koření, bylo zase o něco levnější, ale pořád drahé. Nakonec Michal objevil jeden konec, kde bylo více stánků s kořením a tam jsme nakoupili mnohem levněji – a myslím, že se jim to vyplatilo, protože jsme toho zase koupili hodně. Dva mladíci v krámě byli velmi milí, ochotně nám to sáčkovali (měli igelitové pytlíky a ručně je zatavovali nad svíčkou) a dokonce nám i přinesli čaj v hliněných koflíčcích. Nakonec jsme se společně fotili a na požádání Gábinu pustili na pult, abychom si ji tam mohli vyfotit jako prodavačku. Michal holkám navíc koupil růže, takže večer byl zdařilý. Zakončili jsme ho večeří v Zurich restaurant (230 R) a ananasem na pokoji. Ananas jsme koupili také v tržnici a ještě jsme se tam zapovídali s prodejcem – učili jsme se od nich, jak poznat zralý ananas, abychom zase nekoupili kyselý, jako se nám to stalo v Chandígaru.

V sobotu (13. 1.) jsme vstali v sedm a nasnídali se opět v Zurichu (260 R). Metrem jsme jeli na M. G. Road (MG =Mahátmá Gandhí – Indové milují zkratky). Odtud jsme šli pěšky k Howrah Bridge. Cestou jsme přecházeli přes velký pouliční trh – celou jednu křižovatku a postranní ulice zabrali například prodavači pomerančů. I ostatní uličky byly plné stánků a prodejců. Některé hlavní silnice byly široké, s dvěma či třemi pruhy v každém směru. Domy měli obvykle 4-6 pater, byly ale oprýskané, šedivé a působily velmi vybydleně. Stále však bylo vidět, že svého času to musely být výstavní domy. U mostu byl velký provoz aut i lidí. Přešli jsme po něm asi do půlky a dost na nás zapůsobil jako most samotný (unikátní železná konstrukce přes řeku Hoogly spojuje západní a východní část Kalkaty), tak provoz lidí a aut. V obou směrech permanentně chodil dav lidí, po 6 pruzích jezdily auta, náklaďáky, motorky, rikši i autobusy. Pod mostem se konal krásný květinový trh – hlavním prodejním artiklem jsou květy afrikánů, navlečené na šňůrkách a prodávají se po trsech. Pohled na ten pestrobarevný blázinec je nezapomenutelný. Část prodejců prodává na místě, část se ověsí svazky květů a prodávají za chůze.

Po hlavních cestách jsme šli na jih do pomyslného centra BBD Bagh. I přes provoz aut jsou chodníky plné lidí a prodejců, všude prach, hluk a zmatek. Téměř žádné šipky nebo ukazatele, nemluvě o popisku ulic. Nejvíce se člověk orientuje podle tvaru cest a klíčových budov, jako jsou kostely. Na náměstí BBD Bagh je historická Writer’s Building, postavené jako budova pro úředníky („pisatele“) Východoindické společnosti. Dnes je sídlem Bengálské vlády. Za rohem je „General Post Office“ – GPO (Indové milují zkratky…), poměrně zajímavá budova. Na náměstí je uprostřed jakýsi parčík s vodní nádrží, ale i u ní bydlí lidé – vaří, perou, spí a odpočívají. Marně jsme v těchto místech hledali restauraci – našli jsme stěží nějakou pochybnou dhábu. Centrum už jsme měli prohlédnutí a tak jsme jeli metrem zpět a hledali restauraci v Parker Street. Nic se nám nezdálo buď kvalitou (špinavé dháby) nebo cenou (turistické restaurace), takže jsme nakonec skončili opět v Zurichu. Po jídle nám přinesli, jak je tady v Indii zvykem, anýz s cukrem. Michal se pak vydal na Park Street vyzkoušel „ruční rišku“ – jakýsi dvojkolák se sedadlem, který táhne člověk. Tato věc, dříve rozšířená po Indii obecně, přežívá už jen v Kalkatě. Musí to být fyzicky náročná práce, kterou však provádí jen ti nejchudší – ti jsou menší než my a mnohem subtilnější a vyhublí. Nejde o žádnou turistickou atrakci – Indové tyto rikši využívají – ale naopak ti bohatší. Je pak k smíchu a pláči zároveň, když hubený osmahlý rikšák táhne dvě jaksepatří dobře živené matrony. Během toho, co Michal testoval jízdu na rikše, my jsme šli ještě jednou do tržnice na nákupy dárků, sušenek a oříšků v medu.

Když jsme se zase všichni setkali, vyzvedli jsme si batohy, které jsme si uložili v hotelu Armády spásy (té jsme důvěřovali více než našemu „hotelu“) a šli jsme nahánět taxíky. Na letiště mohou jen některé taxíky. Brzy jsme jednoho chlápka s Ambassadorem našli, bez odmlouvání jel podle taxametru. Částka nebyla vysoká, ale jak se ukázalo, existují převodní tabulky, které převedou číslo na taxametru na skutečnou částku (jak se mění ceny, nedají se přenastavit taxametry a vznikají převodní tabulky). Nicméně cena 250 R vypadala reálně. Na letiště to bylo docela kus cesty. Podél silnice, když jsme opustili centrální část města, byla širá pole a na nich zcela moderně vypadající domy, administrativní budovy i sklady. Zřejmě bohatí Indové a cizinci budují město podle západních měřítek, ale za městem.

Na letišti jsme měli dost času, zašli jsme ještě na Internet, nakoupili si nějaké sušenky na cestu a popíjeli másalu. Nejprve jsme letěli vnitrostátním letem do Dillí se společností Jet Airways a jejich servis byl nejlepší, jaký jsem kdy v kterém letadle zažil. Stále nám nosili pitnou vodu, jídlo bylo výborné a servírované na porcelánových talířích, s kovovými příbory a látkovými ubrousky. Po jídle kafíčko a čaj do sytosti. Po jídle roznášeli ručníky namočené v teplé vodě. Lepší než v Evropě v business class. V Dillí měli Jet Airways vlastní shuttle bus, který nás převezl z vnitrostátního na mezinárodní letiště (asi 8 km). Check-in, chvilka čekání, vyplnění odletového formuláře a odlétáme s Alitalií do Milána. A z Milána do Prahy...

Fotky z Kalkaty

Kalkata - park Maidan, prý největší městský park. Pohled více než neutěšený.
AutorPetr Hendl
Pořízení12.01.2007 v 11:01
Clona11
Čas1/320
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_03_CRW_9162.jpg
Kalkata - památník královny Viktorie
AutorPetr Hendl
Pořízení12.01.2007 v 13:16
Clona10
Čas1/250
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko21 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_04_CRW_9184.jpg
Kalkata - socha královny Viktorie
AutorPetr Hendl
Pořízení12.01.2007 v 11:51
Clona9
Čas1/200
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko22 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_05_CRW_9169.jpg
Kalkata - Gábina v zahradách kolem památkníku královny Viktorie
AutorPetr Hendl
Pořízení12.01.2007 v 13:12
Clona6.3
Čas1/160
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko21 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_06_CRW_9183.jpg
Kalkata - indické ženy při návštěvě památkníku královny Viktorie
AutorPetr Hendl
Pořízení12.01.2007 v 11:54
Clona8
Čas1/100
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko45 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_07_CRW_9170.jpg
Kalkata - katedrála sv. Pavla
AutorPetr Hendl
Pořízení12.01.2007 v 13:53
Clona7.1
Čas1/125
ISO100
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_08_CRW_9189.jpg
Kalkata - metro
AutorPetr Hendl
Pořízení12.01.2007 v 15:22
Clona5
Čas1/60
ISO1600
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_10_CRW_9200.jpg
Kalkata - mnoho návštěvníků z řad Indů vidělo poprvé jezdící schody a báli se na ně vlézt.
AutorPetr Hendl
Pořízení12.01.2007 v 16:45
Clona3.5
Čas1/15
ISO1600
Kompenzace+1/3
Ohnisko22 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_11_CRW_9220.jpg
Kalkata - autobusy - zamřížované a zpravidla plné
AutorPetr Hendl
Pořízení12.01.2007 v 14:03
Clona7.1
Čas1/200
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko22 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_12_CRW_9193.jpg
Kalkata - tramvaj
AutorPetr Hendl
Pořízení12.01.2007 v 15:37
Clona6.3
Čas1/100
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_13_CRW_9201.jpg
Kalkata - rušné uličky v centru města
AutorPetr Hendl
Pořízení13.01.2007 v 13:16
Clona10
Čas1/320
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_14_CRW_9282.jpg
Kalkata - pouliční jídelna u zdi zahrady
AutorPetr Hendl
Pořízení12.01.2007 v 14:04
Clona6.3
Čas1/80
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_15_CRW_9194.jpg
Kalkata - dhába přímo na chodníku
AutorMichal Harsa
Pořízení12.01.2007 v 10:45
Clona4
Čas1/80
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_16_IMG_7476.jpg
Kalkata - zarostlý dům
AutorPetr Hendl
Pořízení12.01.2007 v 14:19
Clona8
Čas1/160
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko22 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_17_CRW_9195.jpg
Kalkata - tibetská restaurace Hamro Momo
AutorPetr Hendl
Pořízení12.01.2007 v 14:52
Clona4
Čas1/60
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_18_CRW_9196.jpg
Kalkata - děti si hrály (nebo něco prodávaly) na ulici
AutorPetr Hendl
Pořízení12.01.2007 v 15:40
Clona5.6
Čas1/50
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko33 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_19_CRW_9202.jpg
Kalkata - výroba nápoje z cukrové třtiny
AutorPetr Hendl
Pořízení12.01.2007 v 15:51
Clona5
Čas1/50
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko27 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_20_CRW_9203.jpg
Kalkata - rikši tažené lidmi, rarita Kalkaty
AutorMichal Harsa
Pořízení12.01.2007 v 12:29
Clona4
Čas1/50
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_21_IMG_7492.jpg
Kalkata - ruční rikšák se zákaznicí
AutorPetr Hendl
Pořízení12.01.2007 v 15:58
Clona5.6
Čas1/60
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko55 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_22_CRW_9205.jpg
Kalkata - dlouhá fronta věřících na vstup do chrámu bohyně Kálí
AutorPetr Hendl
Pořízení12.01.2007 v 16:31
Clona5.6
Čas1/100
ISO400
Kompenzace+2/3
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_23_CRW_9219.jpg
Kalkata - posvátná nádrž u chrámu bohyně Kálí
AutorPetr Hendl
Pořízení12.01.2007 v 16:22
Clona7.1
Čas1/80
ISO200
Kompenzace-2/3
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_24_CRW_9212.jpg
Kalkata - živé uličky ve středu města
AutorPetr Hendl
Pořízení13.01.2007 v 09:35
Clona11
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko27 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_25_CRW_9236.jpg
Kalkata - velkoprodej pomerančů
AutorPetr Hendl
Pořízení13.01.2007 v 09:40
Clona8
Čas1/160
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_26_CRW_9237.jpg
Kalkata - pouliční trh, na pozadí sešlé stavby z dob Britů
AutorPetr Hendl
Pořízení13.01.2007 v 09:42
Clona8
Čas1/160
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_28_CRW_9238.jpg
Kalkata - Indové žijí hlavně v přízemí, horní patra vypadají vybydleně
AutorPetr Hendl
Pořízení13.01.2007 v 09:57
Clona6.3
Čas1/100
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_29_CRW_9239.jpg
Kalkata - odvoz odpadků
AutorPetr Hendl
Pořízení12.01.2007 v 10:39
Clona7.1
Čas1/100
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko38 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_30_CRW_9160.jpg
Kalkata - Howrah Bridge, obrovský most spojující dvě části města, přes něj se valí řady aut a zástupy lidí
AutorPetr Hendl
Pořízení13.01.2007 v 10:07
Clona11
Čas1/200
ISO200
Kompenzace0
Ohnisko12 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_31_CRW_9244.jpg
Kalkata - květinový trh pod Howrah Bridge
AutorPetr Hendl
Pořízení13.01.2007 v 10:48
Clona11
Čas1/500
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko33 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_32_CRW_9277.jpg
Kalkata - květinový trh pod Howrah Bridge
AutorPetr Hendl
Pořízení13.01.2007 v 10:44
Clona7.1
Čas1/640
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko24 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_33_CRW_9272.jpg
Kalkata - květinový trh pod Howrah Bridge
AutorPetr Hendl
Pořízení13.01.2007 v 10:31
Clona7.1
Čas1/500
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko200 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_35_CRW_9261.jpg
Kalkata - květinový trh pod Howrah Bridge
AutorPetr Hendl
Pořízení13.01.2007 v 10:26
Clona10
Čas1/160
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko35 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_36_CRW_9255.jpg
Kalkata - Writer's Building - dříve budova Východoindické společnosti, dnes sídlo vlády
AutorPetr Hendl
Pořízení13.01.2007 v 11:44
Clona11
Čas1/200
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko35 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_37_CRW_9279.jpg
Kalkata - v centru na náměstí BBD Bagh je vodní nádrž, u ní se vaří, koupe, pere i bydlí.
AutorPetr Hendl
Pořízení13.01.2007 v 11:48
Clona10
Čas1/250
ISO400
Kompenzace0
Ohnisko18 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_38_CRW_9280.jpg
Kalkata - Gábina prodává koření (po velkém nákupu nás nechali se vyfotit v jejich krámku)
AutorPetr Hendl
Pořízení12.01.2007 v 18:17
Clona4
Čas1/60
ISO200
Kompenzace+2
Ohnisko28 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_40_CRW_9233.jpg
Kalkata - standardní taxi - žlutý Ambassador s pruhem
AutorMichal Harsa
Pořízení12.01.2007 v 10:41
Clona4
Čas1/400
ISO1
Kompenzace0
Ohnisko7.1875 mm
Přímý odkazhttps://www.hendl.cz/photo/2006-12-17-indie.html#11_41_IMG_7475.jpg